Je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu „cítím se produktivní“ než skutečně být produktivní. Tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem.

Stává se vám to taky? Ráno vstanete a ještě než se pustíte do práce, rychle zkontrolujete příspěvky na blozích o produktivitě. Než začnete s denními úkoly, nejprve přeci musíte roztřídit své next actions do patřičných kategorií v nejnovější GTD aplikaci. A nebo že byste vyzkoušeli Clear pro iPhone, nejnovější hit minimalismu (který v době psaní tohoto článku už ale samozřejmě zase hitem není)?

Že byste dnešek věnovali přemýšlení, jak změnit celý svůj systém?  Z Things na Omnifocus? Z GTD na ZTD? Ze ZTD na JZD? A najednou je večer, pátek nebo konec roku? Pokud tyto situace znáte osobně nebo ze svého okolí, obávám se, že je možné, že rozpoznáváte příznaky nového typu závislosti – produktivismu.

Nová forma závislosti

Produktivismus je závislost na novém průmyslu produktivity. Jedná se o závislost na blozích, knihách, pomůckách a nástrojích, které vám mají pomoci být úspěšní. Ano, včetně závislosti na čtení článků, z nichž jeden máte právě před sebou.

Nikdo nezná více diet a více způsobů, jak zdravě jíst a požívat ty nejlepší potraviny, než lidé s nadváhou.

Produktivismus – na rozdíl od reálné produktivity – se vyznačuje tím, že tento průmysl samotný (resp. “pocit, že jsme jen krůček od ovládnutí produktivity”) se pro nás stává důležitější než to, k čemu má směřovat. Trávíme více času sledováním blogů, experimentováním a promýšlením nejnovějších nápadů, než děláním toho, co je skutečně užitečné a důležité.

Průmysl osobní produktivity samozřejmě není osamocený. Jsme svědky mnoha obdobných a úspěšných Průmyslů. Průmysl show/sportbusinessu, průmysl počítačových her, průmysl televize a filmu…

Velmi podobný je například průmysl s hubnutím. Je paradoxní, že nikdo nezná více diet a více způsobů, jak zdravě jíst a požívat ty nejlepší potraviny, než lidé s nadváhou. Lidé závislí na průmyslu hubnutí místo toho, aby doopravdy změnili svůj životní styl – začali méně a lépe jíst a více se hýbat (ano, přesně tak je to složité) – tráví dlouhé hodiny čtením nejnovějších diet, tipů, zkušeností a postupů…

Výsledek pak nazývají jojo efektem. Ten ovšem znají i mnozí příznivci průmyslu produktivity, nemyslíte?

Jak vzniká „Průmysl produktivity“

Problém samozřejmě není s Průmyslem jako takovým. Průmysl odráží skutečné potřeby velké skupiny lidí. A ti jsou dnes opravdu ve velké míře obézní, nemocní, nezorganizovaní, vystresováni z přemíry úkolů, prázdní a znudění absencí důležitých vztahů a smyslu v životě… Průmysl na tyto potřeby reaguje. Objeví se několik odborníků, kteří radí. Aplikují své zkušenosti. Vydávají knihy. Stávají se slavnými. Vznikají produkty, služby, nabídky…

Češi jsou skeptičtí, realističtí, pragmatičtí, s nadhledem – a očekávají přesně takový přístup od poradců, trenérů, autorů knih.

Typický Průmysl, o kterém hovoříme, vzniká v americkém spotřebitelském prostředí, které věci rádo žene extrému a vypjatosti ve všech myslitelných dimenzích. Když minimalismus, tak vyhodit vše a natisknout placky I’m minimalist. Když nejíst maso, tak uspořádat konference, pomalovat trička a zapálit jatka. Když Mít vše hotovo, tak vést nekonečné diskuze, co David Allen vlastně myslel, co je pravověrné a co je hereze.

Amerika je země bohatých guruů, kterým by (doufejme) u nás málokdo uvěřil, a Tony Robinsů, kteří by si u nás se stejným typem motivačních seminářů jen obtížně vydělali na své vrtulníky. Češi jsou skeptičtí, realističtí, pragmatičtí, s nadhledem – a očekávají přesně takový přístup od poradců, trenérů, autorů knih.

Nejen americký zákazník samozřejmě dychtí po jednoduchých, instantních návodech na štěstí. Ale Amerika je zemí volného trhu, svobody slova, obrovské konkurence a velkého množství relativně bohatých spotřebitelů, otevřených v daleko větší míře i tomu, nad čím by průměrný zákazník jinde zakroutil pochybovačně hlavou. A velké množství bohatých a otevřených zákazníků se silnými potřebami (zdravě žít, zhubnout, být produktivní…), to je jeden ze zásadních faktorů, který stojí u zrodu našeho Průmyslu.

