Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Psychospirituální první pomoc

Jak pomoci člověku, kterému se otevřely hlubiny nitra?

Ze seriálu: Psychospirituální krize

Roman Žižlavský

Roman Žižlavský

20. 6. 2012

Člověk procházející psychospirituální krizí potřebuje především možnost v klidu a beze strachu mluvit o svých prožitcích. Pomoci může ale také manuální práce nebo tvořivé sebevyjádření.

Výčet možných podob psychospirituální krize sotva může být definitivní. Nezřídka se přitom dostáváme do oblastí, které jsou těžko přijatelné nejen pro vědu a klasicky vzdělané odborníky, ale mohou způsobit velký zmatek v mysli blízkých lidí, kteří u svého příbuzného, partnera či kamaráda zpozorují neobvyklé chování.

Další tváře krize

Vedle typů, kterým jsme se podrobněji věnovali v minulé části seriálu, jmenujme ještě obtíže spojené s meditační praxí, ztrátu nebo změnu víry, existenciální krizi, prožitky blízké smrti. Mohou se objevit zážitky vidění budoucnosti, telepatie, komunikace s duchy či jinými formami existence.

  • Stavy posedlosti Člověk může mít dojem, že v jeho mysli, vědomí je cosi navíc – cizí bytost, duch, démon, neznámá energie. Můžeme se jí cítit být ovlivňováni, ovládáni. Co skutečně tyto fenomény jsou, je otevřená otázka. Zda se opravdu jedná o cizorodé obsahy, vnější energie či obrazy dávných traumat, které se vědomí snaží objektivizovat, vymístit mimo sebe a tím je určitým způsobem řešit.
  • Channeling Přenášení informací z jiného zdroje, než jsou naše vlastní vědomé znalosti. Přichází jako myšlenky, hlas, v rámci automatického psaní apod.
  • Setkání s UFO Moderní forma vizí, které na sebe berou podoby odpovídající duchu doby a kultury (častější je v USA, kde jsou tyto fenomény více součástí běžného povědomí).
  • Karmické vzorce Stavy, při nichž se určitým způsobem otevírají vzpomínky na „minulé životy“. Uvádíme v uvozovkách, protože se zase jedná pouze o jednu z možných interpretací, nikoli nutně objektivní fakt. Lidé mohou mít vize či pocity, kdy se jim odvíjí určitý děj, často bolestný, jenž se neodehrál během současného života. Často tyto zážitky vysvětlují příčinu různých psychických či fyzických problémů v současném životě, na něž nebylo možno jinak nalézt léčbu a vysvětlení. Stává se, že po jejich znovuprožití tyto symptomy odchází; na tomto principu funguje např. regresní terapie. I toto pro někoho může být dobrá a fungující cesta, pro jiného možnost sklouznout k ulpění na vizích a neustálém noření se do minulosti namísto snahy řešit aktuální problémy teď a tady.

Pro velkou blízkost projevů s psychickou nemocí (slyšení hlasů apod.) je zde mimořádně obtížné a také potřebné pečlivě vážit a rozlišovat, abychom člověku mohli skutečně pomoci. Tyto prožitky jsou pro dotčeného člověka často matoucí a nepochopitelné stejně jako pro jeho blízké okolí. Právě tento náhled na vlastní prožívání ale je jedním ze znamení, že jde o probíhající psychospirituální krizi, nikoli o rozvíjející se psychickou poruchu či nemoc.

První pomoc

Podivuhodné cesty ducha mohou být leckdy pro člověka opravdovou zátěží, zkouškou psychické odolnosti a soudružnosti, často až na samou mez. Co v těchto chvílích dělat, co pomůže, čemu se naopak vyhnout? Rozhodně není možné podat univerzálně platné návody, to je snad pochopitelné z podstaty tématu. Ovšem přece jen existují určitá obecná doporučení, která mohou být ku prospěchu.

Pokud u někoho ze svých blízkých pozorujete neobvyklé projevy, doporučujeme

  • v klidu si promluvit, nezpochybňovat prožitky dotčené osoby
  • nehodnotit, situaci nezlehčovat, ale ani nedramatizovat
  • nechápat zvláštní projevy apriori jako negativní
  • podporovat blízkého ve sdílení, komunikaci
  • doporučit vhodnou asistenci

V civilizacích a společenstvích, kde je stále aktivně přítomen prvek duchovního přesahu, bývají období silnějších vnitřních otevření chápány a tolerovány, často zde existuje model, jak s nimi pracovat, jsou zde lidé, kteří fungují přímo jako tradiční průvodci těmito oblastmi ducha (guru, meditační učitelé, mniši, šamani, léčitelé apod.).

Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout
Audio kniha ke stažení

Co se životem

Tematický audiobook ve formátu mp3. Uvnitř najdete články od Nely G. Wurmové, Jana Kulhánka, Radky Loja, Dalibora Špoka a Petra Pražáka k tématu hledání vlastní smysluplné cesty životem.

