Již přes rok píšeme společně s mojí klientkou Kirou seriál Bolest zneužití. Kira byla v jedenácti letech znásilněná svým trenérem. V dosavadních článcích popsala, jak ji tento neomluvitelný akt sexuálního násilí změnil bezprostředně po útoku a jak se snažila bojovat v průběhu svého života s dlouhodobými následky. Velmi otevřeně sdílí se čtenáři Psychologie.cz i dopad činu na její schopnost tvořit intimní vztahy a své tápání v oblasti vlastní sexuality. Já nyní pojmenuji, co přesně sexuální násilí je a jaké jsou prozkoumané dopady na život poškozených lidí. Nebude to veselé čtení, ale nutná součást osvěty. Je třeba tyto věci odvážně pojmenovat a netabuizovat. Hranice sexuálního násilí je stále totiž pro mnohé mlhavá.
Jsem vděčná, že žijeme v době, kdy se začíná sexuální násilí otevřeně pojmenovávat jako neomluvitelný agresivní čin se zodpovědností jednoznačně přisouzenou jeho aktérovi. Začíná. Ne, nejsem vděčná za to, že se násilí stále děje, to mě samozřejmě trápí. Ale pro mnohé mé klienty a klientky je posilující číst v médiích o kauzách typu doktora Cimického, bývalého politika Dominika Feriho, třídního učitele ze Sokolova, který zneužíval Tomáše P., amerického producenta Harveyho Weinsteina, vlivného Jeremyho Epsteina či prince Andrewa.
Podobné kauzy jsou důležité ne proto, že jsou skandální a živí naši zvědavost, ale proto, že se ve společnosti otevře diskuse o tématu domácího nebo sexuálního násilí. Je to pokaždé příležitost ujasnit si, co vše je sexuální násilí, kdo nese zodpovědnost a vinu a jak postupovat, pokud se vám nebo někomu v okolí něco podobného děje.
Zveřejnění pomáhá přeživším najít v sobě odvahu promluvit, a to třeba i po třiceti letech pečlivě zapouzdřeného tajemství. Zveřejnění umožňuje zažít pocit sounáležitosti, pocit, že nejsem sám či sama na světě, komu se to stalo a kdo žije s pocitem studu, viny nebo špíny. Ale hlavně: zveřejněná svědectví dávají lidem naději, že pokud se s tím zvládl vyrovnat někdo jiný, můžu i já.
A také je to vždy určitá sonda do stavu naší společnosti. Komentáře typu „tak se měl bránit“, „vždyť se nic nestalo, jen si sáhnul, je to chlap“ nebo „to aby se dneska člověk bál otevřít ženský dveře, hned ho zažaluje“ zaznívají bohužel i od politiků. Zpravidla odhalují nízkou míru soucitu i faktických znalostí, naprosté nepochopení podstaty sexuálního násilí a taky vlastní strach. Dokazují, jak důležitá je dlouhodobá osvěta, protože namísto jasného přisouzení viny pachateli se často stále ještě spíš ptáme, co vše mohla oběť udělat jinak.
Nedávno mě šokovali moji známí, kteří na informaci, že spolužák sáhl jejich dceři v nestřeženém okamžiku v tramvaji pod tričko na prsa, reagovali: „Tak si příště to tričko zastrká.“ Takový přístup není v pořádku. Tričko si slečna sice zastrkat může (ostatně od té doby odmítá jezdit hromadnou dopravou), to ale nic nemění na skutečnosti, že se spolužák dopustil sexuálního násilí a je třeba mu to říct a ochránit nejen dceru, další případné oběti, ale i jeho. Rozumí vůbec tomu, co udělal?
Co přesně je sexuální násilí
Světová zdravotnická organizace (WHO) sexuální násilí formuluje jako „jakékoli sexuální jednání zahrnující pokusy o dosažení sexuálního styku, nežádoucí sexuální poznámky a návrhy, činy směřující k obchodování či jinak namířené proti sexualitě jedince, které využívají nátlak. Může být prováděno kýmkoli, nezávisle na vztahu mezi obětí a pachatelem, a v jakémkoli prostředí včetně domova a práce“.
Zásadní při kvalifikaci sexuálního násilí je nesouhlas se sexuální aktivitou, neschopnost souhlasu způsobená například postižením, spánkem či vlivem omamných látek a nemožnost odmítnout způsobená hrozbou fyzického násilí nebo nátlakem.
Odpovědnost za sexuální násilí nikdy nenese oběť, nýbrž pachatel, jehož motivy jsou častěji moc, pomsta a vztek než pouze sexuální touha. Konkrétní formy sexuálního násilí pak jsou tyto:
Znásilnění
Donucení k pohlavnímu styku nebo k jiné sexuální aktivitě, která proniká do intimní sféry znásilněné osoby (například orální a anální sexuální praktiky) násilím nebo pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy nebo zneužitím bezbrannosti oběti.
Sexuální nátlak
Zákon popisuje dvě formy: donucení jiné osoby násilím či výhrůžkami k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, a donucení jiné osoby k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužitím její závislosti, bezbrannosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
Prostředkem sexuálního nátlaku ve druhém případě není násilí, ale například závislost oběti na pachateli (syn, dcera, žák, dlužník, zaměstnanec), v důsledku které dotyčný nejedná nezávisle a svobodně. O zneužití důvěryhodnosti založené na společenském postavení pojednávají kauzy filmových producentů, miliardářů, etablovaných lékařů a podobně.
