Od začátku našeho života někoho potřebujeme. V prvních dnech, měsících i letech jsme závislí na pomoci druhých lidí, na péči matky, na zázemí rodiny a blízkých. Někoho potřebovat je neodmyslitelným předpokladem pro naše přežití. Osamostatnění ani nezávislost, které přicházejí s přibývajícími roky, na této potřebě nic nemění. Mění se však naše uvažování o ní. Naučíme se více či méně užitečné způsoby, jak svou potřebu dávat najevo, jak se jí domáhat či ji naopak ji potlačovat. Potřeby druhých se však nikdy úplně nezbavíme. A naším úkolem je stále dokola znovu a znovu hledat onu křehkou rovnováhu mezi závislostí a svobodou.