Stáhnout

U nás tomu tak bohužel není, kněží a faráři potřebnými schopnostmi většinou nedisponují, navíc jsou úzce spojeni s konkrétní církví. Psychologové a psychiatři jsou na tom podobně – nezřídka jim schází přesah a uznání „alternativního“ či spíše širšího vnímání reality a také jsou většinou napojení na zdravotnický systém, kde už číhá pro běžného člověka právě zmiňované strašidlo psychických chorob a s nimi spojená stigmatizace.

Ale právě v oblasti duševního zdraví naštěstí přibývá odborníků s hlubší než jen školní či výcvikovou zkušeností – spolehlivě je najdete například ve sdružení Diabasis či Holos. Základní principy při péči o osobu procházející psychospirituální krizí platí ovšem jak pro "první pomoc“ v rodině či mezi přáteli, tak pro odborníky – psychology a psychoterapeuty, kteří jsou člověku nablízku.

Pozitivní rámec

Je třeba a vhodné poskytnout člověku pozitivní rámec – podat mu možné vysvětlení k jeho probíhajícím procesům v rámci konceptu psychospirituální krize, které není stigmatizováním ani lepením diagnóz. Srozumitelně vysvětlit, že tento proces je sice náročný, ale svou povahou léčivý a přirozený, nabídnout možnou paletu přístupů a hlavně vytvářet otevřenou, laskavou, bezpečnou atmosféru.

Člověk, jemuž se otevřou hlubiny nitra, potřebuje v první řadě uklidňující vědomí, že se jedná o přirozený, ozdravný, pozitivní proces. Velmi může pomoci ujištění, že rozhodně není sám, není první ani poslední, komu se podobné věci dějí.

Ideální je tyto prožitky sdílet se zkušenějším přítelem, rádcem, terapeutem, učitelem, kteří mají vlastní zvládnutou zkušenost s dynamickými a náročnými projevy duchovního vývoje. (Pochopitelně jsou všechna pojmenování typu rádce, učitel, terapeut míněny obecně, tedy na muže a ženy bez rozdílu.)

Vzájemné sdílení a podpora může pomoci mnohonásobně více než sebelépe znějící terapie. Důležité je chráněné prostředí, duch porozumění, naslouchání, neodsuzování. Jak hezky říká název kampaně jedné neziskové organizace: bláznit je lidské.

Základem je tedy uvědomění si přirozenosti těchto stavů plus kontakt s chápavým člověkem, který má hlubší zkušenosti s psychospirituálním procesem. Důležité je též uvědomit si prospěšnost, léčebný potenciál celého procesu psychospirituálního probouzení. Takto k němu přistupují v tradičních společenstvech, kde ještě nevymizelo posvátno mezi lidmi, takto k němu přistupuje transpersonální a hlubinná psychologie, která se snaží tyto přirozené a léčivé síly „zlegalizovat“ v naší společnosti zaměřené na materiální zisk a společenský úspěch.

Uzemňování

Dalším důležitým prvkem, který může pomoci při některých typech psychospirituální krize, je uzemňování. Pochopitelně nemluvíme o elektřině, ale svým způsobem je princip stejný. Přívaly energie, které se mohou projevit subjektivně velmi náročnými prožitky, vědomě utlumíme či odvedeme do jiných kanálů. Třeba i právě do země. Práce se zemí je velmi léčivá, nejen v průběhu psychospirituální krize. Vhodné jsou manuální práce, zemitější strava, pokud držíme půst, tak od něj upustit. Někteří autoři doporučují vynechat sex, protože ten uzemňující není, právě při něm se mohou některé projevy zesilovat. Ovšem na druhou stranu celibát spojený s potlačením sexuální energie také nebude příznivý. Může pomoci práce s tělem, masáže. Velmi prospěšná možnost je pokusit se náročné vnitřní stavy nějakým kreativním způsobem vyjádřit, formou, jež je nám blízká – výtvarně, tancem, pohybem, hlasem, hudbou apod.

Na poli psychiky je nutné přistupovat k daným fenoménům jemně a se skutečným vhledem do vnitřní dynamiky. Není pak až tak podstatné, jak daný jev popíšeme, ale co s ním provedeme. Co pomůže jednomu, nemusí fungovat u druhého a žádná z interpretací by si neměla dělat nárok na objektivní pravdivost. Potřebujeme skutečně otevřenou mysl a hlubokou zkušenost z cest do nitra naší psyché, abychom byli schopní s ní vědomě, moudře a prospěšně pracovat i u jiných osob. Je to moudrost, která se nenaučí ve škole, ale spíše skrze dlouholeté poznávání vlastní mysli a práci s druhými lidmi. Pak záleží spíše na našem naturelu, který název a metodu použijeme, podstatné bude, že můžeme být nápomocni, když je potřeba.

Diskuse 0