13. 7. 2021
Často slýcháme, že dnešní doba je uspěchaná, a abychom v ní obstáli, musíme ze sebe vydat maximum a ještě více. Toto tvrzení je ovšem naprosto prázdné a zavádějící. Jde především o to, na jaké místo v této době umístíme sami sebe – s upřímným vědomím, co vše jsme schopni zvládnout a také co zvládnout chceme. Nechat se okolním marastem pohltit a naskočit do vražedného tempa je paradoxně mnohem jednodušší než se zastavit a nastavit si zdravé hranice. Navíc když je tak moderní prohlašovat, že nestíháme.
Zvládnu všechno a ještě víc – životní motto mnohých, přestože si to možná ani neuvědomují. Nebo nechtějí. Ono by na tom nebylo nic špatného: mít zdravou aspirační úroveň a klást si přiměřeně ambiciózní cíle může být jistě kvalitní motivací a hnacím motorem, který nás vede k jejich naplnění. Ale naložit si na svá bedra tolik, že nám nezbývá ani minuta času na nás samotné, zdravé není. Ani přínosné. A většinou ani dlouhodobě udržitelné.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné