Nedávno jsem četla článek, ve kterém se psalo, že lidé nemusejí být perfektní, aby byli oblíbení. Nebo snad každý muž touží mít doma dokonalou dámu, neustále perfektně upravenou, vždy rozvážnou a taktní, pečující o domácnost a děti a zároveň pracující na své kariéře? Touží ženy po dokonalém gentlemanovi, který bude bohatý, pohledný, inteligentní, bude je milovat až za hrob, nebude pít ani kouřit a sex budou mít pouze při svíčkách a na posteli vystlané růžemi? Zdá se vám to jako ze starého černobílého filmu? A chtěli byste to?

Já ani ne. Těžko by se mi žilo v perfektním světě, kde jsou všichni taktní, diplomatičtí, udržují dekorum a nedělají žádné chyby ani hlouposti. Zaprvé by mi tento svět přišel příliš upjatý, zadruhé bych se v něm unudila k smrti a zatřetí by mě svazoval. Svazoval udržováním určitého obrazu, který však neodráží realitu, neodráží skutečnou lidskou podstatu, kterou je chybovat a neustále se učit něčemu novému. Někteří lidé takto žijí. Raději si nasazují masku dokonalosti, prezentují své rodiny jako ideální a šťastné, svůj trávník jako ten nejzelenější a h…o voňavé. 

Tak trochu „nešikovní“

Zažili jste někdy, že jste si udělali trapas a místo toho, aby se vám lidé smáli, jste se s nimi sblížili? Máte oblíbené kamarády, které milujete i přes to, že jsou naprosto netaktní, často mění nálady, jsou přehnaně upřímní nebo se nevhodně a nahlas smějí? Já jsem třeba hodně nešikovná. Neustále něco rozbíjím nebo rozlévám. Mí přátelé už si na to zvykli.

A zrovna tato vlastnost byla zkoumána v článku, o kterém se zmiňuji na začátku. Pokud jsou jinak kompetentní lidé tak trochu nešikovní, může to druhým připadat jako lidské a důvěryhodné. Mezi další vlastnosti, které nás mohou před ostatními dělat oblíbenými a v interakci s lidmi úspěšnějšími, podle článku patří:

• Brutální upřímnost – toto jednání může přinášet mnoho negativních situací a člověk by měl vědět, kde je hranice. Na druhou stranu: lidé, kteří jsou naprosto upřímní a dokážou projevovat i negativní emoce (místo aby říkali druhým pouze to, co chtějí slyšet), jsou považováni za spolehlivé. Druzí od nich mohou očekávat upřímnou reakci. Jsou to přesně ti lidé, kteří vám řeknou i pravdu, kterou nechcete slyšet nebo si ji přiznat. Ne vždy a v každé situaci se to hodí, ale na druhou stranu je dobré mít takové lidi mezi svými přáteli. Než aby se vám za zády posmívali nebo vás litovali, a vy jste neměli tušení proč, raději vám řeknou pravdu.

• Přehnané sdílení – lidé, kteří s druhými sdílejí příliš mnoho a příliš intimních informací. Možná jste také zažili, že vaše kamarádka na optání číšnice „jak se má“ sdílela informaci o nedávném potratu, nebo vám někdo na prvním rande popisoval svoji závislost na alkoholu a nepříjemnosti s tím spojené. Sdílet příliš mnoho intimních informací s nesprávným člověkem může mít devastující následky. Na druhou stranu je sdílení osobních informací cestou k navazování intimních vztahů a utváření blízkosti a pevných přátelství. Moment, kdy se cítíme zranitelní – i když nám je ze začátku nepříjemný – boří zdi, za kterými se schováváme, a vytváří autentické vztahy s druhými.
• Stud – ač vám možná přijde hrozné, když na veřejnosti zčervenáte, zakoktáte se nebo sklápíte zrak, protože se jednoduše cítíte trapně, druhým to přijde roztomilé a lidské. Článek odkazuje na experiment, při kterém byli sledováni lidé při vybavování si trapné situace. Ti, kteří vykazovali více znaků studu, byli druhými považováni za vstřícnější, důvěryhodnější a štědřejší, a lidé s nimi chtěli obecně trávit více času. Lidé, kteří se více stydí, jsou považováni za věrnější, za takové, kteří si více váží vztahů s druhými a jsou spolehlivější.
• Roznášení klepů – ač některé druhy pomluv mohou druhé velmi zraňovat, jiné mohou varovat před zlými sousedy nebo nebezpečnými situacemi. Sdílení informací o neupřímných přátelích, nespolehlivých zaměstnavatelích či nevěrných partnerech může vypadat jako malichernost, ale pokud se jedná pouze o informace, kterými chceme druhé chránit před zraněním, může nás to ve skutečnosti sblížit. Čeho bychom se měli vyvarovat, je pomlouvání druhých založené na vymýšlení si se záměrem ublížit.

Máte sami zkušenost, kdy vás nějaká vlastnost druhého, obecně považovaná spíše za nedostatek, sblížila? Která vlastnost se vám u druhých zdá roztomilá – místo toho, abyste ji považovali za chybu?