Tak se nám to zase blíží. Advent a Vánoce. Někdo to období má rád, někdo ne, dotýká se ale každého. Vánoce jsou všude kolem a nejde je nevnímat. Spoustu lidí přímo děsí nakupování dárků. Nedivím se. Tradice obdarovávání se šikovně chytli obchodníci. Z přehršle nabídek, slev, skvělých tipů a „must haves“ jde jednomu hlava kolem. Nějak tušíme, že takový přístup není to pravé. Ale co si s tím počít? Kupovat, či nekupovat – to je, oč tu běží?

Hamletovská otázka mi přijde jako extrémní řešení. A žádný extrém není zdravý, protože vytváří nerovnováhu. Klíč je podle mě v porozumění, s jakou motivací co děláme, v tomto případě nakupujeme dárky. Co nás k tomu vede a co tím sledujeme? Odpověď je indicií, jak k výběru dárků pro blízké přistupovat.

Chcete splnit povinnost? Dobře. Chcete potěšit? To je něco jiného. Možná chcete překvapit? Dát najevo, jak moc vám na druhém záleží a že na něj myslíte? Nebo všechno dohromady? Dá se vůbec vybrat dárek, který by tohle dokázal vyjádřit?

Věřím, že ano. Není to ale legrace – což jistě tušíte. A právě tady začíná dobrodružná, dlouhá a mnohdy náročná cesta hledání správného objektu, který tohle všechno dokáže komunikovat za vás. Vyžaduje úsilí, trpělivost a schopnost naslouchat. Protože dárek není prázdným symbolem. Je zhmotněním vašich postojů a citů k obdarovávanému. Dávat a dostávat nemusí být ani jednoduché, ani banální.

Co říká dárek

Samozřejmě všichni se snažíme obdarovat blízké něčím, co je potěší. Ruku v ruce s tím jde otázka, jak se nesplést. Myslím, že je potřeba neptat se, jaká konkrétní věc, ale jaký vzkaz a význam skrze dar komunikovaný udělá druhému radost. To už je něco úplně jiného!

Můžu si přát nový kabát a manžel mi ho může koupit. Není v tom ale mnoho romantiky, zvlášť pokud jde o pragmatickou domluvu. Je to praktické řešení, které volí spousta z nás. A spousta z nás taky tuší, že mu chybí jakési kouzlo. Paradoxem je, že ani suma do dárku investovaná nehraje obvykle roli, naopak mnohdy budí rozpaky. Stejně jako finanční dary, pokud je obdržíme. Co vyjadřují? Nedostatek invence, v lepším případě.

Ne, už nejsme děti, které se radují ze všeho, protože Vánoce jsou časem, kdy jim Ježíšek splní sny, jaké si ony samy v průběhu roku plnit nemohou. (A spolu s darem nevědomky přijímají závazek v dalším roce „nezlobit“, který může být ještě hodně zapeklitý.) Pro dospělé je obdarovávání a přijímání darů mnohdy momentem pochyb a nejistoty, jak reagovat, abychom druhé nezranili. Tedy přesným opakem spontánní radosti, která je se svátky spojována. Přemýšleli jste někdy proč?

Já myslím, že to souvisí mimo jiné s tím, že v životě moc spěcháme. A kvůli tomu se nemáme čas zamýšlet nad smyslem, významy a symboly. Třeba nad tím, co druhému chceme prostřednictvím daru sdělit. Myslím na tebe. Mám tě rád. Naslouchám ti. Chci, abys byla šťastná. Jsem pozorný. Jsi pro mě hodnotný a chci věnovat čas tomu, aby ti bylo dobře. Chci s tebou trávit čas, jsem s tebou v myšlenkách. Doplňte si další.

Kouzlo dávání

Dárek, který potěší, je dárek, který je výrazem empatie. Padne vám něco do oka a vzpomenete si, že se o tom váš blízký někdy zmínil – a třeba dávno zapomněl. Vy ale ne! Všímáte si, jaké šperky ráda nosí nebo že sháněla novou kabelku, protože ta stávající pomalu dosluhuje. Víte, že proběhne koncert jeho oblíbené kapely nebo že si už vážně potřebuje odpočinout…, a rozhodnete se pořídit víkendový pobyt v místě, které má váš protějšek rád.

Těžko se to vysvětluje, ale úspěšné obdarovávání chce cit. Schopnost vcítit se do druhého a říct si: Co by asi tak mohl ocenit? Jaký (nebo jaká) je? Co má rád, ráda? Všímavost je přitom potřeba uplatňovat v průběhu celého roku, jinak to nefunguje. Blízkost, která neexistuje, nedokážou podpořit ani drahé dary. Naopak vzájemné porozumění může být vyjádřeno drobností, která zahřeje symbolikou a přiroste k srdci.

