K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Mít svůj směr

Abychom se v životě dokázali pohnout, potřebujeme mít jasnou vizi a záměr.

Michal Petr

Michal Petr

19. 3. 2018

Nevíme, co chceme, a nedáme pokoj, dokud to nedostaneme. Něco nám chybí, ale nevíme co. A tak čteme články a knihy, chodíme na semináře či terapii nebo zkoušíme už patnáctou metodu, která nám snad konečně přinese to, co chceme. A stále nejsme spokojení.

Poznáváte se? Pokud ne, tak gratuluji. I když možná byste se mohli podívat hlouběji a upřímněji. Může být totiž opravdu nepříjemné uvědomit si, že hledáme něco, co nám stále uniká. Že někam chceme dojít, ale nevíme kam. Máme tendenci se chlácholit tím, že přece víme. Ano, teoreticky možná. Ale praxe tomu ne vždy odpovídá.

Častou terapeutickou zakázkou je obecná objednávka typu „nejsem spokojený, chci něco jinak, chci růst a vyvíjet se, chci posílit sebevědomí“ a podobně. Nemám nic proti hledání a touze po změně, ta je sama o sobě projevem zdravého jádra našich životů. Pokud ale nevíme, kam chceme dojít, můžeme se hodně nadřít, a přitom zůstat na místě. Nebo někam přece jen dojít, ale zcela jinam, než bychom si přáli a potřebovali.

Bez směru se ztratíme

Jeden důležitý aspekt životního zrání je učit se otevřít možnostem a výzvám, které život přináší, učit se uvolnit do proudu života a nechat se nést a vést, kam sám plyne. K tomu je třeba důvěry a schopnosti pustit kontrolu. Je to něco, co v rámci naší kultury a tradice moc neumíme, a možná proto i máme pocit, že tudy vede cesta.

Nicméně dalším neméně důležitým prvkem plného života je směr. Vědět, kam chceme dojít a co tam chceme dělat. Mít vizi, za kterou jdeme. K tomu je třeba vědět, kde jsme a co vlastně chceme a potřebujeme. Jinými slovy, potřebujeme znát začátek a cíl cesty.

Jak na to? Hlavně jednoduše. Nebývá užitečné řešit celý život naráz. A i když jsou všechny aspekty našeho bytí spolu provázané, vyplatí se zaměřit na jednotlivé oblasti zvlášť. Nebo vlastně právě proto. Změnou jedné části měníme celek.

Základní otázka tedy zní: v jaké rovině svého života potřebuji změnu?

  • v prožívání/vnímání sebe sama?
  • v partnerském vztahu?
  • ve vztazích k jiným lidem? K jakým konkrétně?
  • v práci?
  • doplňme si dle naší situace

Další krok je zmapování reality ve vybrané oblasti:

  • jak to nyní je – popis situace, ne hodnocení
  • čím přispívám k této situaci
  • na jaké potíže narážím, když se snažím o změnu

Když máme mapu místa, kde jsme, můžeme se rozhlédnout a opět si konkrétně zformulovat, kam chceme jít. Jak si přejeme, aby vypadal žádoucí stav? Ne jak by se měli změnit druzí, ale o jaké kvality se v sobě můžeme opřít, abychom reagovali jinak, než je tomu doposud. Jací bychom si přáli být?

Například pokud se něčeho bojíme a stojíme kvůli tomu na místě, cílová představa je být odvážný a ochotný jít do rizika neznámého. Nebo pokud jsme vzteklí, cílem je být vyrovnaný.

To je směr, vize, představa (něco, co je před tím, než se uskuteční kýžený stav). Je dobré ji neztratit z dohledu, jít za ní jako za světlem na konci tunelu. A to i v případě, že z cesty můžeme sejít. Když si to uvědomíme, nekritizujme se za to, ale prostě se vraťme zpět ke směru, kterým si přejeme jít. Ne nad tím přemýšlet, ale uskutečňovat to konkrétními kroky.

Nejde o zavírání očí nad nedostatky a limity. O těch víme a učíme se je akceptovat. Což neznamená v nich zůstávat a zahnívat, ale vědět o svých slabostech, nepotlačovat je. Zaměřovat se na pozitivní cíl. Aneb pozitivní psychologie v praxi.

Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem

Když víme, kde jsme i kam chceme jít, hledejme prostředky a způsoby. Jak je ten slavný slogan? Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby? Něco na něm je. Vědět, kde chci být, ale nic moc pro to nedělat… to už si raději nehrát na to, že se chci změnit. Pokud se však bereme vážně, tak zde nás čeká nejtěžší úkol.

Příklad. Jsem v Praze. Chci být u moře. Jaké možnosti mám? Jaké z nich vyberu? A když to vím, musím jít a udělat je. Koupit letenky a odejít na letiště. Opravit auto, aby vydrželo dlouho cestu. Vzít si dovolenou. Zajistit si hlídání…

Nejtěžší je tato fáze proto, že výsledky ještě nejsou znát, a tak máme tendenci se vzdát. Důležité je držet směr a stále jít, i když ještě nejsme tam, kde chceme být. S důvěrou ve vlastní síly.

Připomínám známý fakt, že vliv máme jen sami na sebe. Pokud si myslíme, že za naši situaci může někdo jiný nebo prostředí, ve kterém jsme, jsme v podstatě bezmocní, protože druhé nezměníme. A i když nás okolí samozřejmě ovlivňuje, mnohdy zásadním způsobem, vyplatí se zaměřit sami na sebe.

Připomíná mi to jednu větu z knihy Richarda Bacha: Co kdybychom nechali svět, aby si žil tak, jak chce, a my si tedy také žili, jak sami chceme? To je svoboda. Svoboda k tvořivosti a sebeutváření.

Vyzkoušejte na sobě

Psal jsem dost obecně, protože konkrétní aplikace zůstává na každém jednotlivě. Pro lepší individuální práci zde nabízím základní rámec v kostce:

  1. Kde chci změnu
  2. Jak to nyní je
  3. Kam chci směřovat
  4. Jak toho mohu dosáhnout

Teď si už jen sednout a začít si pro sebe formulovat konkrétní vstupy a výstupy. Protože jinak bude i tento článek jen dalším mentálním harampádím, kterým se zanášíme.

A byť to možná vypadá jednoduše, můžeme zjistit, že přesně popsat svou vizi není vůbec tak snadné, jak se zdá. Ale zase. Stojí to za to.

Diskuse 0