Pro dobré fungování Průmyslu je však nejlepší zákazník ten, kdo má neustálou potřebu. Ideální zákazník není člověk, který si koupí jednu knihu o zdravém životním stylu (nebo jednu knihu o time managementu) a pak podle ní úspěšně žije. Ideální zákazník se vrací, selhává a obviňuje z tohoto selhání sama sebe (nikoli průmysl, který mu nasliboval nemožné nereálně rychle a neuvěřitelně jednoduše). Kupuje nové schéma, nový produkt, nový workshop, novou metodu. Průmysl jede.

Produktivita není a je složitá

Pokud si uvědomujeme tyto negativní aspekty Průmyslu, můžeme samozřejmě využívat i jeho pozitivní stránky – protože jeho součástí jsou samozřejmě vždy také moudré rady, promyšlené přístupy a dobré metody. Existují kvalitní filmy, dobrá fotbalová utkání, efektivní diety a dobré knihy o time managementu.

Za okny běží život, který nenaplňujeme tím, co je opravdu důležité.

Problém ale nastává, když začínáme zaměňovat mapu za teritorium. Díky dobrodružství nad počítačovou hrou nám reálně utíká dobrodružství života. Díky nechutné dietě nevydržíme a dáme si konečně něco dobrého. A v neposlední řadě – díky obsesi nad čtením nových článků o produktivitě se dokážeme báječně zasnít, jaké to bude

• až nastavíme ten pravý systém
• až konečně přečteme novou knihu od toho a toho gurua
• až si konečně koupíme apple a omnifocus

A zatím nám uniká to nejpodstatnější: za okny běží život, který nenaplňujeme tím, co je opravdu důležité. Pokud se nám cokoli z výše uvedeného stává, znamená to, že Průmysl nevyužíváme racionálně. Znamená to, že mu podléháme.

Co si budeme povídat – pokud nestíháte a neuděláte vše, co byste si představovali, možná za to může fakt, že žijeme v době informační přehlcenosti. Možná za to může nedostatečná schopnost sebekontroly, naše zvyky, naše lenost nebo to, že neumíme prioritizovat. Možná neumíme upřednostnit dlouhodobě hodnotné před krátkodobě zajímavým. Možná za to může naše aktuální uvědomění (nebo spíše neuvědomění) toho, co je v životě důležité a co bychom v něm chtěli zažívat…

Ale fakt, jestli si sepíšeme úkoly do omnifocusu či na papír, jestli je prioritizujeme dle Coveyho nebo Linnenbergera, jestli a jak vybereme kategorie metodou Mít vše hotovo (Getting Things Done, zkráceně GDT), jestli používáme due dates (termíny) nebo se jim vyhýbáme jako čert kříži… je z hlediska naší skutečné efektivity zhruba stejně nepodstatný, jako je nepodstatné, zda nám cestou z Prahy do Brna hrála na cestu folková nebo rocková písnička.

Jistě, někdo má rád folk – ať poslouchá folk. A rockerovi dejme rock. To je ale tak vše, co můžeme o jednotlivých metodách a přístupech systémů produktivity říct. Nekonečné hádky o to, co je lepší a proč je lepší… jsou asi stejně zbytečné jako jsou hádky, zda je lepší Audi, nebo BMW; šunka, nebo uherák.

Mozartův GTD a mýtus „jiné doby“

Nejproduktivnější hudební skladatel všech dob byl W. A. Mozart. Za svůj dosti krátký život (zemřel v 35 letech) napsal přes 600 hudebních děl, včetně monumentálních a rozsáhlých symfonií, oper a koncertů. Pro mnohé bude jistě překvapením, že tento muž neměl pro svou produktivitu k dispozici pátou generaci iPhonu, iCloud ani moleskine a pero značky Parker.

Úspěšní lidé nepřeceňují strukturu, ale nepodceňují procesy, které vedou k úspěchu.

Jeden z nejproduktivnějších psychologů byl (dnes již skoro zapomenutý) Wilhelm Wundt. Pokud dělíme objem jeho díla délkou jeho života, vyjde nám, že v průměru napsal zhruba 3 stránky textů denně. Pro mnohé bude jistě překvapením, že Wundt neměl k dispozici ani Coveyho plánovací diář, ani každý den netrávil čtením diskuzí nad nejnovějšími GTD hacky. A není to jen otázka specialistů: Newton psal o fyzice i alchymii, Leibnitz se věnoval matematice i filozofii, Helmholtz nebo Goethe se věnovali asi všemu, čemu v 19. století šlo. Všichni bez blogů o produktivitě.

„To ovšem byla jiná doba, lidé nebyli natolik zahlceni informacemi, sociálními sítěmi, plejádou možností,“ chce se chytnout pověstného stébla nadšenec produktivity, jehož záložky stránek o produktivitě dávno překročily už i tak nemalý počet urgentních emailů nespokojených kolegů a klientů, očekávajících… hotovou práci.

