Ráda pozoruji děti: to, jak se zaberou do hry a nevnímají okolí, mě fascinuje a přináší mi na rty úsměv. Důraz na přítomnost je základem východního přístupu k životu. Jak ho můžeme aplikovat i v naší západní společnosti?

Přečetla jsem snad stovky filosofických knížek. U těch modernějších se často opakoval vzorec:

• Přečtu si zadní obálku, zjistím, o čem kniha je, a udělám si obrázek.
  
• Přečtu si první kapitolu: můj obrázek se potvrdil.
  
• Čtu dál – kniha rozvíjí úvod, jen je uvnitř více příkladů k pochopení.
  

A závěr? Někdy potřebujeme přečíst mnoho knih, abychom se dopracovali k jednoduché poučce. Ve spoustě knih se píše právě o momentu tady a teď. Hledáme v tom mystéria, a nakonec si uvědomíme, že je to vlastně jednoduché a přirozené. Moderní západní filosofie se většinou odvíjejí od základní myšlenky přítomného okamžiku, jen ji prohlubují a aplikují na dané situace.

Patero poučení

Dan Millman je americký lektor v oblasti osobního rozvoje, který se filosofií here and now soustavně zabývá. Jeho knihy mi daly dobrý základ – bylo mi sotva 18 let, když jsem začala číst různou moderní filosofii.

Je důležité, abychom se neupnuli pouze na jeho poselství jako na nějaké učení, které je jediné a pravdivé. Přesto se chci dnes zaměřit právě na to, co mě jeho knihy naučily.

1. Především být tady a teď

Nejde jen o to opakovat si tuto frázi jako naučenou mantru, ale pochopit ji, přijmout – a nejtěžší část: aplikovat ji do svého života. Dan Millman ve svých knihách píše, že nejlepší způsob, jak mohu přítomný okamžik vnímat, je při sportu.

Mohu potvrdit – při sportovním výkonu je jaksi lehčí soustředit se pouze na výkon a na své tělo než například když musím řešit konflikt. Je to do jisté míry dáno i tím, že sport nebo třeba hluboký umělecký prožitek vyžaduje více koncentrace nejen na mysl, ale i na tělo než třeba hádka s partnerem.

Cíle mohou být motivační, ale cestu k nim není dobré protrpět. 

A proč je pro nás tak těžké aplikovat filosofii here and now do všedních okamžiků? Protože se rádi zaobíráme minulostí, řešíme, co by bylo, kdyby…, a obáváme se, co bude, protože jsme si zkrátka vytvořili návyk žít v minulosti a doufat v lepší budoucnost.

2. Strach vytváří neklid a vezme vám kontrolu nad situací

Stejně jako v prvním bodě, i tady se celá Millmanova filosofie točí kolem přítomného okamžiku. Co s tím má ale společného strach? Millman říká, že strach nemůže existovat teď.

Strach je totiž dvojího druhu: buď je odrazem reakcí na minulost, nebo se jeví jako obava z budoucnosti. Zkuste to vysvětlovat úzkostné matce… přesto myslím, že je dobré mít méně strachu, především proto, že věci do velké míry nemůžeme ovlivnit. A to je další bod.

3. Věci nemůžeme ovlivnit

Věci se dějí nezávisle na nás. Na situace můžeme pouze reagovat, tedy vyřešit je, ale strachem, zbytečným polemizováním a obranou nezmůžeme nic. Až budete muset reagovat na nepříjemnou situaci, vzpomeňte si, že už se stala. Můžete reagovat pouze tak, že ji racionálně vyřešíte – tím, že prostě zůstanete v okamžiku.

Já jsem takto vyřešila různé spory s lidmi. Stačí naslouchat bez předsudků a reagovat na to, co se právě děje. Problém se pak dá řešit mnohem snáz a především racionálněji, bez zbytečných emocí.

