Pop psychologie přibližuje lidem srozumitelným způsobem některé psychologické principy a zprostředkovává jim techniky použitelné v běžném životě. Jenže co když je lektor takových kurzů nebezpečný a používá manipulaci nebo jeho techniky mohou uškodit? Mně otevřela oči srážka s vlastní blbostí. Začala jsem se učit, jak nebýt jelimanem.
Zhruba před deseti lety jsem se zúčastnila semináře Cesta, jehož autorkou je Brandon Bays (kurz vedla jiná lektorka). Šla jsem tam s pevnou vírou, že se uzdravím z endometriózy v nejhorším stadiu. Medicína mi tehdy bohužel moc nenabízela, protože operace měly jen krátkodobý účinek. Trpěla jsem chronickou bolestí a fyzicky jsem chátrala. Byla jsem zoufalá – a zoufalí lidé rádi věří. V knize Cesta jsem se dočetla, že si autorka vyléčila nádor dělohy psychospirituální technikou, kterou vymyslela, a tak jsem se ji na kurz vydala naučit.
Kdo z vás tipuje, že jsem nemoc psychospirituální technikou neuzdravila, ten tipuje správně. Naštěstí jsem zůstala aspoň trochu při smyslech a domluvila s lékaři termín operace pro případ, že by tento pokus nevyšel. Nakonec se zázrak stal. Skvělí chirurgové mi v mnohahodinové operaci zachránili zdraví i kvalitu života. K tomu jsem nečekaně dostala lék, na který měly tehdy nárok jen pacientky s pokročilými stadii této nemoci a který ji dodnes drží na uzdě.
Dlouho jsem se styděla, že jsem takovému nesmyslu uvěřila a projevila se jako ukázkový blbec. Teď to beru s humorem, že jsem prostě skočila na špek. Kurz samotný byl fajn, ale neodpovídal pohádce, kterou Brandon Bays vyprávěla. Sama Brandon, ač se halí do bílých hávů, barví si vlasy na blond a osvěcuje se na fotkách zářivým světlem, není podle mě osvícený spirituální guru, ale „jen“ talentovaná a zkušená lektorka s literárním nadáním, která používá hypnoterapeutické techniky a řízené meditace.
Důvěřuj – a prověřuj
Málokdo z nás se v dětství a dospívání dozvěděl, že existují klasické postupy podvodníků, kteří hřeší na naši důvěru, ohleduplnost, vstřícnost a další vlastnosti, které udržují společnost v míru a spolupráci. Spousta z nás někdy na špek skočila a není proč se kvůli tomu trápit. Někdy ale můžou být důsledky závažné jako v případě obětí takzvaného Guru Járy nebo lidí, kteří zkolabovali na kurzech Tonyho Robbinse.
Protože bych nerada dál skákala někomu na špek, začala jsem zkoumat tyto triky a fígly. Než na nějaký kurz zajdu, lektora si trochu prověřuji. Prostým googlováním hledám historii toho člověka, reference, negativní informace. Vedle toho v jeho nabídce pátrám po marketingových tricích, náznacích chladného čtení nebo manipulace a v jeho chování hledám narcistní rysy.
Nechci vylévat dítě s vaničkou. Spousta, možná většina kurzů je zajímavých a přínosných a vedou je skvělí lidé, kteří se řídí etickými principy a jednají v zájmu svých klientů. Ani nezpochybňuji psychospirituální prožitky, jejich velký význam a to, že jsou skutečné. Slabé místo vidím jen v tom, že je tato oblast přitažlivá pro lidi s narcistní poruchou osobnosti, protože na tomto poli mohou uplatnit grandiózní představy o své jedinečnosti, vyvolenosti a nadřazenosti.
Při kurzech se můžou vyhřívat v lázni oddanosti účastníků a dokazovat jim, jak moc ještě musí vyrůst a očistit se. Lidi s psychopatickou poruchou osobnosti pak může tato oblast přitahovat jako zdroj moci nad lidmi, zdroj obrovských příjmů a luxusního života. Někteří pak mohou považovat účastnice či účastníky za zdroj sexuálních potěšení.
U lektorů a autorů rozlišuji, jestli „jen“ používají neetické marketingové postupy, nebo jsou z mého pohledu i nebezpeční, a samozřejmě preferuji ty, kteří takové postupy nepoužívají. U každého kurzu či autora se řídím těmito zásadami a ve světle kauzy Cimický to vlastně může platit i pro psychoterapii či psychiatrickou péči:
- Nejsem povinna účastnit se aktivity, pokud se mi jakkoli příčí.
- Kurz mohu kdykoli opustit.
- Na kurzu můžu být nahrávaná jen s mým souhlasem.
- S lektory jsme si rovnocenní.
- Lektoři nebo autoři pop psychologických textů nejsou vševědoucí ani neomylní, proto si pokud možno zachovám kritické myšlení a nikdy jim neodevzdám moc nad sebou. Sama od nich vševědoucnost, neomylnost ani dokonalost nepožaduji.
- Nikdo nemá právo dotýkat se mě bez mého souhlasu, ponižovat mě ani zesměšňovat.
- Objeví‑li se slova jako hřích či očistit se, zaklapávám knihu nebo opouštím prostor.
Člověk, který dokázal opustit sektu, mi vyprávěl, že si zpětně uvědomuje vnitřní hlas, který mu říkal, že tohle není v pořádku a že to nechce. Jakkoli sekta dokázala tento hlas utlumit, umlčet ho nedokázala. Také si uvědomuji, že se tento hlas ozývá, když je něco špatně. Naučit se vnímat tento hlas a důvěřovat mu je snad celoživotní proces. Pro život je cenné seznámit se s ním a umět ho rozpoznat, protože někdy ho zaměňujeme za nejrůznější psychické obrany.
Například úzkost a odpor, pokud mám překročit svoji komfortní zónu, projekce, slepé skvrny a spousta dalších, o kterých nevím. To všechno mohou být důvody, proč nějakou techniku nebo aktivitu nechci dělat, ale ve výsledku by mi třeba prospěla. I v takovém případě je v pořádku se takové aktivity nezúčastnit a třeba v klidu doma se nad tím zamyslet, zvědomit si to a dozrát k tomu. Když si nejsem jistá, tak si vezmu čas na rozmyšlenou.
Zázračné uzdravení a osvícenost
Marketingové principy nejsou samy o sobě špatné či dobré. Když chce někdo nabízet služby nebo produkty, potřebuje, aby se informace o něm dostaly mezi lidi a byly dostatečně zajímavé. Vždy záleží na tom, jakým způsobem jsou tyto principy využívány a jestli překračují základní etické principy. Základními marketingovými pilíři u ezoterických či pop psychologických kurzů, které mohou být za určitých okolností neetické a na které jsem skočila, jsou emoce, image osvícenosti a pozitivní projekce a také cena.
Silný osobní příběh
Emoce jsou klíčové pro probuzení zájmu o produkt. Emoce, které jsou součástí produktu, zaručují jeho opakovaný nákup. Nejúčinnějším marketingovým postupem v oblasti těchto kurzů je silný příběh.
Religionistka Lenka Konečná velmi trefně poznamenala, že semináře Brandon Bays, Tonyho Robbinse či některé americké seberozvojové kurzy, kde se hojně využívá metody neurolingvistického programování, mohou mít blízko k dění v charismatických církvích, jako jsou například letniční církve. Když to popíšu velmi laicky, Lenka tvrdí, že náboženské obřady těchto církví jsou spojené se silným prožíváním, jehož účelem je dosažení spirituálního prožitku.
