V dnešním dílu dokončíme úvahu o naší svobodě a jejím vztahu ke kontrole mysli. Není to jen téma filozofické, ale naopak zásadně každodenní. Platí totiž, že jak smýšlíme o své svobodě, tak se nám podaří změnit se. Pokud vnímám sám sebe jako ne-svobodného, je dosti problematické vidět se zároveň jako člověk s šancemi na změnu. Protože kde jinde bych ji vykonal než v prostoru vlastní svobody?
A začneme hned tím nejdůležitějším. Minulý díl jsme uzavřeli zjištěním, že jsme svobodní ve své volbě, jak reagovat. To však neznamená, že jsme v této svobodné volbě neovlivnění. Svoboda neznamená neutralitu nebo snadnost. Být svobodný je vnitřně mimořádně nelehký výkon: mohu volit, ale volit správně je často obtížné. Znamená to vybírat něco, do čeho se mi nechce nebo co nejsem zvyklý, čeho se bojím. A naopak: co je lehké a zaběhané, není vždy to, co je správné.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné