Zapomenuté tělo

Záleží mi na tom, aby moje tělo bylo zdravé, aby mi dobře sloužilo, abych se mohla spolehnout na to, že je funkční. Nechci ho trápit, aby ono netrápilo mě. Mám spoustu různých požadavků. Očekávám od svého těla výkony (pracovní, sportovní, postelové, rychlé zotavení po nemoci) a dobré fungování často beru jako samozřejmost. Minimálně do chvíle, než se objeví nemoc, slabost, vyčerpání. Jak moc dobře se se svým tělem ale znám?

Tělo je nositelem života. Skrze tělo se náš život projevuje. Mé tělo mi umí dát informaci o tom, co dělám špatně, kde má své limity, a dá mi najevo i to, že ho tlačím do výkonů, na které není stavěné nebo trénované. Dokonce mi umí dát i informaci o tom, co dělat jinak a jak.

Záleží na tom, jestli umím naslouchat a vnímat jeho řeč. Řeč svého těla rozhodně nepřeslechneme, když křičí bolestí, ale jemnější signály vysílá i dřív. Začněte si jich všímat a věnovat jim pozornost.

Co vidím, když se vidím?

Prvním ze signálů může být obyčejná nálada. Vzpomínáte na Doriana Graye? „Člověk nemůže být krásný, když jeho duše je ošklivá.“ Analogicky můžeme totéž použít pro naše vnitřní rozpoložení. Mrkněte do zrcadla.

• Odcházíte do práce, na večírek, na rande, oblékáte se, kontrolujete se v zrcadle a odcházíte. Co vidíte a jak se cítíte?
• Popište svůj postoj a výraz v obličeji. Jak se ke svému tělu vztahujete? Popisujete ho ošklivými, nebo přívětivými přívlastky?
• Vidíte schoulená ramena, zamračený výraz, postoj vychýlený na jednu stranu, nebo vzpřímenou bradu, rovná záda a možná laškovně přivřené oči?
• Slyšíte při pohledu do zrcadla sami od sebe Neznám tě, ale umyju tě, Ty máš zase ránu, Vypadám hrozně, nebo Čau kotě, dneska vyspaná do růžova, co?, Kámo, nestyď se za to, co seš, seš borec!
• Popište svůj postoj a výraz v obličeji, když jste nazí. Popište svůj postoj a výraz v obličeji, když jste odlíčené. Čeho všeho si všímáte a jaké pocity to ve vás vyvolává?

Všímejte si jemných signálů a věnujte jim pozornost. Naše emoce se zobrazují ve výrazu tváře, ale nejen skrze obličej tělo hovoří o naší náladě.

Co slyším, když mé tělo mluví?

Jaké další signály můžeme zaznamenat? Zrovna nedávno jsem se ve svém okolí setkala s dvěma příklady.

Moje známá se mi svěřovala, jak pracovala na zahradě. Popisovala dlouhý den při sečení trávy a plení chodníku. Spousta dřepů a rotačních pohybů s hráběmi je pro ni náhradou fitka, ale tentokrát přepnula síly a večer se nemohla pohnout. Zablokovaná záda a ukrutná bolest. Říkala mi: „No, já jsem si už v průběhu dne všímala, že by to mohlo stačit a že bych si tu práci měla rozdělit a něco nechat na příště, ale chtěla jsem to dodělat.“

Chápu, těžko se odchází od rozdělané práce. A ruku na srdce, kdo z nás obměnu tohoto příběhu nezná. Ať už jde o práci na zahradě, zablokovaný krk od dlouhého sezení u počítače nebo rýmu kvůli prochladlým nohám, které jsme sice zaznamenali, ale pro ponožky nešli. Často si možného důsledku všimneme dřív, než reálně přijde. Ale dbáme na něj?

Druhá známá komentovala svůj zlozvyk – málo pije, tedy pije málo vody. Říkala: „No, ráno si udělám čaj. Ten kolikrát ani nevypiju, než odejdu do práce. V průběhu dne si dám dvě kávy a večer si uvědomím, že jsem vlastně ještě nebyla čůrat. Já si na to prostě nevzpomenu, nemám žízeň. A já to tuším, že bych s tím asi měla něco dělat. Jenomže mě nic nebolí. Takže nevím, co bych s tím měla dělat…“

Možná by měla dělat přesně to, co tuší, že by měla dělat. Nebo čeká, až přijde bolest? Dokud se tělo hlásí bezbolestně, vlastně to ještě není tak hrozné. Ale znamená to, že nemusíme nic dělat?