Charakteristické je pro ně expresivní vyjadřování emocí spojené s hlasitými, někdy až euforickými kolektivními aktivitami. To, co je společné pro činnost zmíněných lektorů a pro dění při obřadech charismatických církví, je práce s emocemi a prožitkem, skrze které dochází k uvolnění emocí. To může být základ psychosomatických změn, které pak mohou vyústit až ve vyléčení dané nemoci. V obou případech zásadní roli hraje víra, která je charismatickým prostředím ještě umocněna.
Nic neprodává lépe než zázračné uzdravení rakoviny prostřednictvím jedinečné a neopakovatelné techniky, kterou lektor v náhlém osvícení odhalil! Louise Hay si podle svého tvrzení uzdravila rakovinu děložního čípku, již zmíněná Brandon Bays tvrdí, že se uzdravila z nádoru dělohy, a Vianna Stibal (ThétaHealing) dokonce z rakoviny kostí.
Před deseti lety jsem skutečně věřila, že se Louise Hay a Brandon Bays uzdravily, protože mě nikdy nenapadlo, že by někdo mohl o tak závažné věci lhát. Pro mě by bylo nemožné lhát o něčem tak příšerném, neočekávala jsem to tedy ani u nikoho jiného. Dnes už se nespoléhám na svoje pocity a chci důkazy. Nemám k dispozici důkaz pro ani proti, že se Louise Hay a Brandon Bays uzdravily, jak tvrdí. V případě Vianny Stibal však bylo prokázáno, že se dopustila podvodu, a byla za to pravomocně odsouzena.
Soudní znalec konstatoval po zhodnocení lékařských záznamů, že Vianna Stibal neměla žádnou formu rakoviny a bylo by profesně zcela nevhodné, aby jí jakýkoli lékař na základě těchto výsledků biopsie doporučil chemoterapii nebo dokonce amputaci nohy (jak tvrdila ve své knize). Její bývalý manžel dále svědčil, že jí nikdy nebyla rakovina diagnostikovaná. Soud konstatoval, že byla zcela bezohledná v kořistění na důvěřivých lidech a její marketingový plán se zaměřoval na zranitelné a zoufalé lidi, což prokázalo její lhostejnost a bezohledné přehlížení zdravotního stavu těch, kteří se obrátili na ThetaHealing v době, kdy procházeli život ohrožující nemocí.
Dalším člověkem, který tvrdí, že se uzdravil z rakoviny, konkrétně lymfomu, je Anita Moorjani v souvislosti se zážitkem blízké smrti. Anita Moorjani však na rozdíl od ostatních předkládá vyjádření svého lékaře, neprodává žádnou zázračnou techniku a nevzbuzuje v lidech dojem, že se jejím následováním uzdraví. Zveřejnila rozhovor se svým lékařem Brianem Walkerem, který potvrdil, že skutečně umírala a nečekaně se spontánně uzdravila.
Matně si vybavuji rozhovor s českým onkologem, kterého se novinář zeptal, jestli zažil u svých pacientů zázračné uzdravení z rakoviny. Tento lékař připustil, že za několik desetiletí své praxe skutečně zažil spontánní uzdravení z pokročilých stadií rakoviny, ale jen u několika jednotlivců. Tito lidé se léčili klasickými medicínskými postupy. Ve stavu, kde u jiných pacientů už léčba nezabírala, se tito lidé uzdravili a vlastně se neví proč. Asi je tedy možné, že se takové věci stávají, ale ne na potkání. Proto se řídím heslem, že bez důkazu vyprávění o uzdravení nevěřím.
Někdo ví, jak mi je a co potřebuji
Image osvícenosti a vševědoucnosti je magicky přitažlivá a šikovně pracuje s pozitivní projekcí, idealizací druhého člověka. Když si nejsme vědomi svých pozitivních vlastností nebo toužíme po nějakém nerealistickém ideálu jako dokonalost, bezchybnost, výjimečné schopnosti, mnohdy k potvrzení své „nedostatečnosti“ „vidíme“ tuto dokonalost na druhých.
