Audio

Život s duševní poruchou je vyčerpávající – nemůžete si vzít volno sami od sebe. Co …

Prožíváme vždy jako celý člověk. Pokud emoce nezpracujeme, v těle zůstanou.

Vše, co potkáme, nás promění. Tím se stáváme sami sebou.

Děti nejsou bestie, které nás hodlají zničit. Potřebují nás. Živé, zdravé a vlídné.

Možná všechno bude jinak, než jsme si přáli. Přesto má velký smysl věřit a jít …

I jako nemocní nebo během vleklé krize můžeme vést smysluplný život.

Nějaký čas v týdnu nebo roce můžeme být víc zranitelní. Jak s tím pracovat?

Uvnitř nejsme stejní. Máme jiné psychické ustrojení, zdroje, možnosti.

Jak na sebe nebrat cizí břemena a nepadnout pod tíhou těch vlastních?

Nezáleží na tom, kolik vám je, s rodiči se cítíte zase malí. Jak se vymezit?

S nadějí se žije lépe. Jak si ji osvojit a s čím ji neplést?

Nikdy není pozdě zažít svátky šťastné a veselé.

Musí staré bolesti opravdu ven? Co když se nedaří dát jim průchod?

Hovory s blízkými mohou být třaskavé. Jak předejít vztahovému úrazu?

Z kolotoče dotěrných myšlenek je těžké vystoupit. Jak ho zastavit?

Odpustit nedokážu. Pocity se zdají příliš těžké. Co vlastně cítím?

Může se partner změnit? Ptejte se, jestli chcete zůstat, i když to neudělá.

Nejste první, s kým se milovali. Jak se vyrovnat s partnerovou minulostí?

Máte pocit, že nejste dost chytří, a proto nezapadáte? Místo v životě si budujeme jinak.

Jak se vymanit z vývojového uvíznutí a odložit zátěž minulosti?