I když dnešní doba už do značné míry překonala pojetí sexuality jako tabu, otázka vysvětlování tohoto tématu dětem stále zůstává velmi citlivá. Pokud to ve vaší rodině ještě neproběhlo, možná podobně jako ostatní rodiče zažíváte jisté napětí při pomyšlení na to, kdy asi přijde otázka „Mami, tati, jak se dělají děti?“. A možná nemáte připravenou odpověď. Říkáte si, že nějak zaimprovizujete nebo použijete starou dobrou pohádku o čápovi.

Každá rodina je jiná, má jiné normy a hodnoty, jinak nastavený vztah k nahotě i k sexualitě jako takové. Zároveň i každé dítě je jiné, je jinak zvídavé, jinak zralé v různých oblastech, jinak otevřené a komunikativní. Proto je těžké dát nějaký univerzální návod a specifikovat, kdy přesně dětem pravdu o rození dětí „naservírovat“ a co přesně jim říct. Pojďme se tedy pokusit najít alespoň pár obecných pravidel a doporučení, jež vám pomohou cítit se v tomto tématu jistěji.

Zpracujte nejprve vlastní pocity

Především je potřeba začít u sebe. To znamená, že pokud máte být připraveni na debaty o tématu sexuality s dětmi, musíte být s tímto tématem srovnáni sami. Mám na mysli hlavně to, že dokážete o sexu mluvit bez toho, abyste cítili pocit viny nebo většího studu, bez toho, abyste měli pocit, že jde o něco špatného. Děti toto velmi dobře dokážou vycítit a takový pocit snadno přijmou. To, co vy, ať už v náznacích nebo otevřeně, hodnotíte jako špatné, zakázané, jako tabu, je pro děti zásadní a do určitého věku se s tím ztotožňují.

O sexualitě by děti určitě měly nejprve slyšet v rodině, v prostředí, kde se cítí bezpečně a kde jsou doma.

Zkuste tedy nejprve přijmout, že téma sexuality je legitimní součástí výchovy dětí a že nemá smysl ho dětem tabuizovat. Budou se s ním setkávat celý život, a co si budeme povídat, všichni víme, že patří k těm nejdůležitějším a děti by si neměly odnést pocit, že jde o něco nepatřičného. Měly by spíš pochopit, že jde o něco, co je spojené s blízkostí, o něco intimního, co je příjemné a pozitivní a je to součástí unikátního blízkého partnerského vztahu.

O sexualitě by děti určitě měly nejprve slyšet v rodině, v prostředí, kde se cítí bezpečně a kde jsou doma. Pokud ho mají slýchat jen od vrstevníků nebo jiných dospělých, například od učitelů, může jim uniknout význam a intimita sexuality a také mohou být informováni jinak, než byste si přáli. Navíc pak nemají takový prostor pro otázky, jako když se vše dozvědí doma v otevřené a bezpečné atmosféře.

Další věc je, že téměř všichni máme doma internet a pro děti opravdu není ani v pozdním předškolním nebo raném školním věku problém vyhledat si jakékoli téma. A nesmíme zapomenout ani na to, že téma sexuality je potřeba dětem otevřít i proto, abyste je chránili před případným zneužíváním. Pokud dítě neví, že existují nějaké „intimní partie“, které jsou pro ostatní zapovězené, pak může být snadnější obětí zneužívání.

Co když se nezeptá?

Důležitou obecnou zásadou je respektovat individualitu dítěte. Pokud je vaše dítě spíš sociálně méně angažované a zdá se vám být víc dětské než ostatní, pak není třeba ho s otázkami sexuality  seznamovat zbytečně brzo. Dobré je počkat, až dítě začne projevovat zájem samo, až zazní ona otázka „kde jsem se tu vzal? Jak se dělají děti?“. Pak neváhejte a dítě s jeho otázkou neodmítejte.

