Být křehký, zranitelný, plakat. Nechat se obejmout, opečovat, požádat o pomoc. Uznat svoji chybu. Říct, že na něco nestačím. Umět mluvit o svých bolestech, zraněních, nedokonalostech. Umět sdílet svůj strach. Nestydět se. V terapii se na těchto dovednostech pracuje měsíce a někdy i roky. Mnoho lidí však o terapii nepřemýšlí. Nepřipouští si, že by si dovolili selhat, plakat, nepřipouští si svoji slabost. V duchu si říkají: „Musíš být silná, silný. Musíš to zvládnout. Musíš se s tím poprat, ty nikoho nepotřebuješ. Ty nejsi slaboch. Svoje problémy si musíš vyřešit sám, sama.“