Které části vašeho těla potřebují pozornost, dotek a péči, aby se do nich vrátil život?
Záleží mi na tom, aby moje tělo bylo zdravé, aby mi dobře sloužilo, abych se mohla spolehnout na to, že je funkční. Nechci ho trápit, aby ono netrápilo mě. Mám spoustu různých požadavků. Očekávám od svého těla výkony (pracovní, sportovní, postelové, rychlé zotavení po nemoci) a dobré fungování často beru jako samozřejmost. Minimálně do chvíle, než se objeví nemoc, slabost, vyčerpání. Jak moc dobře se se svým tělem ale znám?
Tělo je nositelem života. Skrze tělo se náš život projevuje. Mé tělo mi umí dát informaci o tom, co dělám špatně, kde má své limity, a dá mi najevo i to, že ho tlačím do výkonů, na které není stavěné nebo trénované. Dokonce mi umí dát i informaci o tom, co dělat jinak a jak.
Záleží na tom, jestli umím naslouchat a vnímat jeho řeč. Řeč svého těla rozhodně nepřeslechneme, když křičí bolestí, ale jemnější signály vysílá i dřív. Začněte si jich všímat a věnovat jim pozornost.
Prvním ze signálů může být obyčejná nálada. Vzpomínáte na Doriana Graye? „Člověk nemůže být krásný, když jeho duše je ošklivá.“ Analogicky můžeme totéž použít pro naše vnitřní rozpoložení. Mrkněte do zrcadla.
Všímejte si jemných signálů a věnujte jim pozornost. Naše emoce se zobrazují ve výrazu tváře, ale nejen skrze obličej tělo hovoří o naší náladě.
Jaké další signály můžeme zaznamenat? Zrovna nedávno jsem se ve svém okolí setkala s dvěma příklady.
Moje známá se mi svěřovala, jak pracovala na zahradě. Popisovala dlouhý den při sečení trávy a plení chodníku. Spousta dřepů a rotačních pohybů s hráběmi je pro ni náhradou fitka, ale tentokrát přepnula síly a večer se nemohla pohnout. Zablokovaná záda a ukrutná bolest. Říkala mi: „No, já jsem si už v průběhu dne všímala, že by to mohlo stačit a že bych si tu práci měla rozdělit a něco nechat na příště, ale chtěla jsem to dodělat.“
Chápu, těžko se odchází od rozdělané práce. A ruku na srdce, kdo z nás obměnu tohoto příběhu nezná. Ať už jde o práci na zahradě, zablokovaný krk od dlouhého sezení u počítače nebo rýmu kvůli prochladlým nohám, které jsme sice zaznamenali, ale pro ponožky nešli. Často si možného důsledku všimneme dřív, než reálně přijde. Ale dbáme na něj?
Druhá známá komentovala svůj zlozvyk – málo pije, tedy pije málo vody. Říkala: „No, ráno si udělám čaj. Ten kolikrát ani nevypiju, než odejdu do práce. V průběhu dne si dám dvě kávy a večer si uvědomím, že jsem vlastně ještě nebyla čůrat. Já si na to prostě nevzpomenu, nemám žízeň. A já to tuším, že bych s tím asi měla něco dělat. Jenomže mě nic nebolí. Takže nevím, co bych s tím měla dělat…“
Možná by měla dělat přesně to, co tuší, že by měla dělat. Nebo čeká, až přijde bolest? Dokud se tělo hlásí bezbolestně, vlastně to ještě není tak hrozné. Ale znamená to, že nemusíme nic dělat?
Když už si všimnete jemných signálů, věnujte jim pozornost. To, že slyšíte, ještě neznamená, že posloucháte, ale když už posloucháte, tak podle toho jednejte.
Jaké části mého těla zůstávají zapomenuty? Bez doteků, bez péče, bez povšimnutí? Dotek přenáší naši pozornost tam, kde ho vnímáme. Například při masáži si můžete snadněji uvědomovat, kterým místům vašeho těla se dostává málo pozornosti a péče a třeba by to potřebovaly. Objevte zapomenuté části svého těla a milujte je.
Začněte skenovat své tělo pomocí doteku
Já jsem si při této praxi uvědomila, že je spousta doteků, kterých si nejsem vědoma, které jednoduše spadly do kategorie zautomatizovaných pohybů. Například když si myju vlasy šamponem, když si čistím zuby, mydlím se, mažu krémem… Když se podrbu, protože mě něco svědí. Sahám si na nos, když něco vysvětluju. Podpírám si hlavu, mnu si čelo a tahám se za ušní lalůček, když přemýšlím.
Uvědomila jsem si taky, že částí mého těla, které by zasloužily větší pozornost, je aktuálně víc, než jsem si myslela. Třeba už jen proto, že už několik měsíců dost zanedbávám sportovní aktivity.
Zautomatizované a nevědomé doteky nenesou známky živosti, ale apatie. Opomenuté části těla živost ztrácí – jako tvrdé paty, co potřebují pedikúru. Dotek má vliv na naši náladu, energii i chuť do života. Dotek vřelý, citlivý a vědomý vyživuje, když je doteku málo, strádáme.
Chci se vrátit k úvodní myšlence. Tělo je nositel života. Skrze tělo se náš život projevuje. Když se podíváte na svůj postoj k životu podle postoje k vašemu tělu, jaký obraz se před vámi vynoří? Jaké paralely vás budou napadat?
Zkuste zacítit dotek vlastní teplé dlaně
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.
25 min
Přes veškerou snahu se necítíte šťastní? Možná jste prostě zapomněli sami na sebe.
16 min