Možná jste se dosud nesetkali s označením této poruchy. Je ale pravděpodobné, že nějakého „hraničáře“ už jste v životě potkali. Řada lidí touto poruchou trpí, aniž by o ní věděli. Do lékařské péče se dostávají zpravidla jen těžké případy. Značná část lidí trpících hraniční poruchou osobnosti má problémy nejen s lidmi, ale i se zákonem. O co vlastně jde? Jak se hraniční porucha projevuje?
Mezi psychiatry, psychoterapeuty a psychology se označení hraniční porucha osobnosti užívá teprve od 80. let 20. století, někdy můžeme narazit i na anglický název borderline. Výraznou postavou, která se diagnostice a léčbě hraničních pacientů věnuje, je americký psychoanalytik Otto Kernberg. Ten na základě kazuistik svých pacientů popsal symptomy, které hraniční osobnosti definují, a také vypracoval metody, díky nimž lze hraniční poruchu učinit snesitelnou.
U odborníků převládá názor, že hraniční poruchu nelze vyléčit, ale pouze zmírnit. I tak se však jedná o dlouhodobý proces s nejistými výsledky. Hraniční osobnosti jsou totiž nestálé a impulzivní i ve vztahu k léčebným metodám. Často mění lékaře, vyvolávají konflikty a terapii opouštějí, aby se do ní po čase znovu vraceli. Jejich přístup k léčbě je tak stejný jako jejich život obecně – plný dramat a nevyrovnanosti.
