Naši prapradědové by se nám za stížnosti na málo času vysmáli, tedy pokud by to bylo z druhé strany pole a přes křik šesti dětí slyšet. A přesto jsme celí vystresovaní z toho, jak nic nestíháme a jak nám cosi kolosálního utíká.

Využijeme tedy adventní dobu k tomu, abychom si představili pomalé hnutí ‑ neorganizovanou skupinu lidí, kteří šíří kacířskou myšlenku, že když uberete plyn, nejen že o nic nepřijdete, ale naopak vás dožene spousta radostí, kterým jste nevědomky utíkali. Naučíme se pomalu jíst, pomalu cestovat – a dnes začneme pomalým čtením.

Rychločtení zachraňuje životy, pomalé čtení duši

Nemám v úmyslu hanit rychločtení. Můžeme díky němu rozlišit bezvýznamné e‑maily od těch důležitých mrknutím oka a chodit díky tomu dřív z práce. Během zlomku vteřiny ze zástupu cedulí před křižovatkou vyčteme, kam hodit blinkr a zatočit. A co teprv, když zvědavé batole objeví lékárničku; z příbalového letáku rychle zjistíme, jestli dřív vyvolat zvracení a pak volat lékaře, nebo naopak. Rychločtení zachraňuje čas, peníze i životy.

Jenomže romány nejsou e‑mailová schránka a názorové stránky novin nejsou příbalový leták. Přesto se k nim chováme stejně.

Určitě už jste taky slyšeli trumfování, jak rychle někdo přečetl nějakou knihu. A když masochisticky rozkliknete komentáře na nejnavštěvovanějších serverech, téměř určitě najdete mimoňskou reakci nějakého čtenářského torpéda, které článek jen proletělo a nepochopilo.

„Když čteme pomalu, samozřejmě získáme víc informací,“ odepsal mi kanadský spisovatel John Miedema, zastánce pomalého čtení, když jsem se ho zeptal, proč číst pomalu. „Lidé vyznávající principy pomalého hnutí tvrdí, že jsou produktivnější, když zpomalí na volnější tempo. To samé platí u pomalého čtení.“

Jinými slovy: z deseti stran přečtených pomalu si můžete odnést víc poznatků a nápadů než z dvaceti přečtených rychle. Nejde ale jen o produktivitu. Snížit při večerním čtení románu tempo znamená ztišit uspěchanou mysl, snadněji se dostat do světa příběhu, dřív a lépe usnout. Pomalé čtení zachraňuje duši.

Co nejdál od počítače, co nejdál od povinností

Proč čteme rychle? Bylo by laciné svádět to na hektickou dobu – důležité je uvědomit si, jak a kdy čteme. Často je to ve chvíli, kdy máme pár minut nebo jen desítek sekund času a hlavně: čteme na displeji počítače, který se k tomu nehodí.

Jakob Nielsen je světoznámý odborník na použitelnost technologií obyčejnými uživateli. Už před 13 lety si položil otázku: „Jak lidé na internetu čtou?“ A na konci výzkumu si také odpověděl: „Nečtou.“ Přelétávají stránky, klikají z odkazu na odkaz, kouknou občas na obrázek a hodina je ta tam, aniž by na něco upnuli pozornost.

Není se čemu divit. Na obrazovce je příliš mnoho lákadel, ať už jde o odkazy na další články (Bartošová a Pomeje jsou zase spolu!), nebo okna a ikony jiných aplikací (Někdo mi píše na ICQ!).

Jak rychlé je pomalé čtení?

Každý potřebuje jiné tempo a kouzlo pomalého čtení nespočívá jen v dosažení určité stálé rychlosti (pomalosti), ale také v možnosti udělat pauzu a popřemýšlet nad textem. „Rychlost čtení se mění podle toho, jak se čtenář soustředí a jak rozumí textu,“ dodává k tomu esejista Sven Birkerts v knize Osud čtení v elektronické éře. Nicméně, pro ukojení zvědavosti: běžní čtenáři přečtou středně náročný český text rychlostí 150 až 300 slov za minutu, zatímco za hranici rychločtení se označuje necelá pětistovka slov. Můžete si to ověřit sami: tenhle článek má lehce přes 750 slov. Pomalí, pečliví čtenáři nad ním stráví tři a tři čtvrtě minuty, zatímco rychločtenáři méně než polovinu.

Sám jsem se nedávno přestal třeba jen pokoušet číst na počítači. Koupil jsem si Kindle, malou a levnou čtečku zobrazující text na takzvaném elektronickém papíru. Její displej vypadá jako normální papír, i díky tomu, že není podsvícený.

Když narazím na internetu na zajímavý článek, uložím si ho do Kindlu. Slovo po slovu si ho pak vychutnám ve vaně, autobuse nebo před spaním.

To jsou momenty, kdy mám k dispozici půlhodinu bez jakéhokoliv rušení. Můžu se ponořit do světa příběhu nebo do myšlenek autora, aniž by mě z toho měl někdo během pár minut vytáhnout za pačesy.

„Brát si knihy do vany je skvělá technika pro pomalé čtení,“ pochválil mě Miedema. Technologie ale v tomto příběhu připomínají moment, kdy Homer Simpson připíjí „na alkohol, zdroj i řešení všech problémů“. Odstraňují komplikace, které by bez nich neexistovaly.

A proto ještě jedna rada od propagátora pomalého čtení: „Sám si nejraději dělám při čtení tužkou poznámky a nakonec si napíšu recenzi,“ dělí se Miedema o tip.

Z pasivního čtení se tak stává aktivní dialog s knihou – a z přiblblého rychločtenáře je s každou přečtenou a opoznámkovanou stránkou o něco povedenější exemplář homo sapiens sapiens.

Otázky k diskusi:

1. Jak a co čtete na internetu? Jak čtete Psychologii.cz? Sledujete kromě článků i Poradnu a diskuse pod články?
    
2. Uvítali byste na Psychologii.cz magazín určený k vytištění a čtení na papíře, který by obsahoval nejzajímavější články a nejkvalitnější komentáře?
    
3. Jakou budoucnost předpovídáte v článku zmiňované čtečce Kindle a přístroji iPad, letošnímu hitu z dílny Apple?