Na svých seminářích se občas na začátku ptám účastníků, jaký mají vztah ke svému tělu. Některé otázka zaskočí, jiní odpovídají něco jako „dobrý, cvičím jógu“ nebo „pravidelně běhám“, „chodím na masáže“. Někteří přiznají, že se tělu moc nevěnují. Jiní se zeptají: „Vztah k čemu?“ A tak vyprávím pohádku o těle.

Tu pohádku budu vyprávět i vám, a tak vás zvu, abyste si udělali u čtení pohodlí. Máte chuť vzít si něco k pití? Před čtením si dojít na toaletu? Pustit si hezkou hudbu? Zhluboka se nadechnout? Udělejte, co potřebujete, a pak se pohodlně usaďte. Pohádka začíná…

Bylo nebylo

V jednom království si princ vzal princeznu a u toho se setkaly dvě buňky. Spojily se, a pak se začaly dělit. A z těch buněk začalo růst lidské tělo – ano, podobné tomu, které máte vy. Tělo rostlo do nesmírné složitosti a nádhery: postupně vznikaly nervy, kosti, šlachy, svaly… Jediná buňka je tak nesmírně komplexní a dokonalá věc, že nikdo do důsledku neví, co se v ní přesně děje a proč – a to, co víme, stačí, aby nás naplnilo úžasem.

Tady ale vznikaly miliardy buněk mnoha specializací, které navzájem důmyslně spolupracují a vytvářejí různé orgány. V jistém momentu začalo v tom těle bít srdíčko, a když se ten malý člověk narodil, začalo tělo dýchat.

Zajímavé je, že to tělo to nikdo neučil – tělo vědělo samo, jak má růst, jak se narodit, jak dýchat. A nejen to. To tělo roste dál a neustále se obnovuje. Umí strávit potravu a vyloučit zbytky. Když onemocní, ví, jak se uzdravit. Když se pořeže, umí tělo ránu zahojit.

Říkáte, že je to pohádka, že to není možné? Že kdyby něco takového existovalo, byl by to zázrak? Máte pravdu, je to zázrak. Povídám vám o zázraku, který každý z nás máme k dispozici 24 hodin denně a který pro nás celý ten čas bez oddechu pracuje. Vyprávím o zázraku, který je částí každého z nás. Je to pro nás ale tak samozřejmé, že jsme to přestali vnímat, ztratili jsme s tím spojení. Vyprávím tuto pohádku, abychom si toho zázraku začali znovu všímat.

Prostor a pozornost

Už z toho, že nám nad komplexností těla začíná rozum stát, je vidět, že na některé věci prostě hlava svým binárním analytickým přístupem nestačí. Skutečně, na mnoho věcí je tělo mnohem chytřejší než hlava. Aby tělo mohlo fungovat tak, jak je pro ně přirozené, potřebuje:

• Dostatek vědomé pozornosti – tedy abychom mu naslouchali.
• Prostor – tedy abychom na ně příliš netlačili.

Představte si, že pracujete na obtížném úkolu. Práce vás pohlcuje a baví, ale najednou ucítíte jemné napětí a nepohodlí. Možná vaše tělo signalizuje, že sedíte v nesprávné pozici nebo že se potřebuje rozhýbat. Možná žaludek hlásí hlad, možná jste už půl dne nevypili ani kapku vody nebo naopak potřebujete na toaletu.

Dáte si čas a pozornost, abyste zjistili, co vaše tělo potřebuje, a pak mu to umožnili? Nebo naopak posunete židli blíž k monitoru a ještě půl dne to vydržíte? Tím ale tělu vezmete pozornost i prostor. To samé platí, když ráno běháte pro zdraví – cítíte u toho své tělo, nebo posloucháte hudbu ze sluchátek a přemýšlíte o práci? A když cítíte své tělo, umíte nastavit rytmus běhu tak, aby vás to v daném okamžiku rozvíjelo a uvolňovalo, nebo ho pouze tlačíte do větších výkonů?

Paradoxně pokud dáte tělu pozornost a prostor pro jeho potřeby, vydržíte více a lépe. Nejen běžet, ale také „pracovat hlavou“.

Čím se vám tělo odvděčí

Tělo má opravdu svoji vlastní moudrost. Ví, co potřebuje, a tak i ví, co potřebujete vy. A není to jen pohádka. Například v našich střevech je komplexní nervový systém tvořený 100 milióny neuronů. To je tolik neuronů, kolik jich má ve své hlavě kočka. Počítat břichem sice nebudete, ale ten kočičí mozek ve vašem břichu má jiný typ chytrosti. Podívejte se na kočky – ty vědí, co je pro ně dobré. A umí si to užít.

K čemu dalšímu nám tělo může posloužit?

