Nový audiobook: Závislé vztahy
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Vnitřní kompas

Intuice, šestý smysl, vnitřní hlas… Máme ho všichni. Proč jej nepoužíváme?

Michal Petr

Michal Petr

24. 9. 2013

Kolikrát v životě bloudíme temným lesem či se ztrácíme v mořské bouři? Ztraceni, bez špetky naděje či světla na konci tunelu. A ještě se hlouběji zamotáme, chodíce v bludných kruzích našich zažitých vzorců a omezených zkušeností. Jak bychom potřebovali vědomí směru, něco, co nám umožní vyjít novou, byť neprobádanou cestou…

Paradoxní je, že máme k dispozici nástroj, který nás podobnými zákruty obtížného rozhodování může provést. Možná spíše než o nástroj jde o vnitřní kvalitu či dispozici, kterou lze nazývat různě: intuice, síla podvědomí, šestý smysl, vnitřní kompas.

Přestože s premisou vnitřního vedení nemusí všichni souhlasit, přijde mi důležité o ní mluvit. Zvláště proto, že se hodně setkávám s lidmi, kteří by moudrost svého vlastního vnitřního hlasu potřebovali slyšet – v krizích, náročných obdobích, časech rozhodování.

Děláme, že se neslyšíme

Zejména v řešení vztahových záležitostí slýchávám větu „Já asi vím, co mám udělat, ale bojím se toho.“ A ať už to znamená cokoliv – od potřeby si vážně promluvit přes řešení konfliktu až k zásadní změně partnerského vztahu – vyhýbáme se tomu, jako bychom se báli, kam nás tento hlas zavede. A tak děláme, že ho neslyšíme, až ho opravdu přestaneme vnímat a bloudíme dál.

I přesto, že nic jiného nemáme, protože všechny racionální i emocionální důvody pro jednu či druhou cestu máme v hlavě již tisíckrát projeté.

Co nám brání se zastavit, ztišit a konečně se vnímat?

  1. Strach ze změny – jsme tvorové zvyku a jakákoliv změna, byť pozitivní a očekávaná, je pro nás zátěží. Notabene změna, o které nevíme, kam nás zavede. Raději tedy zůstáváme ve známém trápení než se odhodlat ke skoku důvěry.
  2. Pochybnosti o správnosti vnitřního hlasu – nejsme naučení dát důležitost svému pocitu a tušení. Evolučně je v nás však zakořeněn, což v nás mnohdy vyvolává zmatek. Zvláště tehdy, když slyšíme něco, co není v souladu se společenskými zvyky či představami o tom, jací bychom chtěli být.
  3. Mělbychy – žijeme podle vzorců, o kterých si myslíme, že nám zajistí pocit hodnoty, lásky či možnost vlivu. Tyto mentální programy jsou někdy prospěšné, častěji jde však o přežité relikty z naší minulosti, které nám víceméně dobře posloužily a tak podle nich jedeme dalších deset dvacet let, i když se situace radikálně změnila.
  4. Vnitřní sabotér – jedna z našich částí (podosobností), která v těsné spolupráci se soudícím hlasem udržuje status quo. Přejeme si šťastnější a plnější život, ale jako bychom se mu současně bránili. A když uděláme jeden krok dopředu, vrátíme se pro jistotu o dva zpět, protože co kdyby…

Jak vidíme, mohli bychom v seznamu pokračovat vesele dál. Není zde jedna příčina a vše na sebe kruhem odkazuje. Kudy ven?

Je třeba kultivovat schopnost rozlišit vnitřní hlas od štěkajících psů naší opičí mysli. S trochou praxe a zkušeností poznáte, co funguje právě vám.

Jednoduché, ale ne snadné

Jako malé dítě poznávající svět, i v nás dospělých je hluboce zakořeněný instinkt zvědavosti, učení se novému, pohybu vpřed. Jako rostliny rostou za sluncem, i my někam směřujeme. Potřebujeme jen více kultivovat svoji schopnost vnímat a slyšet.

Velmi dobrou inspiraci nacházím v myšlenkách Caroline Myssové, zejména v zatím nepřeložené knize Entering the Castle. Pokud vás (v mírně upravené podobě) zaujmou, doporučuji dát si na ně čas a opravdu si odpovědět.

  • Co to přesně znamená být vědomý a jak moc vědomý chci být?
  • Když si vzpomenu na zkušenost kontaktu s vnitřním hlasem (pocitem, obrazem aj.), co jsem cítil/a? Jaké vjemy v těle jsem vnímal/a? Za jakých okolností jsem to zažíval/a?
  • Proč někdy blokuji své vedení?
  • Jaké výmluvy, které mi dovolují vědomě jednat proti své intuici, mi předkládá hlas mysli?
  • Pokud bych uznal/a a přivítal/a své vedení, jak bych mohl/a pozitivně ovlivnit situaci a lidi v ní obsažené?
  • Jak často předstírám, že si nejsem vědom/a následků mých činů a jejich nesouladu s mou vnitřní pravdou, i když ve skutečnosti jsem si toho docela dobře vědom/a?
  • Co jsem se o sobě naučil/a a v čem jsem nyní jiný/á?

Jak už asi tušíte, je třeba kultivovat schopnost rozlišit vnitřní hlas od štěkajících psů naší opičí mysli. S trochou praxe a zkušeností poznáte, co funguje právě vám. Pro mě je hlas vedení tichý, ale pevný, z hloubi těla a srdce. Je to místo velké jasnosti, jež je někdy opravdu náročná. Ale pořád lepší než naslouchat protichůdným hlasům v mojí hlavě.

Na závěr si vypůjčím slova mé oblíbené kapely Zrní:

Všem těm se brány otevřou
kdo vyhází chlív a krámy co v něm jsou
a zpátky se vrátí
slunce a síla s ním.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo vám můžeme posílat nejzajímavější myšlenky e‑mailem zdarma. Tak se také dozvíte, když něco otevřeme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Autistická matka

Dítě odložím do kočárku a dál pojedu podle svého. Jak jsem se mýlila.

8 min

Mějte mě rádi

O přijetí si říkáme různě. Působíte odtažitě, nebo byste se pro druhé rozkrájeli?

12 min

Léčení narcismu

Nechtějte po narcisovi, aby naráz odložil vše, co mu pomáhá překonávat vnitřní bolest.

21 min

Jsme jedno

Přežití lidského druhu závisí na naší schopnosti rozšířit svou perspektivu.

20 min

Umění být nešťastný

Smutek musíte přijmout a čekat, až odezní. Naučte se být nešťastní konstruktivně.

9 min

Otevřít audio sekci