Tohle měl být článek, který se nenápadně přesune ze zajímavého psychologického experimentu na krysách k současnému životu a na závěr vám nabídne praktické rady do života. Článek se však nekoná.

Uvízl jsem chvilku poté, jakmile se krysy předávkované elektrickými stimuly podávanými do centra štěstí zřítily vyčerpáním na zem. Přestože jsem měl připravené materiály, neuměl jsem se pohnout z místa. Díval jsem do počítače, napsal větu, smazal větu. Kreativní bahno. Znáte to?

Moje mysl neměla ani nádech nápaditosti a plán B stále nepřicházel. Pak jsem si najednou uvědomil, že jsem se tématem přestal zabývat. Místo toho jsem se začal přehrabovat radami, které jsem si pro podobné účely nasbíral. Co dělat, pokud jsme uvízli na mrtvém bodě? Jak postupovat, když nás nenapadá řešení? Jak se pohnout z místa?

Žádaná změna spočívá v přesunu z uzavřeného způsobu myšlení do otevřeného, ve zbavení se omezení a překážek.

Vybral jsem několik nejzajímavějších inspirací, které vám mohou pomoci při vymýšlení nových nápadů a řešení v případě, že se dostanete do podobné krize jako já.

Přepni se do otevřeného modu

„Kreativita není talent,“ říká člen komediální skupiny Monthy Python John Cleese v přednášce, v níž prezentuje výsledky výzkumů o kreativitě, na kterých se podílel spolu s psychologem Brianem Batesem. „Je to způsob myšlení.“

Není to schopnost, kterou máme nebo nemáme, ale stav. „Je to stav,“ opakuji si v podobných situacích, „je možné to změnit, odblokovat.“ Žádaná změna spočívá právě v přesunu z uzavřeného způsobu myšlení do otevřeného, ve zbavení se omezení a překážek, v hravosti a přirozenosti.

„Musíte si najít prostor, kde vás nic nebude rušit,“ říká Cleese. Zavřít dveře a ve vytyčeném čase se oddat otevřenému nekritickému myšlení.

Soustřeď se na kvantitu

Dobře, na začátku je ale nejdůležitější nápad. Na co se však soustředit? Je lepší přepracovávat jeden nápad, nebo spíše vytvořit více možností a pak si z nich vybírat?

Existuje historka o starověkém učiteli umění, který provedl zajímavý sociální experiment. Na začátku školního roku řekl polovině třídy: „Vy se budete soustředit na kvalitu, budete se snažit vytvořit pár věcí co nejlépe a jen ty mi budete prezentovat.“ Potom přišel k druhé skupině a řekl jim: "Vy se budete soustředit především na množství. Budete se snažit vytvořit co nejvíce bez ohledu na kvalitu výrobku. "

Výsledek? Skupina zaměřená na kvantitu byla plně zaměstnána vlastní prací a produktivitou. Kvalitativní skupina seděla na zadku, hloubala o dokonalosti a na konci mohla ukázat akorát tak velkolepé teorie.

Soustřeďte se v první řadě na kvantitu. Nehodnoťte. Kvalita přijde časem.

Zatímco „kvantitativní“ skupina se učila z chyb a za pochodu pokračovala, druhá stála na místě, stagnovala. Tuto strategii potvrzují i současné výzkumy zaměřené na kreativitu ze Stanfordské univerzity (Dow a kol., 2010) – design studentů zaměřených na množství měl mnohem lepší výsledky.

Co z toho vyplývá? Soustřeďte se v první řadě na kvantitu, nehodnoťte. Kvalita přijde časem.

Kladeš si správnou otázku?

Někdy je řešení přímo před námi, jen my ho nejsme schopni vidět, protože hledáme něco úplně jiného. Stav, kdy se neumíme odpoutat od jednoho náhledu na problém, se jmenuje funkční fixace a jeho označení pochází od psychologa Karla Dunckera. První článek jsem možná nedopsal, protože jsem nebyl schopen změnit přístup. Jak takovou fixaci prolomit?

Ve vynikající přednášce vypráví sociolog a žurnalista Malcolm Gladwell o Howardovi Moskowitzovi, který se proslavil především znovuobjevením špagetové omáčky.

Klienti, kteří za Howardem chodili, chtěli aby pro ně vytvořil ideální chuť jejich produktu, která osloví širokou populaci. Ale po několika neúspěších si tento kreativní člověk uvědomil, že mu kladou špatnou otázku. Hledali dokonalou omáčku, ale měli hledat dokonalé omáčky, různé příchutě pro různé lidi!

Pokládáte správnou otázku? Jak jinak je ještě možné k vašemu problému přistupovat? A proč to nezkusit?

Obkličte svůj nápad

Pokud ani teď vytoužené řešení nepřichází, stále není důvod házet ručník do ringu. Můžete začít obléhání a pokusit se svou mysl vyzvat do boje.

Pokud nápad právě nepřichází, můžeme se na něj začít důkladně připravovat a dobývat strategické pozice.

O strategii jsem poprvé četl v časopise The Economist, kde popisovali vývoj jisté čínské firmy. Ta se rozhodla proniknout na čínský trh s mobilními telefony. Zástupci však zjistili, že trh ve velkých městech je absolutně přesycen a nemají se na něm šanci prosadit. Co udělali? Vzdali se?

Ne, naopak. Zaměřili se venkovské oblasti v blízkosti měst a za krátký čas obklíčili svým signálem města, která jim nakonec podlehla taky. Podobnou strategii můžeme zvolit i při tvůrčím procesu.

Pokud nápad právě nepřichází, můžeme se na něj začít důkladně připravovat a dobývat strategické pozice – připravit si materiály, číst relevantní zdroje, ptát se lidí na názor. Psycholog Robert Epstein ve vynikajícím článku Capturing creativity doporučuje mít u sebe neustále sešit, zaznamenávat si myšlenky, vyhledávat lidi a informace z jiných oblastí.

Koneckonců i tento článek je vedlejším produktem podobného obléhání. Tak neváhejte a do boje!

Zdroje:
Steven P. Dow, Alana Glassco, Jonathan Kass, Melissa Schwarz, Daniel Schwartz, Scott R Klemmer. (2010). Parallel Prototyping Leads to Better Design Results, More Divergence, and Increased Self‑Efficacy. ACM Transactions on Computer‑Human Interaction
Robert Epstein. (1996). Capturing creativity. Psychology Today. Dostupné zde