Postupným vývojem klasické psychoanalýzy vznikala potřeba přehodnotit některá východiska, která zastával Sigmund Freud a jeho skalní stoupenci – například to, že na vytváření osobnosti člověka má vliv zejména uspokojování či neuspokojování pudových tendencí. Pnutí mezi tím, co je pudově chtěno a co je Superegem dovoleno, vytváří prostor pro vznik různých psychických nastavení a tendencí k onemocněním. Freudova teorie byla postavena pouze na tomto mechanismu dosažení slasti, případně prožití strasti. Nebyl brán zřetel na směr, kterým se toto pnutí ubírá a k čemu je vztaženo.
Tento článek si mohou přečíst jen předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného.
Tzv. britská škola objektních vztahů zahrnula do svých teorií sociální aspekt. Vychází z předpokladu, že dítě přichází na svět nastaveno na vytváření vztahu s pečujícím objektem. Kvalita tohoto vztahu předurčuje jedincovu psychickou organizaci. Zastánci této teorie zavedli pojem objektní reprezentace označující vnitřní mentální reprezentaci objektu. Jinými slovy: dítě si uvnitř mysli vytváří určitý obraz o pečující osobě a k němu se poté vztahuje.