Nejen dar, ale hlavně ten pocit pak obdarovaný nosí s sebou kdesi uvnitř a ještě dlouho poté z něj dokáže čerpat energii. Nevhodně zvolený dar naopak energii odčerpává. Hmotný dar tím, že zabírá prostor a nutí nás stále řešit dilema, co s ním. Nehmotný tím, že musíme věnovat čas a energii aktivitě, která nám nedává smysl, přesto nám byla „nadělena“.

Dárek, který potěší, reprezentuje hodnoty, jaké obdarovanému konvenují. Dává smysl, protože rozšiřuje obzory a otevírá nové možnosti, kam jít: Vím, co druhého zajímá, a věnuji pozornost tomu, co nového se v dané oblasti nabízí. Daruji nový impuls, který dodává drive. Je vzrušující právě díky své nečekanosti a nepředvídatelnosti. Od dobrého dárku chceme vlastně totéž co od života samotného.

Umění přijímat

I to může být, pro mnohé překvapivě, problém. Paradoxně nejvíc v situacích, kdy jsou obdarováni něčím, co jim (v pozitivním slova smyslu) vyrazí dech. Spousta z nás bohužel neumí přijímat, protože necítí dostatečný pocit vlastní sebehodnoty. Jinou situací je přijímání daru, který je takzvaně mimo mísu. Je v takové situaci namístě „nasazovat masku“ a naoko se radovat, nebo je lepší otevřeně promluvit o tom, co se v nás děje, třeba včetně rozpaků či zklamání?

Nemyslím, že by existovala jednoduchá odpověď, ale vím, že přesně to jsou situace, které jsou pro mnohé z nás stresující a třeba vedou až k tomu, že Vánoce nemusíme. Důležité je zapracovat na tom, abychom podobným chvílím propříště předešli. I to se děje v průběhu celého roku – svátky jsou jen vyvrcholením všeho vztahového snažení.

O čem vypovídají „dárkové přešlapy“? Možná spolu málo mluvíme. Možná málo vyjadřujeme svá přání. Velmi často neumíme blízkým dát najevo negativní zpětnou vazbu, protože se bojíme, abychom je nezranili. Vzájemně se pak čím dál více ztrácíme sobě navzájem, jelikož se přestáváme orientovat v tom, co je hra a co realita. Vytrácí se jistota a atmosféru začíná plnit nervozita a obavy, abychom nešlápli vedle.

Čím méně otevřené komunikace ve vztahu probíhá, tím víc narůstá neporozumění a vzdálenost mezi námi a tím častější karamboly budeme zažívat také v rovině symbolické komunikace prostřednictvím dárků. Vybírat i dostat dárek by měl být především naplňující zážitek – pokud je náš partner ten pravý.

Šťastné a empatické!

Obdarovávání a přijímání darů není ničím jiným než symbolickým vyjádřením kvality našich vztahů. Pokud v nich chybí hloubka, i symboly se stávají plytkými a oslavné rituály parodií sebe sama. Tradice jsou metaforou, jakousi pointou ve zkratce vyjadřující určité hodnoty. Proto, chceme‑li o svátcích prožít hloubku a blízkost, musíme ji budovat a snažit se o prohlubování našich vztahů v každodenním životě po celý rok.

I kdyby se letos nepovedly oslavy Vánoc podle vašich představ, není všem dnům konec. Každý den je novým začátkem, každý den se můžeme něčemu novému naučit. Všední dny prostoupené porozuměním, vzájemností, respektem a nasloucháním jsou tím nejlepším předpokladem šťastných, spokojených a pohodou naplněných svátků.

Učme se otevřeně komunikovat a nezůstávat uzavření v kleci vlastních rigidních očekávání, co a jak má být jen a jen takhle a ne jinak. Učme se přemýšlet o tom, jak se cítí druzí a co prožívají. Co je trápí a co těší.

Dárky, které vybereme s touto myšlenkou, budou nepochybně vhodnější než takové, které se řídí naším vlastním vkusem, zájmy a preferencemi. Třeba zjistíte, že na vhodné dárky najednou narážíte v průběhu celého roku, a to vám ušetří stres spojený s překotnými nákupy v adventním čase.

Vánoce jsou laboratorní zkouškou našich vztahů a sociálních kompetencí. Pro mnohé je dárek jazykem lásky. Tak ať se vám daří jím hovořit co nejzdatněji!

Máte pocit, že druhému ve vztahu dáváte víc, než od něj dostáváte? Věnovali jsme tomuto tématu celý večer a přednášku jsme pro vás natočili: Dávání a přijímání ve vztahu