Vánoce už doslova klepou na dveře. Zkusme se na ně podívat trochu psychologicky. V terapeutickém výcviku nás kdysi učili všímat si toho, co je zjevné. Podívejme se i my, co je zjevné v tom, jak mnoho z nás prožívá Vánoce, a co si z této zkušenosti můžeme odnést i pro zbylé dny roku.
Napadají mě tři okruhy zkušeností. První z nich je vánoční stres. Ten je nekonečným zdrojem inspirace většiny předvánočních zamyšlení a komentářů. Často jsou psány podle šablony: „Měli bychom…, ale místo toho…“ Tyto články však paradoxně a často v dobré víře vytvářejí ještě větší tlak na ono „měli bychom“. Měli bychom veškeré přípravy na Vánoce zvládnout… beze stresu, v pohodě, s úsměvem na rtu, s vnitřním usebráním.
Že to v přirozeném shonu, kterého je před Vánoci skutečně více, a v takto dokonalé verzi možná pro někoho realizovatelné není, to už nechávají tyto úvahy stranou. Měli bychom perfektně ovládnout svůj stres, ale protože ho cítíme a nedokážeme se ho zbavit, cítíme stresu o to více. Podobné úvahy a postoje tak vytvářejí ještě větší tlak na to, že by realita měla být jiná, než je – a tím samy hrají roli dalšího zdroje předvánočního stresu, neklidu, nervozity.
Perfektní Vánoce
Proto vám poradím paradoxně: poslechněte i neposlechněte tyto články. Samozřejmě mají v jádru pravdu. Stres a shon vychází z našich perfekcionistických a většinou zbytečných požadavků na to, jak mají dokonalé Vánoce vypadat. Zbavte se přesvědčení, že je tyto představy nutno do puntíku realizovat. Co se povede, to se povede. Co se nepovede, to se nepovede.
Pokud u vás o životním štěstí a radosti z Vánoc rozhoduje povedená krusta vánočního kapra nebo minimálně 11 druhů cukroví, nezávidím vám. Pokud o nich rozhodují věci skutečně důležité, pak jistě víte, že můžete mít cukroví jen pár druhů a nestihnete‑li kapra, ono se to jeden rok nezblázní ani pro kuřecí řízek. A možná budete ještě radostnější právě proto, že jste se dokázali zbavit jedné z dalších svazujících a stresujících představ, jejichž množství a precizní plnění nám nejen ve vánoční realitě většinou brání soustředit se na to, co je především důležité.
Vánoce nepřicházejí odněkud z vnějšku. Vánoce si děláme sami – svým rozhodnutím, svým chováním, svým prožíváním.
Zbavme se tedy vánočního perfekcionismu. Mezi perfekcionistické představy přitom nezapomeňme zařadit ani ty o supersváteční náladě, o naprosté absenci shonu a stresu, o obrovském klidu a pohodě, které musíme nastolit. Akceptujme to, co je – takový klid, takového kapra a takovou pohodu, jaké zrovna jsou k dispozici. Vánoce nejsou bezchybnou realizací předem připraveného plánu. Vánoce jsou oslavou. Slavte tak, jak zrovna dokážete, tam, kde zrovna jste.
Vánoční nálada
Všímáte si, jak odlišně se během Štědrého dne a vánočních svátků cítíme? Jak „alespoň jednou v roce“ dokážeme být jeden pro druhého více chápaví, více tolerantní, jak si promíjíme drobné prohřešky, které by jindy možná přerostly v ostré slovo nebo i konflikt? Ano, čas Vánoc. Všímáte si také, čím je to způsobeno? Jedním velmi prostým faktem: naším rozhodnutím.
Za vánoční atmosférou stojí naše rozhodnutí chovat se chápavě, tolerantně, slavnostně. Možná, že tato slavnostní zkušenost by pro nás měla být inspirací i pro jiné dny roku. Možná je přípravkou na to, co bychom mohli zkusit realizovat v každodenním životě. Možná je ochutnávkou toho, jak by naše životy mohly vypadat, kdyby měly… více našich dobrých rozhodnutí, více našeho aktivního zařeknutí se (a zřeknutí se), více tolerance a nereagování na každé špatné slovo, méně přehlížejícího a více chápavého postoje k našim vztahům a druhým lidem.
Vánoce nepřicházejí odněkud z vnějšku. Vánoce si děláme sami – svým rozhodnutím, svým chováním, svým prožíváním. Možná jsou připomínkou něčeho, co nemusí být jen jednou za rok.
Vánoce jako svátky dětí
Někteří lidé chápou Vánoce jako svátky svých dětí. Celé je dělají jen pro ně. Schovávají dárky do skříně, nekonečně natáčí výrazy překvapení malých dětí, sdílí je na sociálních sítích, hovoří o tom, že „musíme udělat Vánoce pro malého“… Samozřejmě, všichni chápeme, že potěšit děti tajemnou atmosférou Vánoc je pro dětskou duši něco krásného a mimořádně hodnotného. Někdy však propadáme extrému, kdy si kvůli soustředění na bezchybné provedení vánoční performance pro své potomky nevšimneme, že Vánoce jsou tady pro každého z nás.
Slavme Vánoce s dětmi, ale neslavme je pro děti. To by bylo dětinské.
Všímám si, jak v mnoha rodinách přílišné soustředění pouze na děti a konverzování stále a jenom o nich (zvláště sejde‑li se širší rodina a vzdálenější známí) nahrazuje smysluplnou vzájemnou konverzaci a soustředění se jeden na druhého. Pokud si nemáme co říci, lze vždy říci něco dítěti nebo něco o dítěti. Dominance dětí v naší pozornosti a našich rozhovorech zakrývá prostý fakt prázdnoty v našich dospělých vztazích a komunikacích. Co si taky říci jiného?
Mnohým rodičům a prarodičům slouží děti jako odůvodnění nebo povolení užít si nějakou radost, chovat se „dětsky“. Jít se podívat na betlém jen tak? Ne, musíme vzít Pepíčka, ať mu uděláme radost. Zajít jen s partnerem na předvánoční procházku? Kdepak, leda pokud u toho budeme vozit v kočárku Toničku. Zajít si do kina nebo do divadla sám? Jak budu vypadat? Leda, že bych vzal Mařenku (kterou to stejně bavit nebude). Dítě se stává odůvodněním jakýchkoli aktivit, povolením zažít někde radost. A pokud nemáme dítě, pořídíme si alespoň pejska, abychom měli před ostatními i před sebou důvod pro to, vyjít si jen tak na procházku…
Nechápejte mě špatně, samozřejmě musíme věnovat dětem dostatek pozornosti, lásky, péče, radosti i legrace. Ale tato pozornost nesmí zakrývat, že nevěnujeme dostatek lásky druhému dospělému člověku nebo dostatek péče sami sobě. Protože jedině pokud si sami v sobě dovolíme chovat se dětinsky, prožívat „hloupé“ emoce, dát průchod své intuici, dělat věci nelogicky… bez vnitřního postoje, že si toto mohu dovolit pouze s naším malým Jiříkem, teprve tehdy můžeme být plně sami sebou (a tedy i s druhými) ve své plnosti a v plnosti svých potencialit. Jedině tak můžeme tyto potenciality odhalit. I tomu by nás Vánoce měly naučit. Slavme je tedy s dětmi, ale neslavme je pro děti. To by bylo dětinské.
Milí čtenáři, přeji vám spokojené, klidné a radostné prožití vánočních svátků – s takovou radostí, klidem a spokojeností, které zrovna dokážete prožívat. S akceptací všeho spáleného cukroví i politých ubrusů. Přeji vám mnoho dobrých a aktivních rozhodnutí – ohledně Vánoc, vašich každodenních vztahů i sebe samých. Přeji vám, ať dokážete nejen Vánoce prožívat jako děti a ať si něco ze své dětské duše s sebou nesete každý den. Ať vnímáte každý den jako dar s nesrovnatelně větší hodnotou než teplé ponožky nebo vodu po holení, kterou najdete pod vánočním stromečkem. Přeji vám vše dobré.
