Na ulici se scházejí lidé s nádobami v rukou, řadí se způsobně do fronty, někteří odevzdaně koukají někam před sebe, jiní nervózně podupávají a rozhlížejí se. Měl jsem štěstí: přišel jsem ve chvíli, kdy přede mnou stál jen jediný člověk, brzy už přijdu na řadu. Všichni stojíme frontu na vodu.
Voda se během okamžiku stala vzácnou. Z vodovodního kohoutku neteče, v blízkém malém obchůdku s potravinami je na místě, kde stály kartony s balenou vodou, pouze malá cedulka se sdělením Voda vyprodaná. Nejde o postapokalyptickou sci‑fi, ale o havárii vodovodního potrubí.
A je to tady, svůj první kbelík naplním vodou, za mnou je ticho plné očekávání, nikdo se s nikým nebaví. Při napouštění druhé nádoby proud vody slábne, lidé zneklidní a pak to někdo řekne: „Dochází voda!“ Během okamžiku pramen vyschnul, kohoutek oněměl a ve mně vzrostlo napětí.
Ten ze čtvrtky naplněný kbelík bych mohl obětovat: „Potřebujete někdo vodu akutně, můžu vám trochu odlít…“ Nikdo nechtěl a lidé se začali pomalu rozcházet – a začali si povídat. Někdo se nabídl, že zavolá na vodárny a zjistí situaci, jiný radil, kde je nejbližší velký obchod. Další lidé spolu sdílejí své zkušenosti s haváriemi vody, já nakonec svou čtvrtku kbelíku věnuji mamince s malým dítětem.
Vytržení z každodennosti
Domů si nesu méně vody, než jsem chtěl, ale nečekaně více pocitů a myšlenek. Možná si říkáte, že se nic zvláštního nestalo, havárii vody zažila většina z nás, cisterna před domem není posledním zdrojem na celém světě a je jisté, že voda zase poteče. Kdyby tomu tak nebylo, šlo by o život a lidé by se nejspíše chovali jinak.
Jenže mně jde o něco jiného. Svět nás dospělých většinou vnímáme a prožíváme na základě opakované zkušenosti skrze připravené šablony, které obsahují hodnocení, emoce, vědomí nějaké souvislosti. George Kelly, významný průkopník kognitivní psychologie, tyto šablony nazývá osobní konstrukty a ve své výzkumy potvrzené teorii popisuje jejich vznik, hierarchii a hlavně smysl pro náš život.
Osobní konstrukty nám umožňují prožívat náš svět jako známý – rychle se v něm orientovat, bez velkého přemýšlení většinou adekvátně reagovat, cítit se v něm více jako pan domácí než jako vyděšený host na jiné planetě. Proto máme v běžném dni také pocit, že nás nemůže nic překvapit.
Fenomenologická sociologie se systematicky věnuje tématu každodennosti, našim zvykům a vztahovým schématům, skrze něž interpretujeme svět a utváříme vlastní realitu.
- V naší dnešní každodennosti je voda naprosto samozřejmou surovinou – je všude a kdykoliv k dispozici, je pitná, nezávadná a je jí dostatek.
- V naší každodennosti se většina z nás pohybuje mezi mnoha lidmi, se kterými nepotřebujeme nijak komunikovat, ba přímo naopak: trpíme nadbytkem kontaktů s druhými lidmi, a proto ostatní potkáváme, ale nijak se s nimi nesetkáváme.
- Naše každodennost je bezpečná, což bereme jako samozřejmost. Nemusíme být ostražití a často místo sledování dění kolem nás žijeme hodně sami v sobě poměrně izolovaně od svého okolí.
- Osobní konstrukty dělají naši každodennost také velmi předvídatelnou. Není obvykle obtížné představit si, co se bude dít zítra touto dobou.
Havárie na vodovodním potrubí je vytržením z takové každodennosti. Najednou jsme konfrontovaní s tím, kolik běžných domácích úkonů náhle vázne. Všichni víme, že je naše hygiena, příprava pokrmů a nápojů i čistota obývaného prostoru závislá na tekoucí pitné vodě, ovšem když jsou náhle zdroje omezené, začneme o užívání vody více přemýšlet.
Podstatné je, že havárie vody je neplánovanou, a tedy nečekanou situací – nejsme na ni připraveni a nevíme, jak dlouho situace potrvá. Přestože v naší civilizaci v tuto chvíli nejde o život, rázem se změní naše rámce vnímání:
- Voda je vzácnou surovinou, což nás vzdáleně přibližuje k osobním konstruktům našich předků.
- S lidmi, které při cestě za vodou potkáme, je výhodné komunikovat, a pokud jsou i oni v podobné situaci, cítíme určitou spřízněnost.
- Naše každodennost není přímo nebezpečná, ale přinejmenším není tak jistá jako obvykle. Rozhodně jsme ostražitější, více vtažení do sdílené reality s ostatními.
- I naše schopnost předvídat je otřesena.
Spousta nepříjemností, říkáte si. Ale je velmi zajímavé, že kromě těch nepříjemností má celá situace na nás i celkem pozitivní vliv.
Den, který si pamatuju
Před časem jsem si dělal vlastní průzkum mezi lidmi, kteří zažili výpadek vody či elektřiny po dobu několika hodin. Nemálo z nich si kromě nepříjemných potíží vzpomíná i zážitky, které zpětně hodnotili jako důležité a užitečné:
- „Seznámili jsme se se sousedy, vedle kterých žijeme už tři roky.“
- „Na rozdíl od většiny jiných dní si tento pamatuju.“
- „S dětmi jsme měli takové ekologické chvilky – ptali se mě, proč se myjeme pitnou vodou…“
- „Přemýšlela jsem, jaké další věci vnímám jako samozřejmost, a přitom to tak nemusí být…“
Vyzkoušejte na sobě
Experimentovat s naší každodenností nemusejí pouze fenomenologičtí sociologové. Tento luxus si můžeme dopřát i my sami:
- Každý den má v sobě potenciál pro vybočení z každodennosti, stačí být jen všímavý a jít tomu trochu naproti. Půjde o drobnosti, které nám ale okoření život. Ten pak budeme vnímat jako zajímavější, plnější, méně nudný a stereotypní.
- Občas si můžete dopřát den, který celý prožijete mimo zaběhané stereotypy naší každodennosti.
- Zájemcům o historii doporučuji zajímat se o to, jak s vodou zacházeli naši předkové v různých obdobích a jaký to mělo dopad na jejich život.
Boj o vodu je námětem mnoha sci-fi a fantasy románů. Jedním z nejvlivnějších je série Duna Franka Herberta. Jeden citát z této knihy praví: Záhada života není problém, který se má řešit, ale skutečnost, která se má zažít. A proto pojďme naši bezpečnou a předvídatelnou každodennost okořenit nějakou „živou vodou“.
