Mateřstvím hloupneme. Přesvědčuju se o tom na vlastní kůži.
Kamarádce se narodí dítě a ona hned dvakrát zapomene, že jste si domluvili schůzku. A pak se s ní nedá mluvit než o prdíkách, o kojení či přebalování. Seznamte se s laktační demencí. Na vlastní kůži mám tu čest, už potřetí.
„Můj svět se smrsknul, ale v tom smrsknutí se zase rozšířil,“ řekla mi, tlačíc kočárek, před lety jedna z mých nejbližších kamarádek. Měla pravdu. Pár let poté jsem zažila to samé.
Uvádí se, že za snížením intelektuální kapacity a za zúženým polem zájmu stojí hormon prolaktin, kterému se též říká hormon péče a hnízdění. Krom toho, že vyvolává tvorbu mléka, též maminku utlumuje a omezuje její zájem právě na péči o dítě. V menší koncentraci se objevuje i u novopečených tatínků, a až na to mléko u nich působí stejně.
Díky prolaktinu pečuju o dítě a nevadí mi, že nestíhám nic jiného. V noci se nezlobím, že mám spánek několikrát přerušený kojením. Nestěžuju si, že nechodím tančit a za kulturou jsem nebyla ani nepamatuju. Večer co večer si užívám chvíli klidu, kdy moje miminko spinká vedle mě a s radostí zůstávám poblíž.
Prolaktin si však vybírá svou daň. Uvědomuju si, že moje intelektuální kapacita je značně snížená – zapomínám, pletu jména, při náročnější diskusi „vypínám“.
Další z postižených kolegyň hovoří podobně:
Většinou je to tedy úsměvné, ale někdy i dost náročné:
Právě trpím svou třetí demencí. Uvědomuju si velké odtržení od společenského dění. Před pár týdny mě například překvapily volební lístky ve schránce.
A občas i vyloženě nebezpečné, třeba při řízení auta:
Osobně jsem se nejvíce vyděsila asi dva měsíce po narození syna, na sklonku roku 2010. Rozeslala jsem tehdy z mého pohledu vtipné péefko. Povedla se mi hezká fotka dcerky, když se po koupání jala vytírat podlahu – rozjásaný výraz batolete s hadrem: „Veselé pomocníky do roku… přejí…“ Mráz mi přeběhl po zádech ve chvíli, kdy mě jeden známý zcela vážně upozornil, že za tohle by mě mohli zavřít.
Chvíli jsem nechápala. A pak mi to došlo: dcera na té fotce byla nahá. Sice nebylo „nic vidět“ – byla tak napůl zboku a napůl zezadu, jen obličej otočený k foťáku, ale.. Přece vím, jak se všude straší pedofily. Jsou schovaní v křoví u koupaliště, rozdávají bonbony na cestách do školy, řádí na internetu. Jenže jsem si nedala dohromady jedna a jedna. Vůbec mě nenapadlo, že by tu fotku mohl někdo brát sexuálně.
Naštěstí je u tohoto druhu demence poměrně dobrá prognóza a už teď mám dojem, že je to lepší, byť mléka neubylo.
Právě trpím svou třetí demencí. Samozřejmě, že už neposílám žádná podobná péefka. Nicméně stále si uvědomuju velké odtržení od života mimo péči o děti, od společenského dění. Před pár týdny mě například překvapily volební lístky ve schránce… Když jsem měla první dítě, čítala jsem aspoň Respekt, teď už ani to nestíhám.
Jenže těžko hledat rady, co s tím. Alespoň tedy o stavu svého mozku otevřeně mluvím a žádám známé, aby se mi nezdráhali připomínat, co jsme spolu domluvili apod. Koho volit jsem se poradila s přáteli (bylo to jednoduché, všichni volili stejně (většina národa žel bohu jinak).
Oddechnu si, až to poleví. Naštěstí je u tohoto druhu demence poměrně dobrá prognóza a už teď mám dojem, že je to lepší, byť mléka neubylo. Snad že si tělo zvyklo, nebo se z celkové reakce stává lokální. Takže: nezoufejme, bude líp!
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti trpí pocitem prázdnoty. Jejich vztahy jsou plné bolesti.
12 min
Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.
25 min