Zpátky ke korektnosti

Humor místo konfliktů, podpora místo odporu. Na takový komfort jsme si zvykli v našich sociálních bublinách. Teď to začíná skřípat i v nich.

Začalo to asi před pěti lety. Lidé, se kterými jsem si rozuměl, najednou prezentovali a obhajovali pro mě nepřijatelné názory. Vzájemně jsme se pokoušeli vysvětlit si své pozice, ale nešlo nám to. Jako bychom mluvili do zdi, jako bychom do ní tloukli hlavami.

Věděl jsem o možnosti druhého na sociálních sítích zablokovat nebo zneviditelnit, ale dlouho mě nenapadlo ji použít. Jenže pak na mě vyskočil nějaký obzvlášť nehorázný post. Klik – a byl klid. Lup ho, další. Mezitím to samé jistě někdo provedl se mnou. Takhle jsme se ocitli ve svých harmonických sociálních bublinách, pamatujete?

Blbí a blbější

V poslední době jako bych pozoroval novou fázi štěpení. Buňka, ve které si roky těkám, se rozkmitala a začala se dál dělit. Někteří moji přátelé věří, že vidí a vědí víc. Že jsou prozíravější než lidé, jimiž se před časem obklopili. Diskutovat o tom nechtějí, protože už pochopili, že to nemá smysl. Za hlavní problém považují hloupost a zaslepenost všech ostatních, když to tak shrnu. Nic nového: právě přesvědčení o vlastní jedinečnosti a nadřazenosti definuje a tmelí většinu existujících sociálních bublin.

Taky na sobě něco pozoruju. Přijde mi, že blbí jsme v tomhle ohledu a v téhle fázi všichni. Používáme média, která od nás zjevně vyžadují osvojení úplně nových komunikačních dovedností. V podstatě nového jazyka. Tím starým se nedomluvíme.

Mohlo by vás zajímat

Devět podob ticha

Jakou zprávu vám váš partner vysílá svým mlčením – a co mu beze slov říkáte …

Přečíst článek

The Medium is the Message

Jak by mohl vypadat newspeak, který nás vyvede z temného lesa virtuálních nedorozumění a mikrokonfliktů? Zamořují naše duše, ale do uspořádání reálného světa proniknou leda v podobě větší zarputilosti všech zúčastněných. Základem nového jazyka musí být umírněnost, jednoduchost a ohleduplnost. Až se lidstvo utržené ze řetězu za pár let vrátí vyčerpané a pokousané zpátky k boudě, začne nejspíš znovu objevovat kouzlo staré dobré politické korektnosti.

Uzavírat se do stále menších skupin je past. Jestli chceme, aby nám naše inteligence byla nějak platná, budeme muset při setkání s jiným názorem ustoupit o pár kroků zpátky, utřít rukávem pěnu u huby a začít přepečlivě formulovat. Důsledně se držet několika důležitých pravidel, třeba že vtip není nejvyšší hodnota. Naučit se chápat a toto pochopení vyjadřovat. Nehodnotit. Neposmívat se. Nabízet svůj pohled a netrvat na jeho přijetí. To vše upřímně, ani s manipulativní pokorou, ani povýšeně.

Když říkám, že je potřeba osvojit si nový způsob komunikace, velmi to zjednodušuji. Budeme totiž muset zcela změnit svůj přístup k lidem a k sobě. Být v každé takové komunikaci jako zkušený, soustředěný psychoterapeut. Upozadit se. Když se nezměníme, nezměníme nic.

Psáno pro můj oblíbený časopis Finmag.