Myslíte, že největší brzdou je pro nás neznalost specifické metody pro správu úkolů nebo absence správného plánování? Ačkoliv o obojím bychom mohli hovořit jako o pomyslné dvojici hlav draka, se kterým pravidelně svádíme boj, nejzákeřnějším nepřítelem jsme pro sebe my sami.
Mohl bych se nyní pustit do pojmenování hned několika nešvarů, kterými (s největší pravděpodobností nejen já sám) házím lepšímu výkonu klacky pod nohy. Zaměřím se však nyní na jejich samotný počátek – rodí se totiž pravidelně, s příchodem každého nového dne.
Stačí si popsat takové průměrné ráno – statistiky by hovořily o shonu, o dobíhání na městskou hromadnou dopravu. Nevynechaly by ani ranní kontrolu sociálních sítí, možná listování novinami (ehm, procházení online zpravodajství) a s červeným vykřičníkem podotkly, že rozjezd své pracovní doby trávíme s otevřeným poštovním klientem. Málokdo si uvědomuje, že hektickým startem dne oslabuje svoji imunitu.
Ráno představuje základy celé stavby – dne. Chceme jej podepřít tweety?
A to nehovořím pouze o organismu, ale také o zbylých rovinách – mentální, duchovní a sociálně‑emoční. Začátek dne, v němž se s dostatečnou péčí nevěnujeme sami sobě, předznamenává potíže. Budeme náchylnější k onemocnění nebo k impulzivnějšímu jednání. Snadněji nás někdo naštve, hůře reagujeme na příchozí podněty, jsme méně flexibilní a o schopnosti se soustředit a kreativně myslet ani nemluvím.
Nabízí se nějaké řešení? Ano.
Vstaňme dříve
Nepopulární rozhodnutí, přesto může sehrát naprosto zásadní (a pozitivní) roli v našem životě. Budovat to můžeme pomalu a postupně, například po deseti minutách. Pokud bych měl doporučit ideální stav – dostaňte se minimálně na hodinu, nejlépe však na dvě. Čeho tím docílíme? Získáme prostor pro klidný rozjezd dne – hygiena, snídaně, rodina… a dobu, kdy můžeme dělat na tom, co je pro nás důležité.
Sbírejme inspiraci
Jsem stále zvyklý po probuzení kontrolovat “timelinu” Twitteru, podívat se, co noční sovy zanesly na zeď Facebooku. Naštěstí jsem odstřihl kontrolu zpravodajských serverů, noviny jsem přestal číst. Přesto se však můžeme věnovat ráno něčemu jinému. Proč? Protože ráno představuje základy celé stavby – dne. A chceme jej podepřít tweety a dalším shlukem informací, které náš mozek začnou zaměstnávat, ať už si to připustíme nebo ne?
Proč toto vše nenahradit čtením knihy? Nebo motivačního citátu, své vlastní mantry? V ideálním případě rozhovoru s rodinou…
Můžeme být noční sovy a čekat až na západ slunce, abychom začali na těch zásadních úkolech pracovat. Nese to však s sebou vzrůstající riziko – že se k tomu nakonec nedostaneme.
Mysleme na své cíle
Znám lidi, kteří si každé ráno říkají (nebo dokonce zapisují) své cíle. Ne přání, ale cíle – neboť pokud svá přání jasně formulujeme, nejlépe tedy tak, že si je píšeme, mění se v cíl. A pozor – formulujte je zásadně v přítomném čase. Ne “chci být zdravý”, ale “jsem zdravý”. Velmi pomáhá také formulace toho, nač se v daný den těšíme.
Mějme jasno v prioritách
Někteří mají ve zvyku plánovat den až ráno, já upřednostňuji mít jasno v prioritách již předcházející večer. Ráno máme na to, abychom po vykonání všech zažitých rituálů investovali maximum své stávající energie již do těch nejdůležitějších úkolů. Jejich prioritizaci sice můžeme uskutečnit až v tentýž den, zbytečně to však brzdí.
Tento čtvrtý bod je ale především o stanovení toho, co je pro nás důležité. Snažme se co nejvíce omezit reaktivitu a vybrat si, co na začátku dne budeme dělat. Proto řekněme NE kontrole pošty.
Začněme tím nejdůležitějším
Neodkládat, neposouvat… ano, můžeme být noční sovy a čekat až na západ slunce, abychom začali na těch zásadních úkolech pracovat, nese to však s sebou vzrůstající riziko – že se k tomu nakonec nedostaneme. Den se bude vyvíjet jinak, budeme unavenější… A v neposlední řadě – budeme celý den fungovat s vidinou toho, že ty nejdůležitější / nejobtížnější úkoly na nás teprve čekají.
Důvodem naší neefektivity bývá start dne. Chvíle, kdy bychom měli sbírat fyzické i duševní síly, promrháváme. Myslíte si, že spánek o jednu hodinu delší představuje tak dobrou investici do dne, když hned po probuzení potřebujeme vše dělat rychleji a kdy část dne tak vhodnou na budování imunity trávíme u e‑mailů či sociálních sítí?
Vytvořme si svoji “zlatou hodinu” – chvíli klidu, chvíli určenou pro koncentraci, pro ostření pily, s níž budeme v dalších hodinách pracovat. A nezapomeňme, že hned po ní by měl následovat čas určený pro ty nejdůležitější úkoly.
Autor publikuje na webu Mít vše hotovo.cz
