Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Zdravá míra narcismu

Pozitivní vztah ke svým silným stránkám, přednostem a úspěchům je dobrá věc.

Většina z nás má radost, když nás někdo obdivuje, pochválí nebo před námi smekne. Jsme pyšní na své úspěchy, na své děti. Narcistní rysy v sobě má většina z nás. Dokonce i člověk, který se vůči „narcisům“ vymezuje jako jejich pravý opak.

Na otázky čtenářů článku Konec psychopatů odpovídá profesor Zbyněk Vybíral, autor knihy Co je nového v psychologii.

Děkuji za zajímavý úhel pohledu. Mám otázku k narcismu, tedy vlastně k narcistním rysům osobnosti: liší se jejich projevy nějak typicky u žen a mužů? Vidím zjevné projevy u své matky, poslední dobou mě napadá, že sám nejspíš taky nebudu v tomto ohledu úplně nedotčený. Je k něčemu, abych se to snažil odhalit, pochopit? Čeho bych si jako muž mohl všímat a co bych případně měl se svými nálezy dělat? Díky, Pavel

Snažit se pochopit vlastní rysy je v zásadě snaha, kterou psychologové mohou podpořit. Pokud nevyústí v neplodné nimrání se v sobě, které člověku většinou spíše zkazí náladu nebo může vést k postojům z okruhu sebe-podrážení (blízké slovo je pak podráždění). Zdravá snaha pochopit se vás může přivést k tomu, že své emoce a projevy budete mít lépe pod (vlastní) kontrolou.

Ptáte se, jestli jsou narcistní rysy odlišné u žen a u mužů. Pokud vím, narcismem nevede jasná genderová hranice. Ale jsou jistě jiné projevy hrdosti (často zdravého narcismu!) u matek, jimž prospívá dítě, a u mužů, kteří „pokořili vesmír“. Jiné projevy bude mít ten, kdo absolvoval svatou pouť s mozoly na chodidlech, jiné ten, kdo prokoukl nějakou marketingovou léčku.

Na obsahu tolik nezáleží, spíš na tom, jestli někdo vlastní zásluhy a přednosti zveličuje a čeká za ně obdivování, nebo ne. A jak intenzivně – a nesnesitelně pro nejbližší okolí.

V mnohém se muži chovají jako ženy a ženy jako muži. Zdravý pozitivní vztah ke svým silným stránkám, přednostem a úspěchům je žádoucí! Nebojme se ho. Jen ho nepředhazujme méně úspěšným. Působí to trapně.

Dobrý deň, pán Vybíral. Naozaj narcistická porucha nezhoršuje kvalitu života? Hneď mi to připomenulo vtip: Viete, kto je narcista? To je človek, ktorého blízki skončia na psychiatrii! Áno, oni/ony sú šťastní, spokojní so sebou a úspešní. Navonok. Ale iba tí, ktorí s nimi žijú/pracujú za zatvorenými dverami, vám povedia, odkiaľ na to berú energiu - z nich, z ich obetí, z každej emócie, ktorú si od nich vynútia po dobrom, či po zlom. Čiže zníženie a zhoršenie kvality života táto porucha osobnosti spôsobuje - druhým. A pokojne nechajte narcistom túto nálepku, oni/ony sa ňou chvália, naozaj. Prospěšný narcismus už možno rôzne pomenovania má: sebaláska, sebadôvera, sebavedomie... Každý tento pojem sa zdá byť narcistický (predponou seba-), avšak význam narcizmu naberajú vtedy, keď z každej z týchto vlastností odoberiete empatiu. Narcista empatiu nemá, to je základný rys. Človek, ktorý sa nedokáže vcítiť do prežívania iného človeka, bude konať bezohľadne, len on/ona bude víťaz, a to aj vtedy, keď o žiadne súťaženie nemá ísť, ale je potrebná spolupráca a tvorenie win-win riešení a konsenzu. Kde sa, podľa Vás, takýto uplatnia? Aby som sa im vyhla. Barbora V.

Ano, i anekdoty zprostředkovávají často příslovečný kus pravdy. Postoj seriózního psychologa by ale měl být takový, že nepodlehne tomuto „kusu pravdy“ a nebude například o všech lidech s narcistními rysy tvrdit, že vysávají energii z druhých nebo že to jejich partnery ničí.

K takovým situacím může dojít, ale pouze tam, kde narcistní myšlení, sebevzhlížení a činy narcistních lidí už nejsou v mezích běžného lidského chování. Většina z nás tyto rysy má – v míře, s níž naši partneři a naše děti mohou celkem v klidu žít. Prostě mnozí z nás mají rádi tu a tam, když nás někdo obdivuje, pochválí nebo před námi smekne.

S empatií je to složitější. Jsou i lidé s výrazným narcismem v sobě, kteří empatie schopni jsou. Obdivují vlastní schopnost být empatičtí – obdivují se právě za to. Lidé jsou prostě různobarevní a ve hře je spousta rysových kombinací.

I vy můžete autorům u nových článků pokládat otázky – vždy po deset dní od zveřejnění článku. Zajímavé dotazy využije autor jako náměty na samostatné články nebo je zodpoví formou otázek a odpovědí, jako v tomto případě. (U tohoto článku tlačítko Otázka pro autora nezobrazujeme, protože jde již o reakci na dotazy.)

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Citový hlad

Snaží se zaplnit prázdnotu jídlem, které hned vyvrhují. Potřebují totiž něco úplně jiného.

13 min

Práce nad hlavu

Úkoly se kupí, vaše mysl těká od jednoho k druhému, napětí narůstá. Jak se zklidnit …

11 min

Toxické aktivity

Všímejte si, co vaše mysl dělá, když jí není dobře.

9 min

Řeč nevědomí

Naučte se využívat pro práci se sny metodu amplifikace.

9 min

V pasti mindfulness

Nenechte ze sebe udělat mindful zombie. Rozhovor s psychologem Janem Bendou.

27 min

Otevřít audio sekci