V mnoha situacích jsem si vzpomněla na Millmanova Sokrata, kde říká, že hněv je jen odrazem minulosti. Pak následuje reakce, která probíhá v přítomnosti, protože to je vyjadřování těla, které může existovat jen tady a teď. Ale mysl je jako přízrak, který žije pouze v minulosti nebo budoucnosti. Je to pouze síla nad vámi, která poukazuje na současnost.

Pro mě je to dobrý důvod připomínat si, že žít v přítomném okamžiku, uvědomovat si tu skutečnost a podstatu daného momentu, je velice osvobozující pocit. Minulost již ovlivnit nemohu a budoucnost se nebude nikdy vyvíjet přesně tak, jak si představuji.

4. Nedělej to pro výsledek

Dělat něco pro výsledek nám zabrání výsledku dosáhnout – ačkoliv to může znít nelogicky, protože pro mnoho lidí jsou právě výsledky onou vysněnou metou. Proč dělat něco jenom pro výsledek zkrátka nefunguje?

Když moje kamarádka chtěla zhubnout pár kilo, byla zcela fixovaná na úbytek váhy. Nezajímalo ji, že kdyby bývala cvičila, nepůjde ani tak o úbytek váhy jako o to, že bude zkrátka vypadat lépe. Fixovala se na úbytek váhy za každou cenu, nehledě na to, jak k němu dojde.

Vyzkoušela diety, pilulky, zkrátka vše. Kila sice ubrala, ale se svojí postavou spokojená nebyla. Obrátila se na mě, abych jí pomohla, ale nechtěla cvičit. Byla si sice vědoma toho, že by si postavu vytvarovala, ale bála se kil, která by mohla nabrat společně se svalovou hmotou…

Místo cíle zhubnout za měsíc 5 kilo by přitom bylo jednoduší mít prostě radost ze zdravého stravování, cvičení a změny životního stylu, a změna vzhledu těla přijde pak sama.

Netvrdím, že pro někoho cíle nemohou být motivační, ale cestu k nim není dobré protrpět. Mějte sny, ale k těm snům musí vést taková cesta, aby vás bavila a přinesla vám cíl sama. „Život je cesta. Cesta vám přinese štěstí, ne její cíl.“

5. Život má tři pravidla: paradox, humor a změna

• Paradox: Život je záhada, ani se ho nesnaž pochopit.
  
• Humor: Mějte smysl pro humor, a to zejména o sobě. V tom je síla nade všechny.
  
• Změna: Vím, že nic nezůstává stejné.
  

Paradox v životě prožíváme denně – znáte ten pocit, kdy všechna snaha přijde vniveč, kdy se snažíte a ono je to přesně naopak? Takovým paradoxům se Sokrates z Millmanových knih jenom směje, čímž se dostáváme k humoru.

Humor využívejte za každé situace: smějte se sami sobě, jak jste si plánovali věci a ony jsou úplně jinak, jak jste něco předpokládali a ejhle, stal se přesný opak.

A změna? Změna je trvalá, není to konec, ale začátek, je to nekonečný proces. Začněte u sebe…

Je to prosté

Je mnoho cest a každý si musí vybrat tu, která je jeho srdci nejblíž. Millman se mi líbí, protože celkem nenásilnou formou předává své učení a životní zkušenosti. Sám se rozhodně neřadí mezi „new age“ literaturu, ale humorně dodává, že jeho knihy leží na pultech v knihkupectví spíše někde mezi „new age a middle age“.

Millmanovy knihy se prolínají jedna s druhou – na začátek doporučuji určitě jeho bestseller Pokojný bojovník. V Nevšedních okamžicích zase píše, jak dosáhnout radosti při běžné činnosti. Podle něj všední okamžik neexistuje, protože když se opravdu soustředíme na to, co děláme, můžeme v tom nalézt pravou radost.

Je to vlastně jednoduché. Zkuste nad tím moc nepřemýšlet a sledovat vše, co se děje nyní. Buďte jako malé děti, co vidí věci poprvé, vnímají je takové, jaké jsou, a ne jakou o nich mají představu. V tom je síla přítomného okamžiku.