Nejbližší akce: přednáška Pavla Rataje
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Moderní, nebo postmoderní terapie?

Řeč o problémech vytváří problémy, řeč o řešení vytváří řešení.

„Mám se svým problémem jít za moderním, nebo za postmoderním terapeutem?“ Takto se většina potenciálních klientů terapeutických poraden neptá – avšak pro studenty a profesionály v pomáhajících profesích na celém světě se tato otázka stává stále důležitější. V čem tedy rozdíl spočívá?

Rozdělování na moderní a postmoderní směry se v psychoterapii objevilo teprve nedávno a rozhodně není přijímáno s bezbřehým nadšením. Bouří se především terapeuti zaškatulkovaní jako „modernisti“. Cítí se, jakoby na ně byl tento termín uvalen jejich postmoderními kolegy a označoval jejich názory za přežité. K čemu je tedy tento způsob dělení užitečný těm, kteří jej používají nejvíc, tedy terapeutům hlásícím se k postmodernímu hnutí?

Postmoderní psychoterapie není ucelený a jednotný směr. Je to spíše způsob, jak se na psychoterapii dívat, či terapeutický postoj. A z velké části je to také kritika psychoterapie v podobě, v jaké se rozvíjela od dob Sigmunda Freuda. Kritika velkého moderního příběhu, v němž se výjimečně nadaný, vysoce vzdělaný odborník snaží opravit poškozené, znečištěné nitro, duši nebo mysl obyčejného člověka, jenž sedí (nebo leží) před ním. Používá k tomu techniky vymyšlené ještě nadanějšími a vzdělanějšími osobnostmi, jež pečlivě nastudoval a nacvičil u svých „duchovních otců a matek“ v sebezkušenostním výcviku.

Co tedy dělá postmoderní terapeut jinak? Má jednoduše zcela odlišný pohled na svět. Už nevěří tomu, že existuje jedna pravda, jedno vysvětlení a řešení, které by univerzálně platily pro všechny.

Naopak, postmoderna vidí hodnotu v různosti a odlišnostech, v rozmanitosti názorů a životních stylů. Důležitý je pro ni také způsob, jak vlastně něco jako pravda či realita vzniká – vše, co určitá skupina lidí označuje za skutečné a pravdivé, je jimi vytvářeno, sociálně konstruováno.

K takovému vidění světa postmodernismus dospěl přirozeně, v souladu se soudobou společností. Časy, kdy se lidé potkávali jen s těmi fyzicky nejbližšími, jsou dávno pryč. Díky rozvoji dopravy a komunikačních technologií jsme se octli ve světě, kde je náš prostor zaplňován nejrůznějšími lidmi či jejich obrazy, například skrze internet a různé sociální sítě. Vytváříme si k nim vztah, i když jsme je třeba nikdy neviděli. Dostáváme se k nepřebernému množství informací, perspektiv, a vlastně celých světů.

Postmodernismus tedy ohlásil konec velkých příběhů, platných všude a pro všechny, konec jednotných vyprávění. To se odráží například v narativní psychoterapii, jedné z podob postmoderních směrů. Využívá metafory příběhu – náš život vnímá jako nedopsaný text, který je znova a znova přepisován, ať už námi nebo někým jiným. Je stále nově interpretován a pokaždé tak dostává odlišný význam a smysl.

To, jak o sobě přemýšlíme a jak o nás mluví druzí, nás utváří. A to je princip, o nějž se narativní terapeutická práce opírá. Všímá si však způsobů, jak náš osobní příběh může být předepsán kulturou, v níž žijeme. Jedná se o „dominantní“ příběhy, jakési ustálené způsoby vnímání a výkladu světa, ale i sebe sama. Ty nemusí nutně odpovídat naší osobní zkušenosti, mohou ji například patologizovat nebo problematizovat.

Dalším z postmoderních přístupů je „na řešení orientovaná terapie“, která obrací pozornost především k řeči. Problémy, ale také řešení, chápe stejně jako realitu – jsou konstruované lidmi, kterých se problém nějak dotýká, kteří v něm žijí.

Dalším z postmoderních přístupů je „na řešení orientovaná terapie“, která obrací pozornost především k řeči. Problémy, ale také řešení, chápe stejně jako realitu – jsou konstruované lidmi, kterých se problém nějak dotýká, kteří v něm žijí. Prostředkem jejich konstrukce je právě řeč.

Rozhovor v terapeutické situaci se proto zaměřuje na řešení – protože právě pro ně lidé do terapie chodí, ne pro problémy. Nejvýstižněji vyjadřuje tento přístup heslo: „Řeč o problémech vytváří problémy, řeč o řešení vytváří řešení.“ Terapeut přitom zaujímá „neexpertní“ pozici: odborníkem na klientův život je především klient sám, ne žádný terapeut.

Třetí z bezpočtu cest, jak uplatnit postmoderní vidění světa v terapii, je spolupracující přístup. Ten dovádí postmoderní myšlení až do vztahu terapeuta a klienta. Terapeut nevstupuje do hry na experty na lidský život, nehodnotí, co je pravdivé a nepravdivé vidění věcí.

Ocitá se tím na „stejné úrovni“ jako klient, pouze jeho role je jiná než klientova. Terapeut probouzí a podporuje dialog, na který klade spolupracující přístup důraz. Je to v tomto pojetí rozhovor, ve kterém se utvářejí významy, rozšiřují se možnosti, jež člověk má, a rodí se nové, předtím netušené cesty. A to i tam, kde se předtím zdálo, že žádné nejsou.

Postmoderní myšlení v terapii tím není vyčerpáno, nalézá ještě mnohé jiné varianty. Podporuje je ze své podstaty. Jak se tedy šíří a jaké podoby třeba má v České republice? O tom příště.

Pro Psychologii.cz připravil tým Narativ.cz: Kateřina Novotná, Jakub Černý a Pavel Nepustil.
 

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Přátelství v krabičce

Může člověk na internetu najít opravdové přátele? Dnes už vím, že zdání někdy klame.

13 min

Otázka na konci života

Neptejte se na smysl života. To vás se ptá život. Odpovídáte mu tím, co děláte.

12 min

Vztahový masochista

Konflikty a utrpení očekává. Potřebuje je. Proč si někteří lidé takhle sami ubližují?

10 min

Opustit svá malá štěstí

V samotné změně hloubku nenajdeme, bez ní ale neobjevíme místo, kde hloubku hledat.

18 min

Nevím, co chci

Uvízli jste na mrtvém bodě a nejste si jistí vůbec ničím? I to je součástí …

10 min

Otevřít audio sekci

Pavel Nepustil

Psycholog, terapeut a sociální pracovník

nepustil.narativ.cz