Naše těla jsou výjimečné organismy. Někdo je vidí jako stroje, byly by to však stroje schopné úžasně samy sebe opravit a obdařené velmi vysokou citlivostí na poruchy ve fungování. Stroje kolem sebe v každodenním životě ovlivňujeme vědomě – ovládáme tlačítka a páčky. Na svá těla máme obvykle vliv nevědomý, a to způsoby, které si mnohdy ani neumíme představit. Buďme za svoji nevědomost vděční: kdybychom měli promyšleně řídit vše od trávicích procesů přes kódování informací v mysli až po tlukot srdce, nezbýval by nám čas na nic jiného. Naše těla jsou moudrá, plynulý systém pochodů vykonávají přesně a na čas. Jak je potom možné, že někdy onemocníme?

Jako čerstvá absolventka psychologie nechci podávat všeobecné vysvětlení vzniku chorob. Nejsem si jistá, jestli něco takového vůbec existuje. Jsme různí a máme různé vnímání. Chci se podělit o pozorování, které jsem udělala během práce na psychosomatické klinice, při vstupních vyšetřeních lidí, kteří většinou přicházejí s chronickými bolestmi nebo únavou.

Vnímám, že my lidé většinou přesně víme, co děláme. Jestli je pro nás daná aktivita či životní styl prospěšný, nebo ne. Můžeme to nazvat, jak chceme – intuice, cit, daimonion… V okamžiku, kdy jsme sami k sobě upřímní, odpověď známe. Je pravda, že jsme mnohdy nuceni vybrat si proti tomuto citu, například z existenčních důvodů, když potřebujeme vydělat na živobytí – na druhou stranu si však někdy v mysli stvoříme imaginární důvod, kterému přidělíme stejnou důležitost.

Většinou pochází z dílny našeho přítele ega, které se nás snaží za každou cenu chránit. Například přesvědčení, že je nutné účastnit se akcí, které nás obírají o energii, jen abychom něco nepropásli nebo aby si o nás druzí nepomysleli, že jsme „divní“. Z podobných důvodů zrazujeme sami sebe a tělo nám rychle dává najevo, co si o tom myslí.

Zprávy z nitra

Jelikož se pohybujeme ve fyzickém světě, kde platí obecné zákony, naše rozhodnutí nezůstanou bez reakce. Opakované jednání sama proti sobě začíná mobilizovat procesy v těle a my dostáváme poštu. Nejprve jsou to dopisy v podobě například bolestí hlavy. Když je ignorujeme, dostaneme balík, kde jsou symptomy hezky pohromadě. A pokud i tyto balíky ignorujeme a stále jen odkládáme, brzy se ve vlastním domě nemáme kam pohnout.

Znám to dobře: jakmile si toho na sebe naložím příliš, vnímám útlum energie. Potom přijde bolest v trapézech, a pokud ji ignoruji, zablokovaný krk mě na týden znehybní tak, abych se konečně uklidnila a zaměřila se na to, co je skutečně důležité. Takříkajíc mi pomůže, abych pro samý shon neztratila hlavu, jelikož mi vystřelující bolest neustále připomíná, že ji na tom krku pořád mám.

Když se rozhodneme začít poštu otevírat, může to být náročné. Někdy se hodí mít po ruce pomoc. Společně s odborníkem zjistíme, které místnosti jsou zaskládané nejvíc a jak moc je to vážné. O nemocích a bolestech těla se někdy mluví jako o symbolických znameních. Pokud jsme tato znamení ignorovali dlouho, bývá náročné naučit se jim znovu naslouchat. Je to pro nás však přirozené – jsme stvořeni k tomu, abychom jim rozuměli a řídili se (také) podle nich.

Začátky budou skromné, nic převratného. Každý den si sednout sám se sebou, v tichu. Pomalu se poznávat, znovu objevovat to, na co jsme zapomněli. Osvědčilo se mi dívat se na svět skrze příčinnost, tedy snažit se vidět význam, který daná situace má. Vybavení citlivou zvědavostí se můžeme ptát, co nám svými signály naše tělo chce sdělit, a následně si volit takové myšlenky, city a rozhodnutí, které pro nás budou léčivé.

Pod vlivem okolí se svému tělu často zpronevěřujeme, vkládáme zodpovědnost za své zdraví (fyzické i psychické) do rukou někomu jinému. Odborná pomoc je důležitou součástí léčení, sama ji doporučuji vyhledat, jelikož jsme však jedinečné bytosti, někdy na nás neúčinkují přesně tytéž postupy, které zabírají ostatním. Potřebujeme porozumět jedinečnosti našeho těla, mysli, duše a ducha.

A kdo nás může znát lépe, než se známe my sami? Tiché momenty, kdy zjišťujeme, kým vlastně jsme, proč se nám něco líbí a něco ne, co je nám příjemné a co nás odpuzuje, právě tyto chvíle strávené se sebou nám umožní posílit spojení s vnitřním hlasem, který nám ukazuje směr. Spolu s ním většinou přijde i zdravější sebehodnota, odvaha stát si za svým, schopnost projevovat svoje pocity a současně i vidět věci z pohledu druhého.

Ve chvíli, kdy se rozhodneme učit se citlivosti vůči sobě, vnímat signály a odpovědi, které nám dává naše tělo, se začínáme léčit způsoby, které dávají smysl právě nám. Díky psychosomatickému vyšetření zjistíme, v kterých oblastech je naše zdraví nalomené. Na konci čekáme nabídku převratných přípravků, které změní náš stav ze dne na den. Občas takový lék existuje, někdy se však dozvíme něco úplně jiného.

Obnova citlivosti

Zjistíme, že vlastně víme, jak se cítíme, odhalili jsme i příčiny své nepohody. Změna spočívá v podobné pomalé postupnosti. Jakmile se naučíme a také rozhodneme vnímat onen cit, který nás někdy vede k určitému rozhodnutí a jindy nás od něčeho naopak odvádí, budeme mít v rukou kompas ke svému zdraví.

Obnovování citlivosti vůči sobě samým je dovednost, kterou lze rozvíjet. V jejím zájmu můžeme používat i další cenné nástroje, jakým je například náš rozum, abychom se každý den vědomě dozvídali víc o sobě samých a o našem způsobu života. Většinou pro nás výsledky vyšetření nejsou až takovým překvapením, sami jsme tak nějak tušili, co je třeba udělat, abychom se cítili lépe.

Na nějaké úrovni jsme vždycky věděli, že klíčem k našemu zdraví je sebepoznání spojené s citlivou odvahou žít upřímně a opravdově.

Ivona Mikljanová, čtenářka Psychologie.cz

Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na e‑mail redakce@psychologie.cz.