Sexuální zneužívání
Různé formy sexuálního chování vůči dětem. V bezdotykové formě se jedná o:
- Voyerství – získávání sexuálního uspokojení pozorováním druhé osoby, která je nucená se například svléci, sama sebe se dotýkat na intimních místech a podobně.
- Exhibicionismus – pachatel dosahuje uspokojování odhalováním svých genitálií před zraky nejčastěji neznámých dětí, odhalování bývá v některých případech provázeno také masturbací.
- Verbální zneužívání – sdílení sexuálních témat s dítětem, používání obscénních výrazů či popisování sexuálních aktivit. Může se také jednat o anonymní telefonní hovory, v nichž pachatel pod různými výhrůžkami nutí dítě se svlékat nebo masturbovat. Vzrušuje ho představa, že dítě má strach o sebe či své blízké a plní jeho úkoly.
U dotykové formy sexuálního zneužívání dochází k přímému tělesnému kontaktu mezi pachatelem a dítětem. Například jde o hlazení, dotýkání se prsou a pohlavních orgánů, líbání po celém těle, tření o kůži dítěte (napodobování kopulačních pohybů) a soulož, tedy proniknutí do těla dítěte penisem, prsty či jiným předmětem.
Trestné činy související s prostitucí
Jedná se nejen o provozování prostituce v blízkosti dětí, kuplířství nebo obchodování s lidmi, ale také svádění k pohlavnímu styku. Je to situace, kterou často děti nechápou jako sexuální vykořisťování ani roky poté v dospělosti: mylně si myslí, že byly součástí milostného vztahu. V praxi to obnáší, že dostávají náklonnost a zájem, peníze, dárky, drogy nebo postavení ve společnosti (vedoucí týmu roztleskávaček a podobně) výměnou za poskytování sexuálních aktivit.
Dětská pornografie
Znázornění sexuálních motivů či aktivit, ve kterém je jako sexuální aktér nebo objekt zobrazeno dítě. Může se jednat například o snímky obnažených dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku nebo snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány, ale také o zvukový záznam hlasu dítěte.
Dopady na život
„Když mi bylo dvanáct, znásilnili mě a pak jsem jedla a jedla a jedla, abych učinila ze svého těla nepokořitelnou pevnost,“ popisuje Roxane Gay ve své knize Hlad boj s vlastním tělem a morbidní obezitou, kvůli které byla v nejtěžší fázi donucena si v letadle koupit dvě letenky, protože se do jedné sedačky nevešla.
Vědecky dokázané důsledky sexuálního násilí
O tom, co přesně se v organismu zahlceném děsivým zážitkem děje, jsem podrobně psala v článku Jak vzniká trauma. Na fyzické rovině může být přímým důsledkem sexuálního napadení nejen fyzické poranění, sexuálně přenosná infekce či nechtěné těhotenství, ale také chronická onemocnění v pozdějším životě (kardiovaskulární onemocnění, rakovina, obezita).
V psychické a emoční rovině má přímou souvislost samozřejmě vznik posttraumatické stresové poruchy (PTSD), také stavy deprese a s nimi zvýšené riziko sebevražedného chování. Poruchy spánku (a s tím související nemožnost normálního vývoje mozku), nízké sebehodnocení, narušený vztah k vlastnímu tělu: odpor, sebepoškozování.
Dále snížená schopnost prožívat zdravý sex, což je velký problém, protože sex neslouží jen k plození potomků, ale i k uvolnění, čímž má pozitivní dopad na psychické a fyzické zdraví člověka. Někdy se objevuje odpor k sexuálnímu styku nebo i jen k tělesné blízkosti mužů či žen. Jindy jde o zdánlivě paradoxní a matoucí projevy chování – sexuální násilí, promiskuita nebo prostituce.
Častý je vznik závislostí, o kterém pojednává samostatný článek Trauma a závislost. Alkohol a jiné drogy umožňují přeživším utlumit nebo odpojit negativní pocity. Alkohol je také silný karcinogen, způsobuje i kardiovaskulární onemocnění, obezitu a také deprese a rizikové chování, v důsledku kterého může být oběť znovu sexuálně napadena. A kruh se uzavírá.
Ke společenským dopadům patří především sekundární viktimizace, tedy traumatizace oběti vznikající až po ukončení trestného činu v důsledku reakcí a chování okolí, ať už jde o instituce, nejbližší okolí či média. Bolestivé je také sociální vyloučení v důsledku mýtů, které ve společnosti přežívají, například „řekla si o to svým vyzývavým oblečením“, „kdyby chtěl, mohl utéct“ a podobně.
Jste‑li obětí sexuálního násilí, pomoc vám poskytne:
Máte znepokojující myšlenky na sexuální styk s dítětem nebo vás jinak znepokojuje vaše sexualita nebo sexualita někoho ve vašem okolí? Vyhledejte pomoc: kontaktujte www.parafilik.cz. Nemůžete za své myšlenky, můžete za své činy.
