Foto: Thinkstock.com
odemčené

Jak se člověk stane terapeutem

Chtěl jsem jít po pravé příčině lidských neduhů a strastí, ne jen záplatovat následky.

Tomáš Rektor

Tomáš Rektor
Psychiatr a psychoterapeut

14. 8. 2012

Vždy byly profese, které mě fascinovaly. Říkal jsem si, jak se člověk asi stane tím pánem, co sedí vpravo vzadu v orchestru, jednou za hodinu se zvedne, uhodí do činelů a zase se posadí. Proč si někdo vybere jako sport to srandovní pouštění kotoučků s uchem po ledě. (Ano, curling se to jmenuje).

Poté, co roky poslouchám na každém večírku, kde se proflákne, čím se živím, stále stejné vtipné otázky a narážky, napadlo mě, že si možná kde kdo klade stejnou otázku k mému oboru. Proč, když už jsem doktor, nedělám chirurgii, královnu medicíny, nebo aspoň gynekologii?

Pak mi kdosi půjčil prvního Freuda. A já byl ztracen. Poprvé jsem četl o podvědomí. O detektivní práci.

Začněme osobněji. V medicínském prostředí jsem vyrostl, takže poté, co mi rodiče vymluvili popeláře a z doposud nepochopitelných důvodů jsem nebyl přizván do kosmického programu NASA, bylo rozhodnuto.

Tedy, bylo rozhodnuto o medicíně. Ale dlouho bylo jasné, že nebudu dělat nic, co se týká mozku. Neb jsem vždy s Woody Allenem tvrdil, že mozek je přeci můj druhý nejoblíbenější orgán (a byl žhavým kandidátem na první místo) a že přeci nechci denně pracovat s lidmi, kterým zrovna tento orgán nefunguje, jak má.

A pak mi kdosi půjčil prvního Freuda. A já byl ztracen. Poprvé jsem četl o podvědomí. O detektivní práci, o tom, jak člověk ze střípků, z náznaků a chyb, ze snů a narážek dedukuje, vymýšlí, zkouší a zkoumá. Tiše naslouchá a pak odhalí Pravdu. Najednou jsem se mohl stát Sherlokem Holmesem. (Aniž bych musel studovat policejní akademii a vstoupit do Policie ČR.)

Už dávno si nemyslím, že prodělaná psychoterapie by nutně vedla ke zdravému životnímu stylu, ale zlepšení kvality života dotyčného i jeho blízkých je často markantní.

Zbytek byl prostý. Dostal jsem se na medicínu, po Freudovi následoval Jung a s ním pochopení, že možná jednou proniknu do tajemství duše nikoli jediné, ale kolektivní, celého lidstva. (I když, já byl vždy spíše Freudián.)

Medicína mě v rozhodnutí jen utvrdila. S neutuchajícím nadšením a naivitou jsem tvrdil, že přeci chci jít po pravé příčině lidských neduhů a strastí a ne jen záplatovat následky. Jistě, interna je výborná věc, ale kdyby se lidi nestresovali, nepřejídali, nekouřili, neopíjeli, oč by bylo méně infarktů, selhání jater a rakovin. Chururgie je úžasná, ale klidnější lidé by měli méně úrazů, méně ucpaných cév. A to si vlastně myslím doposud.

Už dávno si nemyslím, že prodělaná psychoterapie by nutně vedla ke zdravému životnímu stylu, ale ano, zlepšení kvality života dotyčného i jeho blízkých je často markantní. Což je jeden z důvodů, proč mě ta práce pořád tak baví. Jinak byl střet s realitou, jak už to ostatně u idealistů bývá, poměrně tvrdý. A o tom příště.

Autor publikuje na svém blogu www.TomasRektor.cz.

Články k poslechu

Živoucí tělo

Je naší spojkou se světem, přesto ho málokdy doopravdy vnímáme. Jak to napravit?

10 min

Citově mimo

Druhý vás poslouchá, ale jako by neslyšel. Proč se někdy nedokážeme na blízké naladit?

8 min

Ve špatném vztahu

Co nás tam drží? Nevědomky si přehráváme staré vzorce a zranění. Kudy ven?

12 min

Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

11 min

Lidoop v zrcadle

Martin Burget přináší zajímavosti z oboru psychologie.

11 min

Tomáš Rektor

Psychiatr a psychoterapeut

14. 8. 2012

Jak vypadá cesta k oné cedulce na dveřích s kouzeným slůvkem psychoterapeut? O té své vypráví psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor.

Tomáš Rektor

  • Věda a společnost
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.