Poradna
Kolegyně zneužila mojí důvěry. Dělá se mi fyzicky zle, když je blízko.
Před narozením malého se těšila, plánovala. Teď mám dojem, že tchyně hledá výmluvy.
Depresivní onemocnění je zhmotněná nechuť k životu. Co když potká dospívajícího?
Bývalý muž si našel novou partnerku. Dělají mojí dceři rodinu. K čemu jsem teď já?
Jeho dětství bylo náročné, nechovala jsem se vždycky hezky. Co s tím teď můžu dělat?
Moje dětství bylo hodně těžké. Mám vůbec naději, že se někdy zbavím následků?
Jsem neviditelná, bezcenná, ztracená. Péče o dítě mě vysává a přestávám vidět smysl.
Někdy člověk musí být na chvíli dál, aby třeba časem mohl být zase blíž.
Dnes už vím, že jsem mu naletěla. Trápí mě ale, jak jsem se nechala využít.
Zemřel mi manžel. Vidím víc než kdy dřív, že kolem sebe moc jiných lidí vlastně …
Nebyl to on, kdo od rodiny odešel. Přesto se s ním jeho syn nechce vůbec …
Kdyby se k sobě lidé uměli chovat líp, možná by nebylo potřeba tolik psí lásky.
Mnohokrát jsem syna zbila, nadávala jsem mu, vyhrožovala. Jak se mu můžu omluvit?
O hlubokých zraněních je potřeba mluvit. Záleží ale na tom kdy, jak a s kým.
Třetí mužova nevěra byla poslední kapka. Dcera se teď ale zlobí na mě.
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle …
Po náročném rozchodu nám důvěru v lidi může vrátit jakýkoli blízký vztah.
Začali jsme spolu bydlet a vidím, že je to jinak. Rozejít se, nebo dát vztahu …
Všechno si musím vydřít, zasloužit. Naučili mě to tak. Jak z toho nezdravého nastavení ven?
Nenašli jste odpověď na svůj problém?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.