Když už si všimnete jemných signálů, věnujte jim pozornost. To, že slyšíte, ještě neznamená, že posloucháte, ale když už posloucháte, tak podle toho jednejte.

Co vnímám, když se dotýkám?

Jaké části mého těla zůstávají zapomenuty? Bez doteků, bez péče, bez povšimnutí? Dotek přenáší naši pozornost tam, kde ho vnímáme. Například při masáži si můžete snadněji uvědomovat, kterým místům vašeho těla se dostává málo pozornosti a péče a třeba by to potřebovaly. Objevte zapomenuté části svého těla a milujte je.

Začněte skenovat své tělo pomocí doteku

• Postavte se s bosýma nohama a všímejte si, jak dotek chodidel se zemí vnímáte. Cítíte teplo, chlad, brnění, pulzování, pocit lehkosti nebo těžkosti? Jak vnímáte rozložení váhy těla na vašich chodidlech? Cokoliv, čeho si všímáte.
• Máte potřebu se pohnout? Přešlápnout? Udělejte to a zkuste zaznamenat, co to změnilo.
• Změňte pozici tak, aby vám bylo příjemně (dřep, sed, leh) a dotkněte se rukama svých nártů a prstů na nohou. Dotýkejte se jich, prohlížejte si je. Čeho si všímáte?
• Pomalu stejným způsobem putujte rukama po těle dál. Zastavujte se a všímejte si svých pocitů i myšlenek.
• Dotýkejte se kotníků, holení, lýtek, kolen, podkolenních jamek, vašich stehen zepředu, ze stran i zezadu. Zastavte se v pánevní oblasti a na zadku.
• Posuňte své ruce na záda, tak jak dosáhnete. Čeho si všímáte v oblasti beder, ve střední části zad? Lehněte si na záda a vnímejte opět kontakt s podložkou. Čeho si všímáte v oblasti lopatek a šíje?
• Položte své ruce na podbřišek. Nadechněte se do břicha, vydechněte. Jakých pocitů a myšlenek si všímáte?
• Podívejte se na své ruce a dotýkejte se jednou rukou druhé a naopak. Zkoumejte své prsty, dlaně, hřbety rukou, zápěstí, předloktí, lokty, paže a ramena. Klíční kosti. Váš krk. Polkněte. Jaké máte pocity? Co se vám honí hlavou?
• Dotkněte se brady a dotekem spočiňte na spodní čelisti. Odlepte jazyk od horního patra. Dotkněte se také svých rtů, tváří, nosu, očí, čela a uší.
• Pohlaďte a promasírujte vlasovou část hlavy, ať už tam vlasy máte, nebo ne. Co vás napadá? A jak se cítíte?

Já jsem si při této praxi uvědomila, že je spousta doteků, kterých si nejsem vědoma, které jednoduše spadly do kategorie zautomatizovaných pohybů. Například když si myju vlasy šamponem, když si čistím zuby, mydlím se, mažu krémem… Když se podrbu, protože mě něco svědí. Sahám si na nos, když něco vysvětluju. Podpírám si hlavu, mnu si čelo a tahám se za ušní lalůček, když přemýšlím.

Uvědomila jsem si taky, že částí mého těla, které by zasloužily větší pozornost, je aktuálně víc, než jsem si myslela. Třeba už jen proto, že už několik měsíců dost zanedbávám sportovní aktivity.

Zautomatizované a nevědomé doteky nenesou známky živosti, ale apatie. Opomenuté části těla živost ztrácí – jako tvrdé paty, co potřebují pedikúru. Dotek má vliv na naši náladu, energii i chuť do života. Dotek vřelý, citlivý a vědomý vyživuje, když je doteku málo, strádáme.

Chci se vrátit k úvodní myšlence. Tělo je nositel života. Skrze tělo se náš život projevuje. Když se podíváte na svůj postoj k životu podle postoje k vašemu tělu, jaký obraz se před vámi vynoří? Jaké paralely vás budou napadat?