Pořád někde čtu o tom, že nás kazí používání elektroniky, narušuje vztahy, mění nám strukturu mozku. Co když je to tak správně? Co když je to jen jeden z mnoha vývojových kroků lidské existence? Co když tu změnu k něčemu potřebujeme? K něčemu, co si teď ani nedovedeme představit? K nějaké další transformaci?

Představte si nějaké ty primáty, co si rozbíjejí ořech tím, že s ním mlátí o kámen. A teď jednoho napadlo vzít si druhý kámen a tím do toho ořechu bušit, že ho rozbije snáz. První pokus o použití nějakého nástroje, první náznak práce, která ve finále polidštila opici. Nebylo to taky náhodou tak, že se jim tím začala měnit struktura mozku?

A teď si představte, jak přilítne starší opice a chytne tu nejspíš mladší a nápaditější důrazně za ruku a bere jí z ní šutr: Dělej to pořádně, jak se to dělá! Má nad mladou navrch, tak ještě na odchodu hudruje: A opovaž se brát do ruky nějaký další šutr a něco s ním zkoušet! Změní ti to strukturu mozku, chápeš? Začneš používat a vyrábět nástroje, víš, kam to pak vede? Nakonec se z tebe stane homo sapiens! Šup, hybaj zpátky na strom!

Jelikož mě tato myšlenka napadla na základě článku a videa Největší omyly rodičů, tak ji vracím k posouzení zpět odkud přišla. Hrát počítačové hry je pro děti menší zlo než pocit provinění, který u toho díky převažujícímu přístupu rodičů, učitelů i médií prožívají. Díky za tuhle myšlenku, pane doktore Pöthe.

Mohlo by vás zajímat

Dítě nezlobí, dítě se chová

Když se nepovedou první chvilky po narození, způsobí to problémy na celý život. Nebo ne?

Přečíst článek

Sama jsem v tom vyrostla. Sedmdesátá léta na vesnici: Jsi hrozná, pořád by sis jenom četla, běž dělat něco pořádného! Co je něco pořádného? Domácí práce, zahrada, pole, vinohrad. Pocitu viny namísto pocitu radosti, když dělám, co mě baví, jsem se zbavila až nedávno, před svou padesátkou.

Čtení mi asi taky formovalo mozek tak, že jsem schopná dobře vnímat psaný text, souvislosti a docela se mi to v životě hodí. Kdybych nepřečetla všechno, co jsem už přečetla, a neprovozovala tím svou autopsychoterapii, tak jsem asi psychiatrickým pacientem na antidepresivech.

Moc děkuji za všechny články na vašem webu. Ostatním čtenářům, že jsou tu se mnou. Vesmíru za možnost, kterou nám moderní technologie dávají. A za to, že s webem Psychologie.cz můžu mít tak hezký vztah.