odemčené

Propojení

Jak dětský psychoterapeut zkoumá, co se děje v hlavě jeho klientů?

10:47
Peter Pöthe

Peter Pöthe
Psychoterapeut

20. 12. 2023

Každé dítě je pro mne tajemstvím. A nejen pro mne, ale i samo pro sebe. Každý nový vztah je šancí, aby samo sebe lépe poznalo a přijalo. Na rozdíl od nás dospělých, kteří si pod vztahem představujeme něco dlouhodobého a abstraktního, malé děti mají o vztahu konkrétní představu, fantazii či vzpomínku, které odpovídá konkrétní synaptický okruh v mozku. Každé setkání s empatickým a přemýšlejícím člověkem má tedy pro dítě veliký význam, zvlášť v situacích, které by se jinak snadno mohly do paměti vepsat jako silně stresující, například u lékaře. Jak se s dítětem propojit, jak se dozvědět, co prožívá, čeho se bojí, když samo nám to neřekne?

Nedávno jsem dostal příležitost o dětské duši „promluvit do duše“ zdravotníkům. Přemýšlel jsem, jak mluvit o vztazích dětí a dospělých, kteří možná ani netuší, že jsou s nimi ve vztahu. Se svými malými pacienty se setkávají příležitostně a zpravidla v situacích, kdy děti trpí a jsou nucené podrobovat se rozličným psychicky a tělesně zraňujícím procedurám.

Myslet v těchto situacích na nějaký vztah bývá považované za zbytečnou komplikaci, která brání úzdravě z rukou těch, co mají nad dítětem v danou chvíli, na daném místě moc a kontrolu. Klinická pozorování, vývojové teorie a výzkumy i terapeutická praxe však ukazují, že děti jsou s osobami, které mají nad nimi kontrolu, vždy v nějakém vztahu, a to bez ohledu na to, zda o tom takové osoby vědí.

Potřeba vztahu je dětem epigeneticky daná, jelikož vztah s matkou ovlivňuje formování a růst dětského mozku dokonce ještě před narozením. Neurovývojové výzkumy dokazují, že v prvních 1000 dnech života je mozek use dependent: vyvíjí se podle toho, jak je používaný, čili ve vztahu.

Fyzická a emoční nedostupnost pečující osoby má za následek nedostatečný rozvoj a propojení mozkových struktur zodpovědných za vyšší kognitivní činnost a emoční regulaci, tedy schopnosti zásadní k tomu, aby člověk uměl čelit psychickému stresu. Z neurologického pohledu představuje nedostupnost matky riziko toxického stresu, který negativně ovlivňuje jak tělesný růst a přežití, tak schopnost dítěte myslet a regulovat stresové emoce. Tomuto „nálezu“ odpovídá i psychoanalytická teorie objektových vztahů.

Neviditelný vztah

Z perspektivy subjektivního prožívání dítě bez fyzicky přítomné matky není samo. Je ve svém prožívání (fantazii) s někým, kdo jej odmítá, ignoruje, ohrožuje a neustále opouští. Tato vztahová vzpomínka může celoživotně ovlivňovat jeho představy, očekávání, vědomé a nevědomé emoce i v dalších vztazích. Svoje o tom vědí zejména pěstounští a adoptivní rodiče, jejichž dětem se bez porozumění nevědomých objektových fantazií často nedá porozumět ani pomoci.

V rámci lepšího porozumění a vědeckého zkoumání rané vztahové zkušenosti nám pomáhají teorie a výzkumy Johna Bowlbyho a jeho spolupracovníků a následovníků. Tři a později čtyři základní kategorie attachmentu, čili vztahové vazby, nám pomáhají představit si, jak nás konkrétní dítě „používá“ v roli rodiče, učitele, lékaře, terapeuta nebo třeba trenéra. O tom, co děti cítí, co si myslí, čeho se bojí a co opravdu potřebují, můžete přemýšlet se mnou při poslechu mých podcastů O dětské duši.

Jako psychoanalytického a vztahově orientovaného dětského terapeuta mě samozřejmě zajímá, jak se mnou dítě zachází v situacích, kdy je mu úzko, je smutné nebo se naopak těší a radostně si hraje. Způsob, jakým reguluje úzkost v mé přítomnosti, mi pomáhá porozumět jeho nevědomým fantaziím, očekáváním a pocitům, které mají původ nejen v přítomném momentu nebo v našich minulých sezeních, ale také v jeho popřené, disociované, nevědomé, vědomé a přenesené vztahové zkušenosti.

Přenos je užitečným teoretickým konceptem nejen v terapeutickém vztahu, ale i v jiných vztazích. Porozumět tomu, co dítě v naší přítomnosti zažívá, však není jednoduché, jelikož se jeho skutečné emoce a fantazie dostávají na hladinu vědomí postupně a někdy vůbec, což je škoda. Účelem terapie je totiž nejen zvědomit, co je nevědomé, jak psal kdysi dávno Freud, ale i „opravit“ traumatickou vztahovou zkušenost a nahradit ji jinou, odolnější a zdravější.