Toto černobílé vidění může vést k nepochopitelným závěrům a selektivní slepotě, kdy například mužští podřízení obdivují na psychopatickém nadřízeném absenci strachu a schopnost rychlého rozhodování, protože to je jejich představa o mužnosti. Současně nevidí destruktivní dopady jednání takového člověka na celou firmu a také nevidí hodnotu své lidskosti, kdy strach je varuje před riziky a soucit umožňuje spolupráci.
Před návštěvou kurzu není na škodu zapátrat ve vlastním nitru po svých touhách po dokonalosti či po čemkoli, co by se dalo na lektora či lektorku promítnout, a upřímně si odpovědět, zda kvůli dětským zraněním podvědomě nehledáme pozitivní mateřské či otcovské postavy. Jsem přebornice a nenapravitelná recidivistka v pozitivní projekci, proto je pro mě toto cvičení obzvlášť důležité.
Zaplať a otevřou se ti brány nebeské
Pokud někdo zvolí jako marketingovou strategii nepřiměřeně vysokou cenu, chce v lidech vyvolat dojem exkluzivity produktu, vynikající kvality a účinnosti. V případě kurzů pak dojem, že se tam účastníci naučí něco převratného, co jim změní život, vrátí zdraví a přinese bohatství, kam se člověk jen podívá. Nejde o situaci, kdy si člověk řekne o dobrou cenu za dobré služby; lidé v pomáhajících profesích mají naopak mnohdy problém přijímat odměnu.
Pouze pokud je nepřiměřená cena součástí manipulativní strategie a současně cílí na zranitelné a zoufalé lidi, považuji takové jednání za neetické. Dokonalou ukázkou takového přístupu je Tony Robbins. Ceny jeho seminářů se pohybují v řádech tisíců dolarů. V dokumentu I Am Not Your Guru z roku 2016 lidé uváděli, že prodali vybavení svého bytu, aby mohli na jeho seminář jít, protože je jejich poslední nadějí a změní jim život.
Při sledování tohoto dokumentu mi bylo fyzicky špatně. V důsledku nadměrné smyslové stimulace (emoce, hudba, velké množství lidi, kteří podle pokynů skandovali, tleskali a hulákali) a spánkové deprivace lidé vypadali napůl šílení. Když Robbins mezi účastníky vyhledával lidí, kteří chtějí spáchat sebevraždu, aby jim „pomohl“, říkala jsem si se zděšením, jaký člověk může zvolit tak riskantní a nebezpečný přístup k lidem v tomto psychickém stavu. S účastnicí kurzu řešil její závažná sexuální traumata v sále plném lidí, jako by to byla jen show. Jinou účastnici svou odpovědí zase ponížil a ona se pak ještě ubezpečovala, že Tony má vlastně pravdu.
Když v dokumentu ukazoval svůj luxusní a poněkud nevkusný dům, přemýšlela jsem, co tím asi sděluje. Chce se jen pochlubit, jaké bohatství získal, nebo používá trik podvodných pyramidových společností ve stylu „podívejte, co můžete mít, když půjdete na můj kurz“? Na svých kurzech dává zoufalým lidem pozlátko, pocity euforie, katarze a nadšení, pocit, že všechno je možné.
V roce 2019 vyšel článek, který odhaluje po celoročním vyšetřování založeném na uniklých nahrávkách, interních dokumentech a desítkách rozhovorů s fanoušky a zasvěcenými osobami, že Tony Robbins nadával obětem zneužívání a vystavoval účastníky neortodoxním a potenciálně nebezpečným technikám.
