Postupným vývojem klasické psychoanalýzy vznikala potřeba přehodnotit některá východiska, která zastával Sigmund Freud a jeho skalní stoupenci – například to, že na vytváření osobnosti člověka má vliv zejména uspokojování či neuspokojování pudových tendencí. Pnutí mezi tím, co je pudově chtěno a co je Superegem dovoleno, vytváří prostor pro vznik různých psychických nastavení a tendencí k onemocněním. Freudova teorie byla postavena pouze na tomto mechanismu dosažení slasti, případně prožití strasti. Nebyl brán zřetel na směr, kterým se toto pnutí ubírá a k čemu je vztaženo.