Naše mysl pracuje, i když ji nepoháníme vědomým úsilím. Pomalé procesy přinášejí užitečné vhledy a posouvají nás dál v řešení zásadních otázek. Jak pro ně vytvořit optimální prostor?
V minulém dílu našeho seriálu jsme zjistili, že ani zpracování problému nebo zodpovězení otázky nemusí vždy vést k jejich vymizení z naší mysli. Pokud věříme, že teprve toto vymizení je signálem, že byl problém úspěšně vyřešen nebo že naše rozhodnutí bylo správné, zaděláváme si na velký problém. Začínáme totiž zaměňovat prospěšné vědomé zabývání se našimi obtížemi za škodlivou ruminaci.
Ruminací nazývají psychologové mentální stav, kdy něco v mysli opakujeme stále dokola. Takový stav pro nás nejen že nemá velký užitek (na nic nového nepřijdeme, žádné nové řešení se neobjeví), ale vysloveně nám škodí: zesiluje emoce, vyčerpává nás, propadáme se do beznaděje, protože od tohoto opakování falešně očekáváme, že náš problém vyřeší. Ruminace je tedy často základem našich obsesí i dalších úzkostných problémů.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné