Letní seminář:  Tři dny pohybu a relaxace
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Přespolní chill out

Cesta tramvají místo meditace?

Čas strávený v tramvaji cestou do zaměstnání vnímáme jako zabitý. Podle psychologů nám naopak pomáhá lépe žít.

Bydlím v Praze, pracuju v Praze. Cestou do práce a z práce strávím v průměru asi 90 minut. Podle statistik je to o 22 minut víc než kolik na cestě mezi prací a domovem stráví průměrný obyvatel New Yorku.

Čas strávený v zácpách, v metru, v přeplněných, přetopených nebo naopak vymrzlých tramvajích jsem vždycky bral jako újmu. Fakt je, že v poslední době už tohle příkoří snáším lépe. Pomáhá mi v tom, dle zvoleného dopravního prostředku, autorádio, iPod nebo noviny a časopisy. Často hledím jen tak oknem do blba.

Minulý týden jsem si během jedné takové cesty přečetl o studii, podle níž „dojížděči“ sice na přepravu nadávají, ve skutečnosti by ale neměnili. Celých 67 procent dotázaných Američanů by podle průzkumu nevyužilo možnost teleportovat se z práce domů ve stylu posádky Star Treku pomocí nějaké nové technologie. Raději by dál dojížděli.

To mě přimělo zamyslet se nad hořkým údělem přespolního ve vlastním městě. Ano, má to vlastně něco do sebe. Stav mé mysli se během přesunů dopravními prostředky ze všech dalších každodenních činností nejvíce blíží jakési buddhistické meditaci.

Zvlášť kodrcající tramvaj dokáže navodit to blažené rozpoložení, zastavit proud myšlenek. Po pár desítkách minut se sice odkudsi z nitra ozve nepříjemná potřeba opět začít vnímat svět okolo, abych vystoupil, kde vystoupit mám, ale ta krátká anestezie na sklonku dne funguje jako restart. V případě teleportace bych neměl kdy takhle dokonale vypnout. Po příchodu domů už zase funguju, v lepším případě pro rodinu, v horším opět pro zaměstnavatele.

Čas strávený v dopravním prostředku vnímáme jako zabitý. Nějakou dobu trvá, než si na tu každodenní vraždu našeho volného času zvykneme. Postupně se ale nevědomky naučíme využívat plonkové desítky minut k činnostem, kterým bychom jinak v práci ani doma nikdy tolik prostoru nedali. A spolehlivě jde o aktivity, jež nám pomáhají k duševnímu klidu.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Pohoda bez svědků

Příliš mnoho slov a neustálé sdílení nás ve skutečnosti od zážitků vzdalují.

11 min

Na hranici komfortu

Najděte správný bod, odkud začít pracovat na rozvíjení vaší bezpečné bubliny.

11 min

Nenechte se unést

V návalu emocí řekneme nebo uděláme něco, čeho vzápětí litujeme. Jak emoční únosy zvládat?

19 min

Rozchod s psychopatkou

K rozchodu dochází po sérii konfliktů. Jednoho dne se smíření nedostaví.

6 min

Vnitřní kritik

Odkud se vzal ten hlas, který vám neustále říká, že všechno děláte špatně?

10 min

Otevřít audio sekci

Jan Majer

Šéfredaktor a vydavatel Psychologie.cz