Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Encyklopedie hlouposti: Já na to mám!

Jste hloupí. Ale neurážejte se, je to normální.

Ze seriálu: Encyklopedie hlouposti

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

14. 6. 2010

Odborníci našli recept proti utrácení. Léčba začíná u bankomatu.

Psychology a ekonomy fascinuje, jak lidé umí vypnout chladnokrevné přemýšlení, když jde o peníze, a jak si tím dokáží uškodit.

Akademici odhalili řadu projevů lidské hlouposti, která souvisí s penězi. Bohužel se zdá, že jsou do našich mozků napevno zadrátované. Přesto je ale užitečné o nich vědět. Osobní bankrot je totiž psychicky ještě náročnější situace než ztráta zaměstnání nebo partnera.

Pochopte to: Jednou utracené peníze jsou definitivně fuč

Poradil vám v servisu zkušený mechanik, abyste místo padesáti tisíc za opravu svého auta utratili ty samé peníze za slušnou ojetinu, která bude spolehlivější? A odpověděli jste mu: „Když už jsem do téhle káry za poslední roky nasypal tolik peněz, byl by hřích ji vyhodit?“ Jste hloupí. Ale neurážejte se, je to normální.

Tenhle rozšířený projev hlouposti má od sedmdesátých let svůj název: iracionální eskalace závazků. Netýká se jen peněz, ale i času – třeba když doma hledáte nějakou věc desetkrát déle, než kolik času by vám vzalo půjčit si ji od sousedů nebo znovu koupit na protější straně ulice. Je vám totiž líto času vyplýtvaného hledáním, a tak jím, naprosto nelogicky a přitom zcela přirozeně, plýtváte dál. Kdyby šlo jen o peníze a čas! Státy mrhají životy svých obyvatel, když posílají další a další muže do války jen proto, že politici vnímají počet dosud padlých vojáků jako závazek zvítězit.

Smiřte se s tím, že peníze, které jste utratili, jsou definitivně fuč. A to poslední, co vám je vrátí, jsou další rozházené úspory.

160 kilo sádla jako výplata

Když by vám zvedli plat o pět procent, ale inflace byla desetiprocentní, cítili byste se lépe, než kdyby vám snížili plat o dvě procenta, ale inflace byla nulová. Přitom byste si v druhém případě za své peníze mohli koupit víc věcí. Hloupé, ne?

15. září 2018

Dary nedokonalosti

Iveta Clarke

Jak ekonomové dobře vědí, člověk si snáz představí nominální hodnotu (číslo) než reálnou hodnotu (nákupní košík plný věcí, které se dají za peníze koupit). Z téhle hlouposti, které se říká iluze peněz, přitom pramení řada ekonomických problémů. Někteří odborníci dokonce navrhují, aby se neobchodovalo v nominálních hodnotách, ale právě takových „koších" – takže v mzdovém výměru byste jako výplatu neměli napsáno „24 000 Kč“, ale výčet „10 gramů zlata, 160 kilogramů vepřového sádla, 250 litrů benzinu“.

Vtip je v tom, že by vám tenhle mzdový výměr mohl vydržet klidně i deset let. Když tam máte ale napsanou finanční částku, musíte dostat jednou za čas přidáno, z čehož máte samozřejmě radost. A to přesto, že za tu dobu srovnatelným tempem rostly i spotřební ceny, takže zlata, benzínu a sádla si můžete koupit pořád zhruba stejně. (Což asi slyšíte neradi, protože iluze peněz je rozšířená a mocná.)

Až příště půjdete k bankomatu, nevybírejte balík menších bankovek (třeba 800 Kč). Zvolte takovou částku, aby vám (podle vašich možností) vyjely tisícovky, dvoutisícovky nebo pětitisícovka.

Proč si chráníme Masaryka a Destinovou

Sebehloupější desetileté dítě vám potvrdí, že desetkrát sto je to samé, co jedenkrát tisíc. A přesto: když po vás bude chtít jeden obchodník tisíc korun, a druhý za to samé deset plateb po stovce, druhá možnost se vám skoro určitě bude líbit víc.

Ekonomové tomu říkají denominační efekt. Dva z nich, Newyorčané Priya Raghubir a Joydeep Srivastava, přišli na to, jak s jeho pomocí mnoho lidí šetří. A vy můžete taky. Až příště půjdete k bankomatu, nevybírejte balík menších bankovek (třeba 800 Kč). Zvolte takovou částku, aby vám (podle vašich možností) vyjely tisícovky, dvoutisícovky nebo pětitisícovka. Účastníci pozorování totiž měli zábrany v rozměňování velkých peněz – takže si s velkou bankovkou v kapse odpustili zbytečné nákupy.

Využívejte celý web.

Předplatné

Příčiny může mít tahle lidská vlastnost dvě. První je, že zkrátka peníze s portrétem Masaryka a Destinové vnímáme jako vzácnost. Zatímco z balíku stokorun se to tahá snadno, hodnotných bankovek se nechceme vzdát. Druhou může být docela obyčejný strach z toho, co nám řekne prodavačka v trafice, když budeme chtít zaplatit žvýkačky pětitisícikorunou.

Bohužel, lidská mysl má tendenci vnímat lépe sérii menších částek, i pokud mají dohromady vyšší hodnotu než jedna velká platba. Toho využívají nejrůznější leasingové společnosti nabízející notebooky „jen za 500 korun měsíčně“ a nová auta „za pouhé 3 000 korun každý měsíc“. Dávejte si pozor – tahle hloupost může k vašim dveřím přilákat exekutora rychleji, než byste čekali.  

Diskuse 0