Pocit informační přehlcenosti je samozřejmě fakt a realita. Je ovšem mýtem, že bychom jí dnes SUBJEKTIVNĚ pociťovali hůře než dříve. Domníváte se, že se internetový geek, který do svého portfolia přidá další RSS kanál, cítí najednou více informačně přetížený než horal, který žije spokojeně se svými ovečkami a kterému najednou položíte na stůl nejnovější vydání tří novin? Pocit přetíženosti je vždy subjektivní a závisí na tom, s čím srovnáváte a co považujete za výchozí, normální stav.

Jeden z nesmrtelných teoretiků time managementu, Alan Lakein, zařadil do své zásadní knihy kapitolu “Jak zvládnout informační zahlcení” už v roce 1973. Domnívám se, že podobné kapitoly bychom našli i v knihách o životním stylu někdy z období první republiky.

Produktivita je problém uvědomění. Rovnováhy. Sebekontroly. Jednoduchých návyků.

Nenazývejte mě staromilcem. Zeptejte se vysoce exponovaných lidí – podnikatelů, manažerů, umělců, aktivistů – jaký systém organizování a produktivity používají. Myslím, že se na vás budou dívat dost pobaveně. Obvykle je jejich time management systém MAXIMÁLNĚ jednoduchý a intuitivní a ZDALEKA jej není možno srovnat s propracovanými systémy přívrženců hnutí osobní produktivity. Často to je jeden papírový blok, chaotické úkoly zachycené v mobilu a outlooku, bez jakékoli organizace, poznámky na rubu obálek či nepotřebných reklam. To je vše. Zbytek jsou návyky, způsoby chování, způsoby sebekontroly. Tito lidé nepřeceňují strukturu, ale nepodceňují procesy, které vedou k úspěchu.

Proč propadáme průmyslu produktivity?

Příčina, proč propadáme produktivismu, je jednoduchá a funguje u všech Průmyslů podobně: je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu “cítím se produktivní” (vybuzený motivační řečí, přečtením knihy nebo koupením nové aplikace) než skutečně být produktivní, tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem s jejich těžkostmi.

Je to podobné jako když jsme na základní škole koupili nové pero a sešit a zažívali ten krásný pocit novosti a možností…  Je to podobné, jako když jsme kdykoli dříve očekávali, že AŽ (doplňte sami… přečtu knihu, zorganizuji všechny své úkoly, roztřídím své cíle podle priorit, koupím si iPhone), potom začnu a pak budu konečně produktivní.

Pokud trávíme nad jakýmkoli systémem produktivity dohromady více než půl hodiny denně, máme problém.

Je snadné, ale naivní domnívat se, že celý Problém (zdravého životního stylu, produktivity) vyřeším, když budu dodržovat pět pravidel, tuto metodu, tuto techniku. Je to stejně nereálné, jako chtít pět zaručených rad a jednu metodologii na to, jak vydržet šťastný v manželství, jak být úspěšný v práci, jak najít v životě smysl.

Kdyby to bylo možné, kdyby to takto šlo – žádný Průmysl by nefungoval. Protože by pak právě jeden produkt nebo jedna kniha získala nejen jasný monopol, ale svou efektivitou by celý Průmysl zdecimovala: nebylo by dalších lidí obézních, vystresovaných, neorganizovaných…

Co tedy dělat?

Samozřejmě je dobré nevylévat s vaničkou i dítě. Není třeba stěhovat se zpátky do jeskyně nebo používat k psaní brk a pergamen. Můžeme používat metodu GTD, těšit se z designu nejnovějších online time management aplikace a nebo s uspokojením hladit stránky elegantního filofaxu. Ale je dobré uvědomit si, že nejminimalističtější moleskine (který bude předpokládám obsahovat pouze desky s jedinou kartičkou) ani šestá generace iPhonu nás nepřiblíží produktivitě opravdu podstatným krokem. Protože produktivita je problém uvědomění. Rovnováhy. Sebekontroly. Jednoduchých návyků.

Taky rád vyzkouším nový program nebo si přečtu článek na svých oblíbených fórech o produktivitě. Ale obecně jsem přesvědčen, že pokud trávíme nad jakýmkoli systémem produktivity (jeho udržováním, umisťováním položek, kategorizováním, plánováním práce, nastavováním, upravováním, čtením článků, diskutováním na fórech) dohromady více než půl hodiny denně, máme problém.

Jeho léčba není a zároveň je složitá: všímejte si, co funguje. Nedělejte, co nefunguje. Toho, co funguje, dělejte více; toho, co nefunguje, méně. A konečně, zvedněte se a prostě běžte udělat to, co je v současnosti pro váš úspěch, pokrok, zakončení projektu nebo životní spokojenost v tuto chvíli opravdu důležité. Vy dobře víte, co to je. TEĎ.

Autor publikuje na webu Mít vše hotovo.