Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Americký sniper: černobílá duše bojovníka

Jeho svět je jednouchý, bez morálních dilemat. Prostě chce sejmout ty divochy.

Ze seriálu: Psychorecenze

Jan Škoda

Jan Škoda

17. 3. 2015

Žádný Hobit, pokračování série Hunger Games nebo Transformers. Nejúspěšnějším filmem loňského roku se v amerických kinech s tržbami přes 340 milionů dolarů stal Americký sniper. Přitom nemá superhrdinskou pláštěnku, není zavedenou značkou a nepodílí se na něm ani výrazní hitmakeři. A neměl premiéru v létě! Sniper se však do nálady publika strefil úplně přesně a v zámoří se stal nefalšovaným kulturním fenoménem, kterému jedni v sálech tleskají ve stoje jako silnému příběhu pravého amerického hrdiny a druzí ho označují za hloupou, až nebezpečnou adoraci stroje na zabíjení. A ano, na šest Oscarů nominovaný Americký sniper 84letého režisérského veterána Clinta Eastwooda je především hloupou adorací stroje na zabíjení.

Tím strojem je Chris Kyle, skutečný americký sniper, jemuž americká administrativa přičítá 160 zabití (neoficiálně jich bylo ještě o 95 víc), což ho řadí na špici nejúspěšnějších střelců v historii americké armády. Kyle sloužil v Iráku, kde šel po krku teroristovi s přezdívkou Řezník i nepřátelskému sniperovi Mustafovi, jenž se stal po zabití několika Američanů Kyleovou nemesis.

Tak to alespoň vyznívá z Eastwoodova filmu, který vychází z Kyleovi autobiografické knihy, v níž ale sniper přiznává, že Mustafu nikdy neviděl, jiní snipeři však možná ano. Na detaily, kontext či komplexnější vykreslení válečné situace v Iráku se tu nehraje, jde jen o přímočarý portrét jednoho zabijáka se srdcem ze zlata. Ehm.

Hodní vs. zlí

Chris Kyle (na Oscara nominovaný Bradley Cooper) ve filmu vyrůstá pod autoritativním bohabojným otcem, kterého oslovuje pane a učí se od něj, že na světě existují jen hodní lidé a zlí lidé. A pak ti, co ty hodné chrání. Když vyroste, skoro se stane obyčejným kovbojem, co rád poslouchá country. V roce 1998 ale v televizi vidí hořící americké ambasády ve východní Africe a rozhodne se, že narukuje do armády.

Po 11. září a tréninku, ve kterém se ukáže, že se kulkou nejlépe strefuje do věcí, co se hýbají, zamíří Kyle na čtyři turnusy do Iráku. Během nich si díky své mušce vyslouží přezdívku Legenda. Zachrání životy desítek mariňáků a střetne se s Mustafou.

„Ne, Chrisi, dolů za mariňáky nejdu, chci se domů vrátit celej,“ říká při akci Kyleovi kolega ostřelovač. „Jestli dolů nepůjdeš, tak OK. Ujisti se ale, že už se v životě nepotkáme,“ odvětí mu Chris. Náš americký sniper se ale nepotkává především s manželkou Tanyou (Sienna Miller) a dvěma malými dětmi, za kterými se vrací mezi turnusy, duchem je ale pořád ve vybombardovaných iráckých ulicích. Protože chce prostě dostat padouchy.

Chris je podle svých slov patriot, co miluje svoji zemi a položil by za ni život. Jeho svět je jednouchý, černobílý. S morálními dilematy či vnitřním pnutím na něj nechoďte. My jsme ti hodní a všichni Iráčané, které označuje jako divochy, jsou zlí. V knize skutečný Kyle dokonce píše, že nestřílí po lidech jen proto, že nesou korán. I když by rád.

24. – 25. listopadu 2018

Festival Psychologie.cz podzim 2018

Psychologie.cz

Amputované trauma

Clint Eastwood možná Kyleovo vidění světa nesdílí, nijak ho však nerozporuje. Nijak do něj nešťourá, k jeho balíkovské nátuře zaujímá maximálně neutrální postoj a spíš leští pomník skutečného Kylea, jehož zastřelili před dvěma lety. Americký sniper je ve všem redukční. Ať už ve zmíněném striktním rozdělení na ty hodné a ty zlé nebo v přímo ostentativní ignoranci jakéhokoliv kontextu či náhledu na iráckou invazi jako na nesmyslný hon za neexistujícími zbraněmi hromadného ničení, který vlastně zapříčinil vznik Islámského státu.

Ne, tady se válka nezpochybňuje, rozkazy se plní bez mrknutí oka a celé to vlastně můžete vyhrát, když zastřelíte jednoho nepřátelského snipera. To, že ve válce vlastně výhry není, Eastwood neakcentuje. Posttraumatický šok navrátivších se vojáků totiž jen naťukne v několika Kyleových prázdných pohledech směrem k manželce Tanye. Na závěr se jak mávnutím kouzelného proutku jeho vnitřní démoni uklidní a jeho rodinný život nemůže být ukázkovější.

Využívejte celý web.

Předplatné

Duši válečníka, závislého na bitevní zóně, mnohem empatičtěji vystihla třeba Kathryn Bigelow v oscarovém Smrt čeká všude. Eastwood se namísto toho opájí litaniemi veteránů s amputovanýma nohama, co Kyleovi vděčí za záchranu života, nebo bizarními momenty z rodinného života, v nichž Kyle míří na manželku zbraní a kolem skotačí jejich děti.

V Americkém sniperovi bohužel nijak zvlášť nezaujmou ani bojové sekvence; jsou víc než cokoliv jiného repetitivní. Čtyřikrát se vrátíme na stejné místo, pokaždé zastřelíme pár lidí a na konci se během efektní pouštní bouře střetneme s Mustafou. Na dějové linky nepřátel jako v Kapitánu Phillipsovi nebo v Na život a na smrt samozřejmě zapomeňte.

Americký sniper má všechny technické kvality, víc než cokoliv jiného je ale krotkou oslavou jednoho vojáka a reprodukcí jednoho světonázoru. Plnokrevné drama chybí.

Diskuse 0