• Tělo je zdroj stability. Jednoduché vnímání těla vám může dát pocit stability a velké energie. Vnímat tělo znamená být si vědom sám sebe.
• Tělo je zdroj fyzické energie – přes vnímání těla se s touto energií můžete spojit.
• Tělo je kotva do přítomnosti. V hlavě se můžete toulat v minulosti nebo přítomnosti, ale když vnímáte tělo, jste tady a teď. Můžete tedy reagovat na to, co se kolem vás děje a nevymýšlet hlavou, co by kdyby. A navíc: můžete vnímat krásu světa kolem sebe.
• Tělo je spojení s fyzickou realitou. Hlava si může myslet, jak věci jsou (že jste sebejistí, že se máte dobře, že jste zdraví), ale když si všimnete těla, dozvíte se, jak to máte doopravdy. Opravdu se cítit znamená mít k dispozici vynikající kompas pro orientaci ve fyzickém světě. Nemusíte se ptát obsluhy v restauraci, co si máte dát k obědu. Zeptejte se svého břicha.
• Tělo je zdroj přiměřeného konání. Vize jsou záležitostí hlavy, naplnění vizí a snů je úkolem těla. Pokud máte nohy na zemi a cítíte své tělo, vaše vize se můžou zhmotňovat. A navíc je vaše konání v souladu se situací mnohem více, než kdybyste ho pouze vymýšleli hlavou.
• Tělo je sídlo intuice. Intuice není zázrak pro vyvolené. Intuice jsou jednoduše signály těla. Dokážete je číst? Když s někým jednáte, přemýšlíte pouze hlavou, nebo posloucháte i co vám říkají nohy a břicho? To divné šimrání kolem žaludku možná znamená, že obchod nedopadne dobře. Hlava to ještě nemůže vědět, ale tělo ví mnohem dřív, jak vám tato spolupráce bude chutnat a jak bude výživná.

Mohl bych ještě pokračovat, ale toto by mohlo pro ilustraci stačit. Chcete tedy mít stabilitu, žít v přítomnosti a ve spojení se skutečností? Chcete realizovat své sny tak, aby to bylo v souladu s okolím i s vámi samotnými? Dejte pozornost a prostor svému tělu. A naučte se mu důvěřovat.

Cvičení: Ukotvení v těle

Jak na to? Jednoduše. Dovolte mi, abych vás chvíli vedl. Všimněte si vašich nohou a toho, jak se dotýkají země. Pokud se nedotýkají, položte chodidla na zem. Cítíte je? Dobrá. Zahýbejte prsty na nohách, to vezme pozornost z vaší hlavy spolehlivě směrem dolů.

Sedíte na židli? A cítíte, jak se o ni váš zadek opírá? Pohoupejte se na sedacích kostech ze strany na stranu, ucítíte kyčle i spodní část pánve. Výborně! Vnímáte ještě nohy a zem pod nimi? Pokud ano, můžete si všimnout svého břicha – nejen vepředu, ale také vzadu a po stranách.

Je možné, že se vaše tělo bude chtít posadit pohodlněji – určitě mu to dovolte. S nádechem narovnejte páteř směrem nahoru, s výdechem povolte směrem dolů a odevzdejte hmotnost těla gravitaci.

Vítejte ve svém těle. Jaké to je? Jak se cítíte právě teď?

Pokud chcete toto cvičení udělat rychleji, stačí vzpřímit páteř, dát nohy na zem, uvědomit si, co dělá vaše břicho a jak se vám dýchá. Nikdo si toho nevšimne, a vy získáte svůj vlastní střed.

Cvičení: Otázka na tělo

Druhý způsob je pravidelně se ptát těla, co potřebuje. Přesně tak, jak jsem se vás ptal před pohádkou.

• Potřebujete jíst, pít, na toaletu?
• Máte chuť změnit pozici těla, protáhnout se, na chvíli si lehnout?
• Chcete poslouchat rádio, nebo potřebujete ticho?
• Pokud máte hlad, na co máte chuť?
• Pokud žízeň – potřebujete vodu, čaj nebo slazenou limonádu?

Ptejte se svého břicha a nepředpokládejte odpověď. Pokaždé bude trochu jiná.

Jako se vším, co má nějakou cenu, také tady platí: i pro zvládnutí základů je potřebný pravidelný trénink. Takže nestačí přečíst si tento článek a jednou si u toho všimnout, že máte tělo. Pro ukotvení fyzického návyku potřebujete 300–500 opakování. Všímejte si tedy svého těla několikrát za den a po několika týdnech se začnou dít zajímavé věci.

A rada na závěr: netlačte na sebe. Pro někoho může být návrat do těla skvělým zážitkem a připomenutím plného a živého světa dětství. Pro někoho jiného to může zpočátku být obtěžující a nepříjemné. Není kam spěchat. Pokud v tom, co tady píši, cítíte pro sebe něco cenného, zvolte si vlastní tempo. Tělo potřebuje nejen pozornost, ale také prostor.