Čím víc jsem o tématu přemýšlel, tím více ostychu jsem cítil. Přišlo mi příliš intimní na vložení do veřejného prostoru, i když snad některé myšlenky mohou být pro někoho vodítkem či inspirací. Šly mi hlavou vzpomínky na všechny, kteří se mnou v terapii nebo mezi přáteli sdíleli své příběhy týkající se i jejich těl, boje s tělem a snah o docílení vysněné představy. Vybavovaly se mi mé i jejich pocity, smutek, který má obvykle „trochu jiný odstín“, když se týká těla, než když jde o něco, co se odehrává jen v mysli.

Hledal jsem způsob, jak uctít tuto intimitu a jak s tématem naložit. Vědom si toho, že ne každé poznání, i kdyby bylo „pravdivé“, je užitečné a pravdivé pro všechny nebo pro jakoukoli etapu sebepoznání či jakoukoli situaci. Nakonec jsem si za adresáty článku vybral ty, které téma hubnutí zajímá a trápí.