Přestože žijeme relativně v blahobytu, s tolika příležitostmi a někdy až v přebytku, poměrně často se podivujeme nad tím, proč stále nejsme šťastní. Nabízím vám jednu z možných odpovědí na velkou část této zapeklité otázky.
Je pátek večer. Opláchnu hrnky, trochu poklidím, pozhasínám a jdu domů. Po cestě si představuji, že až přijdu domů, dáme si všichni večeři, řekneme si, jaký byl den, všichni budeme rádi, že můžeme odpočívat, natáhneme se možná k nějakému filmu nebo si zahrajeme tu novou hru, co jsme se u ní minule tak zasmáli, vymyslíme něco na víkend… Zkrátka se těším domů.