Letní seminář:  Tři dny pohybu a relaxace
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Ilustrace: Jan Gemrot, www.jangemrot.com

Metr kolem mě

Až se naplní vaše sny, nevšimnete si toho. Mít se lépe znamená být lepší.

Dneska jsem si uvědomil něco zvláštního a možná trošku smutnýho. Přečetl jsem si tuhle výbornou zprávu: Česká ekonomika rychle roste, v posledním čtvrtletí o pět procent. Patříme k nejrychlejším v Evropě, jde u nás nahoru všechno, platy, spotřeba, investice, export, prostě paráda. Letos už prý budeme v HDP na 89 procentech průměru EU (podle parity kupní síly). Všechny východní země jsou hluboko pod námi. I to nejlepší Slovinsko má teď jen asi 83 procent. Portugalsko už ani nevidíme ve zpětném zrcátku (77) a na dohled máme teď Španělsko (92) a Itálii (96). A víte, co mi došlo?

On se pomaloučku přece jen blíží okamžik, na který někteří z nás čekají skoro 30 let. Okamžik, kdy doženeme ten slavný, vysněný Západ. Jestli máte malé děti, tak než budou maturovat, už tam budeme. To je jako mžik, opravdu, ještě to zažijeme. Víte, že třeba ta slavná Británie má jen 108 procent? Ale víte co? Toho jednoho krásného dne, kdy se to stane, MY ČEŠI SI TOHO NEVŠIMNEME. A když si toho všimneme, tak budeme nadávat úplně stejně jako dřív. To má jako být všechno, kámo? To jsem čekal víc!

Já vám říkám: AŽ ČESKÁ REPUBLIKA HOSPODÁŘSKY DOŽENE ZÁPAD, BUDE TO PRO NÁS ZKLAMÁNÍ. Protože my budeme mít pořád pocit, že těch peněz máme málo a že je bordel kolem cest a politici že jsou jak někde v Kyjevě.

Rozumíte mi, jak to myslím? Já jsem taky strašně dlouho čekal na to, až budeme bohatí jako Západ. Já jsem si Západ vysnil. V roce 1988 jsem jako malý kluk dostal západoněmecký autokatalog se všemi auťáky, co tehdy byly na Západě na prodej. Já jsem ten autokatalog četl každý den asi půl roku, naučil jsem se všechny výbavy zpaměti a všechny ceny v markách, od té doby miluju auta. Od té doby podvědomě toužím, aby to u nás bylo jako na Západě. A ono to pomalu přichází, ale já už chápu, že to nebude ono. Já vím, potřebujeme ještě víc naplnit peněženky, platy tam mají vyšší, ale ani v těch šrajtoflích to nebude.

Žádná tlustá prkenice, žádná parita kupní síly nám Západ nedá. Ten pravý Západ – aspoň ten, co jsem já vždycky chtěl – je nakonec spíš v srdci. A v hlavě. V chování. Na tom pravém Západě budeme, až vjedeme do Rakouska a řekneme si: Tak, nejenže máme stejně nabílené baráky jako oni, ale i na silnicích si dáváme stejně ohleduplně přednost jako Rakušáci a naši policajti jsou stejně neúplatní jako v Rakousku. Já tohle hrozně chci.

Možná teď taky řeknete, že ten pravý Západ, po kterém jsme toužili před 27 lety, už neexistuje. Že se Západ zkazil, že je nebezpečnější a míň čitelný než dřív. Možná. Možná je to šance, jak můžeme být jednou ještě lepší než ten nový Západ. Ale zatím mají furt lépe položené silnice i větší důvěru ve své úřady, takže pořád ještě máme co dohánět. Já pořád chci tu úžasnou zemi, kterou jsem si vysnil jako kluk.

Před rokem jsem jako posedlý tlačil tři svoje milovaná „pragmatická“ témata – infrastrukturu, školství, elektronizaci státní správy. Ale časem jsem si uvědomil, že Česko není v krizi bohatství. Tahle země nezadržitelně bohatne, protože její lidi prostě JSOU šikovní, chytří a podnikaví. Česko se vrací tam, kam hospodářsky patří – spíš navzdory našim politikům než díky nim.

My nemáme problém s hospodářstvím, ale s morálkou. Česko je v krizi morálky, etiky a sebedůvěry. Ovládl nás strach, naši směšní politici šermují se samopaly, v parlamentu sedí Okamura a jeho negramotná parta, spousta lidí věří blábolům zaplaceným z Ruska. To je náš problém. Proto jste si možná všimli, že jsem během roku poznenáhlu začal akcentovat spíš etická témata než dálnice. I když ty dálnice chci furt. Ani po sto letech o nás Češích nemůžeme vymyslet nic přesnějšího než to masarykovské „nebát se a nekrást“.

Teď mi někteří rejpalové řeknou, co s tím, co s tím máme jako dělat, co s tím udělám já. Za sebe můžu říct jedno – budu se už dnes a každý den snažit chovat jako člověk z toho Západu, co jsem si vysnil. Budu při měnění pruhů ohleduplný jako Rakušák, budu důvěřovat své policii a budu se snažit, aby země prosperovala. A budu volit slušné lidi a snad i sám kandidovat, když to půjde.

Budu vytvářet jakýsi mobilní ostrůvek Západu na metr kolem sebe. Vím, že naše ekonomika jednou západní bude, ale že našemu chování musíme ještě pomoct. Já s tím začínám. Jestli chcete, přidejte se prosím.

Autora můžete sledovat na Facebooku: https://www.facebook.com/panjaros

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Nenechte se unést

V návalu emocí řekneme nebo uděláme něco, čeho vzápětí litujeme. Jak emoční únosy zvládat?

19 min

Rozchod s psychopatkou

K rozchodu dochází po sérii konfliktů. Jednoho dne se smíření nedostaví.

6 min

Vnitřní kritik

Odkud se vzal ten hlas, který vám neustále říká, že všechno děláte špatně?

10 min

Jak mluvit s dětmi

Proč děti kladou pořád dokola stejnou otázku a odkdy umí rozlišit mezi realitou a fantazií?

19 min

Vědomý vztah

Je možné zůstat v páru sám sebou?

4 min

Otevřít audio sekci