Haló, kdo tam?

Ale jak se o nevědomých fantaziích, očekáváních, obavách a pocitech od dětí dozvědět, když nám to samy neřeknou? Tento těžký úkol má překvapivě jednoduché řešení. Stačí k tomu naše představivost a empatie. Jako terapeuta mě jako jedna z prvních věcí zajímá, co si o mé osobě, o návštěvě v mé ordinaci, o mých cílech a vlastnostech dítě myslí.

Při prvním setkání se snažím odhalit, zda konkrétní chlapeček anebo holčička očekává, že jej nebo ji „vyšetřím“, aplikuji nějakou injekci, objevím a vyléčím jeho „nemoc“, potvrdím rodičům, že je opravdu „šílené“, „neschopné“ a horší, než je většina vrstevníků a zejména jeho či její mladší sourozenec…

Kladu si otázku, zda přicházejí z donucení, ze strachu z rodičů nebo školy, anebo v naději, že se jim konečně uleví, najdou řešení na svůj velký problém. Že odejmu pocity viny za hádky rodičů nebo mamince vysvětlím, že dítko touží po větší autonomii a vztazích mimo rodinu. A neváhám se s dítětem o těchto otázkách bavit, čímž mu dávám najevo, že jeho pocity a fantazie beru vážně, že je nehodnotím ani je nechci zaškatulkovat nebo patologizovat, jak to možná dělá většina dospělých autorit, s kterými měly „moje“ děti v životě čest.

Při prozkoumávání obsahu mysli dětí, které v ordinaci potkávám, se snažím vztahovat se k nim nikoli jako k objektům zacházení a manipulace, ale jako k subjektům jejich vlastního prožívání. Spíš než abych se snažil ovlivňovat jejich myšlení a konání, zajímám se o to, co cítí a co si představují. Pomáhá mi v tom nejen představivost, ale i schopnost afektivní empatie.

Při kontaktech s nimi se snažím vžít se do jejich pocitů, ale i představit si a procítit sám sebe v jejich situaci, v jejich vztahové konstelaci. Jak by bylo mně, kdybych musel namísto školy, oblíbeného kroužku či společnosti kamarádů trávit čas s cizím člověkem, starším mužem nebo „doktorem“, který v mé fantazii hledá v lidech vždy to pokažené nebo nemocné?

Asi bych se styděl. Asi bych se chtěl co nejdříve vypařit někam pryč, schovat se za dveře anebo pod koberec. Možná bych se i bál, že ten trochu legrační chlap na mně něco objeví, co řekne mým rodičům, jaký ortel nade mnou vysloví, co o mně napíše do zprávy, kterou budou číst nejen rodiče, ale třeba i učitelka.

Při prvních kontaktech s dítětem si rovněž uvědomuji, že ustoupení jeho možného strachu a studu nezávisí jenom na mně, ale i na jeho předešlých zkušenostech a zážitcích s dospělými autoritami – možná od narození, možná od návštěvy u posledního psychologa nebo psychiatra, ke kterému jej rodiče v minulosti rovněž dovedli. Co přesně to bylo, samozřejmě nevím a neví to ani dítě samo.

Snažím se však chovat tak, aby to, co v mé přítomnosti zažívá, nebylo potvrzením jeho možného strachu a špatných zkušeností, ale korekcí: novým začátkem, zážitkem. Vztahem, v rámci kterého se s někým bude moci cítit v bezpečí, hodnotně, smysluplně a hravě.

Víme, že i jednorázová, natož opakovaná a pravidelná zkušenost dítěte s empatickou a přemýšlející osobou může mít terapeutický vliv na vnímání sebe sama – tedy jeho self, porozumění a regulaci stresových emocí a vytváření bezpečných vztahů. V každém případě platí optimistická teze, že každé dítě je tajemstvím pro nás, ale i samo pro sebe. Každý nový vztah je tak šancí, aby samo sebe lépe poznalo a přijalo.

Články k poslechu

Čeho litujeme a proč

Co byste ve svém životě změnili, kdybyste mohli?

9 min

Klíč ke vztahům

Naučte se stavět na vzájemném respektu a porozumění. Jednoduše, prakticky.

14 min

Vysoce funkční deprese

Navenek vše zvládáte, máte spoustu aktivit, dobré vztahy. Uvnitř se ale cítíte úplně jinak.

12 min

Nespravedlnost v práci

Míň peněz, horší podmínky, neférové hodnocení. Jak se bránit?

11 min

Důvěřuj procesu

Změna se děje, i když není vidět. Mnohdy pomůže nechat věci jít jejich cestou.

16 min

20. 12. 2023

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.