Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Ghetto v tobě zůstane navždy

Vyměnit svou čtvrť za slávu může přinést víc problémů, než by se zdálo.

Ze seriálu: Psychorecenze

Jan Smetánka

Jan Smetánka

14. 10. 2015

Snímek Straight Outta Compton vykresluje životní styl a mentalitu party kamarádů z losangelského ghetta. Na jeho špinavých ulicích panují drsné zákony a do budoucnosti se tu nikdo nedívá. Co se ale stane, když se pětici podaří proslavit, zbohatnout a překročit hranice nejen své čtvrti, ale i svého přátelství?

Gangy Comptonu, nechvalně známé losangelské čtvrti, tvoří hlavně teenageři, kteří se se školní docházkou rozloučili už dávno. V nudných školních lavicích se nenaučí to, co potřebují pro každodenní přežití na ulici. Málo kdo z nich počítá s tím, že se dožije třicítky.

Je to mikrosvět, ve kterém sólo hráč neobstojí. Postavení ve čtvrti určuje pověst a respekt, síla názoru je tu přímo úměrná velikosti gangu a počtu jeho kalašnikovů. Při komunikaci se nehledá vzájemné pochopení a kompromis, při řešení sporů nepromlouvají argumenty, ale kulky. Mimo vlastní gang představuje každý potenciální nebezpečí. Pokud vám ve vašem rajónu někdo obchodně leze do zelí, jednoduše se ho zbavíte. Druhou šanci tu nikdo nedostane.

Hranice toho, co divák snese, se ve filmovém světě za posledních dvacet let výrazně posunuly.

Přehoupla se půlka osmdesátých let a parta pěti barevných talentovaných hudebníků tu začíná rychle naplňovat svůj sen – stát se rapovými hvězdami své čtvrti. To je ta meta, o kterou jim zpočátku jde – uznání skrz ostré rýmy a beaty, ne další násilí a mrtvé kamarády. Svou skupinu provokativně pojmenují N.W.A. (Niggers With Attitude).

Tato pozornost neuniká ani úřadům. Kromě pravidelných prohlídek na rozpálené kapotě policejních aut nebo přímo obličejem na asfaltu se skupina rychle dostává do hledáčku FBI. V Comptonu ovšem oficiální autority nemají slovo a kluci to řeší po svém. Parta N.W.A. se pro barevné Američany stává hmatatelným symbolem svobody slova.

Ničím neomezená svoboda vyjádření a určitým způsobem i revolta vůči přehnané společenské korektnosti je pro hiphopovou kulturu typická, nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. Rapper nemusí žít zrovna v ghettu, aby ve svém frázování naplno využil svou kreativitu, nevybíravý jazyk a v neposlední řadě realitu svého života. Pokud ale svou bublinu, ve které se také vznáší jeho silné ego, přefoukne a prezentuje něco, čím ve skutečnosti není, posluchači mu to dají brzy sežrat. 

Kde jsou moje prachy!?

Spolupráce s bílým manažerem Jerrym (ve filmu výborně zahrál Paul Giamatti) skupině pokládá k nohám celou Ameriku – jak v počtu prodaných desek, tak v podobě naplněných stadionů a raketově vzrůstající slávy.

Zároveň tato spolupráce brzy přináší i spoustu problémů: ulice se neřídí smlouvami a fakturami, hudební byznis a svět bílého ďábla ale ano. To pětici zpočátku uniká. Vlak slávy a příležitostí upaluje velkou rychlostí a kdo se rychle nerozkouká a nenasedne, ten skončí zpátky v ghettu. Vzrůstající sláva a vliv přimíchávají do původních ideálů, které držely skupinu pohormadě, stále více podrazů a nečisté hry ohledně peněz. Mezi jednotlivými členy party začíná boj o moc a za oběť padají i dlouholetá přátelství.

Film v této souvislosti trefně zobrazuje jednu z charakteristik hiphopové mentality: beef. Zjednodušeně řečeno, beef je medializovaný spor mezi rappery, který se odehrává v textech jejich písní. Je to tvrdý souboj a kreativní hra zároveň. Pokud napadená strana včas nezareaguje a nenapíše ještě peprnější text, kterým vrátí úder, prohrává. Prohra znamená ztrátu respektu na scéně. Bohužel ne všechny beefy se odehrávají pouze v textech písní…

Eric „Eazy-E“ Wright, hlavní postava N.W.A., kterému je film věnován, podlehl v roce 1995 zdravotním komplikacím spojenými s AIDS. Svou diagnózu se dozvěděl pouhý měsíc před svou smrtí.

Ghetto tě neopustí

Stín ghetta se překračuje hodně ztěžka. Film poukazuje na fenomén, který je častý u mladých lidí z drsného pouličního prostředí amerických velkoměst, kteří se díky svému talentu rychle dostanou k penězům a slávě. Nejen v hudebním světě, ale například i ve vrcholovém sportu: svou čtvrť můžeš opustit, ale ghetto v tobě zůstane. Navždy.

Proto se tolik rapperů i po proslavení potýká se zákonem. Proto tolik mladých sportovců milionářů rychle bankrotuje. Je třeba všechno urvat a užít si ještě dneska, protože zítřek není důležitý. Někteří členové N.W.A. si to včas uvědomili, jiné to smetlo, nejen po stránce finanční. (V této souvislosti doporučím několik let starý dokument Tyson, který je upřímnou a šokující zpovědí bývalého boxera Mika Tysona).

Využívejte celý web.

Předplatné

Hranice toho, co divák snese, se ve filmovém světě za posledních dvacet let výrazně posunuly. V půlce devadesátých let jsem považoval snímek Menace II Society z prostředí losangeleských gangů díky necenzurovanému vyobrazení násilí za extrém, dneska jsou podobné scény normou amerických velkofilmů. 

Straight Outta Compton se v tomto ohledu nedrží zkrátka. Útočí na komfortní zónu diváka: pojmy bezpečí a slušné chování dostávají relativní rozměr. Temnější a špinavější stránka hiphopové kultury v podobě násilí, vulgarismů nebo promiskuitního sexu vás může místy trochu zatlačit do sedačky. Ale dokážu si představit, že to v reálu mohlo zacházet ještě mnohem dál.

Dvouapůlhodinový snímek uteče a vy chcete víc. Je to atraktivní a v něčem i exotický velkofilm, který zaujme, i když nejste zrovna fanda hiphopové historie. Barevně a srozumitelně zachycuje prostředí, které je nám tak vzdálené, nejen geograficky. Straight Outta Compton se po právu stal komerčně nejúspěšnějším hudebním snímkem všech dob.

Diskuse 0

Jan Smetánka

Vydavatel a manažer Psychologie.cz, lektor v oblasti pohybu a relaxace

bodylab.cz