13. 7. 2015
Druhý díl seriálu o vztahových jedech, v němž se pokouším zmapovat nejčastějších příčiny vzniku vztahových krizí, se kterými se ve své praxi potkávám, jsem se rozhodl věnovat tématu naslouchání. Opomíjení této pro vztah zásadní "ctnosti" se vkrádá do partnerské komunikace pomalu a plíživě spolu s všedností a stereotypem. Schopnost naslouchat tomu druhému, má přitom pro vztah zásadní význam. Bez naslouchání není "my" – tedy žádné společné cíle, společné plány, společné naplňování hodnot, společná řešení problémů, žádné dohody... a taky žádná společná budoucnost.
Pojďme si nejprve vyjasnit, co to naslouchání vlastně je. Naslouchat partnerovi neznamená jen vyslechnout (a popřípadě si i zapamatovat), co nám partner říká. To nestačí ani zdaleka. Naslouchání je slyšení s porozuměním. Nejde jen o slova, jde především o příběh a perspektivu toho, komu nasloucháme. Naslouchání je pokusem nahlédnout svět druhého člověka, vcítit se do něj a přiblížit se jeho úhlu pohledu tak dobře, jak jen je to možné.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné