Nový audiobook: Svět v terapii
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

Amputace nežádoucí části osobnosti

Měli vás rodiče rádi takové, jací jste? Nebo přijímali jen vaši „hodnou“ část a upravili si vás?

Martina Porkertová

Martina Porkertová
Psycholožka, psychoterapeutka

24. 7. 2013

V knihách mě oslovuje moudrost předávaná prostřednictvím příběhů a sdělení lidí, kteří byli ochotni se takto podělit o část své duše.

Můj nejsilnější zážitek s literaturou se odehrával asi tak ve věku mých dvanácti let, kdy jsem chodila tajně do tátova pokoje poslouchat desky. Vedle elpíček jsem objevila i štos Zápisků z Apolináře. Byl to cyklostylovaný informační bulletin z protialkoholní léčebny u Apolináře, kam přispívali pacienti, lékaři, sestry i přátelé a příznivci.

S Beatlesákama na uších jsem se začetla a nemohla jsem přestat. Fascinovala mě nejspíš ta opravdovost, s jakou pacienti líčili své životní příběhy a zážitky z léčebny, a také srozumitelně podaná odborná vyjádření a postoje lékařů a sester. Každý den jsem pak letěla ze školy rovnou domů, abych mohla co nejdéle hltat Zápisky, než se táta vrátí. Myslím, že tehdy to celé začalo, příběh „Psychologie a já“.

V začarovaném kruhu vlastní nejistoty

Další zásah má na kontě knížka švýcarské psychoanalytičky Alice Millerové Dětství je drama. Četla jsem ji v období své individuální psychoterapie, což se ukázalo jako velká výhoda, protože jsem díky četbě dospěla k „hrozným“ zjištěním, o která jsem se pak mohla podělit a bezpečně je zpracovat.

Když rodiče akceptují jen „hodnou část“, dítě nežádoucí emoce vytěsňuje. Nemůže si je dovolit – riskovalo by život.

Nejpůvodnější potřebou dítěte je, aby bylo chápáno a respektováno takové, jaké je, tedy i když je zlé, ošklivé či zlobivé. Potřebuje vědět, že pocity jako smutek, zlost, zklamání či strach jsou sice nepříjemné pro ně i okolí, ale je v pořádku je prožívat. Že tím neztratí lásku svých rodičů. Když rodiče akceptují jen tu hodnou část (protože to sami tak v dětství zažívali), dítě pak nežádoucí emoce vytěsňuje. Nemůže si je dovolit, protože by riskovalo život. Ztráta rodiče totiž představuje pro malé dítě smrtelné nebezpečí. Postupně ale ztrácí samo sebe, přístup ke svému prožívání, ke svým emocím a potřebám.

Jeho vnímání vlastní hodnoty je založeno na tom, že má určité požadované kvality (falešné Já), ale na to, co doopravdy cítí, se nemůže spolehnout. Je odcizeno samo sobě, závislé na potvrzení svých rodičů, později dalších autorit, partnerů a – nakonec svých vlastních dětí. Nic příjemného, autorka to říká natvrdo: dítě je k potvrzování vlastní hodnoty velmi dobře použitelné. Můžeme jej vychovávat k obrazu svému, zjednat si úctu, lásku a obdiv, cítit se skvělí a silní. Ale jen když se dítě chová podle našich představ… A historie se opakuje. Brrr.

Naštěstí Alice Millerová dochází i k řešení, byť ne snadnému, rychlému a bezbolestnému. Happy‑end v této knížce nenajdete, ale dobrá zpráva je, že v pozdějším díle autorky se objevuje mnoho příběhů lidí, kteří takovou cestu zvládli.

28. – 31. července 2022

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Duševní a vědomé

Naopak dílo Viktora E. Frankla, zakladatele psychologického směru logoterapie, mi pomáhá se „spravit“. Frankl pro mě nabízí východisko. Vše od něj je skvělé, nejlepší vhled do jeho vidění světa jsem dostala nejspíš díky knížce Lékařská péče o duši. Psychoanalýza se podle autora snaží o to, aby se duševní stalo vědomým. V logoterapii se naproti tomu vědomé stává duchovním. Klíčem je vědomí smyslu. Smyslu života.

Pro mě se stalo cestou ke smyslu Franklovo pojetí hodnot, hlavně postojových. „Lidé nejen že mohou dále žít bez toho, co z nějakého důvodu nemohou mít, ale mohou vidět kus smyslu svého života právě v tom, že své neštěstí vnitřně překonají, že na něm porostou…“  A já mu to věřím. Profesor Frankl totiž vychází nejen z teoretického poznání a rozsáhlé praxe s klienty, ale také z hluboké osobní zkušenosti v mezních životních situacích. Projít koncentračním táborem a transformovat tuto zkušenost do tak jedinečného přínosu světové psychologii a filosofii, tomu říkám frajeřina.

A nakonec Morgan Scott Peck a jeho kniha Nevyšlapanou cestou. K němu se vracím nejčastěji. Opět je to jeho příběh, jeho postoje, jeho vnímání různých filosofických a psychologických témat. Taková malá knížka, obsahující ohromnou encyklopedii. Vždycky tam najdu, co hledám.

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Články k poslechu

Tady a teď

Život někdy není fér a občas přímo nevoní. Nemusíme se stále rozvíjet, někdy stačí žít.

11 min

Jste odolní?

Psychicky stabilní člověk dokáže zpracovat i to, co nevítá. Umí si najít své místo.

4 min

Krabice v naší mysli

Může psychologie vysvětlit lidské chování, nebo jsme každý zkrátka jedinečný?

4 min

Pusť to

O psychoterapii s ketaminem si povídáme s psychoterapeutkou Klárou Dudkovou.

17 min

Bez šťávy

Naučte se ve svém vztahu čerpat z obnovitelných zdrojů.

16 min

Martina Porkertová

Psycholožka, psychoterapeutka

24. 7. 2013

Martina Porkertová

Psycholožka, psychoterapeutka

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.