Cesty k radosti

„Ráda bych se v životě posunula ke stabilnějšímu zdraví a častějšímu prožívání radosti a uvědomování si štěstí a pohody,“ napsala nám do redakce čtenářka Lilly. „Můj táta byl alkoholik po celý můj život a nakonec si život vzal, to jsem už byla mladá žena a moc si situaci nepamatuji, jen střípky z tohoto období. Máma, když táta zrovna pár dní nepil, nás nabádala, abychom se k němu chovali co neslušněji, a nebyl prostor na vlastní názor nebo postoj, jinak přišel trest ve formě kritiky až ponižování (přirovnávání k lidem z tátovy rodiny, které neměla ráda). Druhý extrém nastal v období alkoholických excesů, kdy byla denně na talíři nenávist k tátovi a jeho chování a neustálý křik, agrese a strach se staly každodenním chlebem naší rodiny. Když jsem z rodiny konečně odešla, rozhodla jsem se, že už tak žít nechci, a začala se vzdělávat, navštěvovat kurzy a hledala souvislosti, jak vyléčit fyzické i psychické šrámy. Mám už vlastní děti, kde jsem postupovala dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nicméně i přesto, že děti už jsou na prahu dospělosti, stále vnímám, že ač se mi povedlo mnoho dobrého a kvalitního v mém životě, zdraví a pozitivní pocity stále pokulhávají. Ráda bych se poradila, jak podpořit ještě více vnímání štěstí. Mám skvělou rodinu, podporujícího partnera, úžasné děti a skvělou práci, přesto často cítím smutek a úzkost. Velmi děkuji za úhel pohledu na moji situaci.“