Pokud chcete, aby váš potomek byl zasvěcen v duchu vašich norem a hodnot, pak určitě nečekejte…

Tohle je pravý čas, kdy mu vše povědět, samozřejmě způsobem, který je pro něj v jeho věku pochopitelný. Pokud se ale dítě přece jen nezeptá, pak je dobré otevřít rozhovor na toto téma někdy na začátku školní docházky, řekněme v první, druhé třídě. Naťukávat ho má smysl už dřív, když je dítě ve školce, uvidíte, jak se „chytí“. Ze zkušeností vyplývá, že se vždycky najde nějaký ten spolužák/spolužačka, který jde už do první třídy poučený a vašim ratolestem neváhá své vědomosti předat, a to většinou přece jen trochu zkresleně. Pokud tedy chcete, aby váš potomek byl zasvěcen v duchu vašich norem a hodnot, pak určitě nečekejte do puberty.

Když dojde na zvídavé otázky dítěte, pak je důležité se tématu nevyhýbat, nezamlouvat ho ani neříkat „To ti vysvětlí maminka/tatínek/paní učitelka“, případně „na to jsi ještě malý, tomu bys nerozuměl, to pochopíš až časem“. Nebojte se být pravdiví. Říkat dítěti pohádky o čápovi nemá význam. Moje vzpomínka na to, jak jsem na základě informací ze školky dlouho přemýšlela o tom, jak je možné, že jsem přišla rodičům poštou do schránky, je sice velmi úsměvná, na druhou stranu kolik hodin mi zbytečně zaměstnávalo hlavu to, jak jsem se tam vešla a kdo mě poslal?

Jak popsat „spojení“

Pokud je to možné, povídejte si o tom jako rodina, pokud žijete v páru, buďte u toho oba, dodáte tomu mužsko‑ženský pohled a zároveň je to situace, která může podstatně tmelit rodinu a posilovat vaše vzájemné vztahy. Důvěrná témata totiž přispívají k atmosféře důvěry a otevřenosti. Pak už stačí jen použít formulaci, o které víte, že je pro dítě srozumitelná. To znamená, že nemá smysl dávat dítěti přednášku z anatomie a fyziologie, používejte prostě názvy intimních částí těla, které jsou u vás v rodině zažité.

Buďte připraveni na „titěrné“ otázky. Nakonec i pro vás to může být cosi jako trénink v komunikaci citlivých témat.

Řekněte dětem, že se narodily proto, že se maminka s tatínkem měli rádi. A když se dva dospělí lidé mají rádi, vzájemně se dotýkají a mazlí, ale ne tak, jako rodič s dítětem, tohle dělají jen dva lidé, kteří se milují jako muž a žena, ne jako třeba kamarádi apod. A protože každý mají jiné tělo, tak se mohou vzájemně „spojit“.

Řekněte, že proto má maminka to, co mají i ostatní ženy (doplňte si vlastní pojmenování), a tatínek to, co ostatní muži (opět si doplňte své názvosloví), protože když se milují, mohou se spojit a být tak sobě nejblíž. Zdůrazněte to, že jde o něco, co dělají jen lidé, kteří se mají rádi jako muž a žena a že děti tohle ještě neznají, protože ještě musí trochu vyrůst a jejich těla i duše se musí změnit tak, aby to mohli cítit.

Děti musí vědět, že sex není něco, co prostě dělá každá dívka s každým klukem, ale že jde o něco výlučného. Je to proto, že až do puberty děti berou věci víc absolutně a mají menší schopnost rozlišit situace. Je třeba je chránit jak před sexuálním zneužíváním, tak před pojetím sexuality jako obecného výrazu náklonnosti v jakémkoli věku.

Je důležité, abyste dětem říkali pravdu a zároveň abyste s nimi mluvili přiměřeně jejich věku. Dejte dítěti jasně najevo, že se může kdykoli zeptat na všechno, co ho zajímá a čemu nerozumí a že jste otevřeni tomu mu odpovědět. Počítejte s tím, že děti jsou velmi spontánní a nemají takové zábrany jako dospělí a buďte připraveni i na „titěrné“ otázky. Nakonec i pro vás to může být cosi jako trénink v komunikaci citlivých témat.

Pokud chcete, aby se vaše dítě vyvíjelo směrem k vyrovnané a zdravé sexualitě, nepopírejte její legitimní místo v životě. Kromě toho, že tím můžete předejít mnoha frustracím a problémům v budoucích partnerských vztazích vašeho dítěte, snížíte tak pravděpodobnost, že se stane obětí sexuálního zneužívání.