Bývalé fanynky a zaměstnankyně ho obvinily z nevhodných sexuálních návrhů. V tajných nahrávkách například řekl ženě, která byla znásilněná, že „používá všechny tyhle zasraný věci, aby se pokusila ovládat muže“. Dva bývalí bodyguardi novinářům sdělili, že byli na kurzech vysláni, aby Robbinsovým jménem vyhledávali mezi účastníky mladé atraktivní ženy. Mnoho účastníků skončilo s popáleninami druhého stupně, když na kurzu přecházeli přes žhavé uhlí. Někteří dlouhodobí zaměstnanci uvedli, že jsou hluboce znepokojeni psychologickým dopadem jeho metod na zranitelné účastníky kurzů.
Podle článku se Robbinsovy intenzivní vícedenní akce často konají v místnostech udržovaných záměrně v chladu a probíhají od časného rána do doby dlouho po půlnoci s několika přestávkami na jídlo a vodu. Interní firemní e‑maily odhalují obavy zaměstnanců o účastníky, kteří duševně či fyzicky zkolabovali po několika dnech emočního vyčerpání, nedostatku spánku a dehydratace. V této intenzivní atmosféře začali být někteří účastníci s přibývajícími dny dezorientovaní a halucinovali.
Odborníci na domácí a sexuální násilí uvedli, že nadávat traumatizovaným ženám a obviňovat je z jejich reakcí na zneužívání je nebezpečná strategie – nejen sekundární viktimizace, ale další útok na oběť. Podle svých spolupracovníků Tony Robbins bez obav riskoval zdraví a bezpečnost všech účastníků.
Licencovaní odborníci, kteří se zabývají problémy duševního zdraví, musí projít rozsáhlým školením a dodržovat přísná etická pravidla upravující jejich vztahy s jejich klienty. Svépomocný koučink žádnou takovou kvalifikaci nebo standardy nevyžaduje, vytváří však účinný recept na zneužití moci. Koučové jako božské postavy s odpověďmi na nejbolestivější otázky života si podrobují do svého otroctví prosebníky, kteří hledají jejich moudrost.
Nenechat se vodit za nos
Umím si představit, že spousta účastníků kurzů Tonyho Robbinse je nadšená a zbožňuje ho. Připadá mi ale, že jeho vnitřní temnota je tak velká, že i v případě, kdy přímo neublíží, tuto temnotu lidem předává a ulevuje si tak. Já osobně už tuhle temnotu nechci od nikoho přijímat. Nemluvím o běžném stínu, který každý máme, ale o temnotě, která některé lidi zahlcuje a je bezedná.
Na druhou stranu to, že má lektor narcistní rysy nebo jsou jeho marketingové strategie lehce neetické, nemusí nutně znamenat, že nevede kurzy dobře nebo je nebezpečný. Koneckonců všichni jsme chybující lidské bytosti. Brandon Bays se sice trochu manipulativně obklopila aurou osvícené spirituální a zázračně uzdravené ženy, která přinese světový mír a umí si za to říct o dost peněz, ale své kurzy vymyslela dobře.
Při čtení pracovní knihy psychoterapeutky Phyllis Krystal, která své techniky rozvíjela od 50. let minulého století a první knihu vydala v roce 1982, jsem s úžasem zjistila, že se některé postupy Brandon Bays nápadně podobají technikám Phyllis Krystal, i když Brandon Bays je prezentuje jako výsledek vlastní spirituální cesty.
Je normální, že jsou objevy inspirativních lidí rozvíjeny další generací, ale je slušné se k jejich odkazu přihlásit. Navzdory těmto vadám na kráse mi kurz Brandon Bays připadal bezpečný a užila jsem si ho, i když na jeho další a další „pokročilejší“ pokračování nepůjdu. Jednu její techniku používám v zjednodušené podobě doteď a dobře mi posloužila.
Když si to zpětně uvědomím, měsíc po kurzu jsem ukončila mnohaletý závislý vztah, skrze který jsem umožnila rozvoj své nemoci a způsobila si vyčerpání organismu. Možná tedy k částečnému uzdravení tento kurz přispěl, jen v jiné rovině a jinak, než jsem si představovala.
Petra, čtenářka Psychologie.cz
Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.
