Hrozně vlezlá písnička!

Stává se vám, že vám nějaká písnička zní pořád dokola v hlavě? V angličtině mají pro tento jev termín earworms. Proč jsou „ušní červi“ tak dotěrní? Najít odpověď na tuto otázku nám pomohou vědecké výzkumy, ale i psychiatr Radkin Honzák.

Psychologové tento fenomén vysvětlují například pomocí efektu Zeigarnikové, který popisuje fakt, že nedokončené úlohy si pamatujeme lépe než úlohy dokončené. Takže to má na svědomí naše paměť. Ale jak přesně funguje?

„Komplexní zážitek se zapisuje tak, že jednotlivé jeho komponenty vychytají neuronální moduly (funkční společenství neuronů) na různých místech senzorické mozkové kůry. Dejme tomu, že zážitek na večírku se rozloží na hudbu, tváře přítomných, západ slunce, atd. Odtud putují informace do paměťové banky – hipokampu. Zde jsou ke všem přišity specifické „visačky“ charakterizující zážitek a s těmi jsou poslány zpět do kůry. Během nejhlubšího spánku si to moduly znovu opakovaně přehrávají sedminásobnou rychlostí a také komunikují mezi sebou navzájem. Tak se uloží paměťová stopa,“ osvětluje psychiatr Radkin Honzák.

Obvykle nám nějaká písnička začne hrát v hlavě ve chvíli, kdy se naše mysl jen tak potuluje, když se nesoustředíme na to, nač bychom měli, když se naše mysl nudí, když jsme vystresovaní, unavení…

Nedokončené přitahuje pozornost

Nedokončené úlohy mají větší motivační napětí a zaměstnávají naše nevědomí i v případě, že se rozhodneme věnovat se něčemu jinému. „Souvisí to jednak se vštípivostí a výbavností paměti a pohybujeme se na pomezí obsedantně kompulzivní patologie, v takzvaném OCD spektru. Znáte to?

Čím větší pozor si člověk dává na bolavý prst, tím častěji s ním o něco zavadí nebo se do něj praští, čím inteligentnější větu chce pronést, tím větší pitomost z něj vypadne. A nebývá to jen tak obyčejná pitomost, ale ta největší, jakou bylo možné najít.

Mohlo by vás zajímat

Anatomie úzkosti

Dokonalý život bez úzkosti neexistuje. Existuje ale dokonalý život s úzkostí.

Přečíst článek

Nutkavé prosazování nežádoucího prvku nebo konkrétní myšlenky se nazývá Imp of Perverse, do češtiny nejčastěji překládáno jako démon zvrácenosti podle stejnojmenné povídky E. A. Poea,“ doplňuje Honzák. Písničky, které se uchytí v naší hlavě, mívají pasáže, které se opakují stále dokola. Nejsou tedy jasně zakončeny, čímž se podobají právě nedokončeným úlohám.

Zkušenost s tímto fenoménem mají nejčastěji lidé, kteří hrají na nějaký nástroj, nebo ti, pro které je hudba v životě důležitá.

Vyžeň červa ven

Psycholog Ira Hyman tyto ušní červy podrobil zkoumání. Jeho výzkum napovídá, že náš mozek zpracovává chytlavé písničky jako puzzle nebo křížovky. Jediný rozdíl je ten, že je nemůže vyřešit. Také zjistil, že lidé dobře znají písně, které jim uvíznou v hlavě, a navíc k nim mají neutrální nebo pozitivní vztah.

Zkušenost s tímto fenoménem mají nejčastěji lidé, kteří hrají na nějaký nástroj, nebo ti, pro které je hudba v životě důležitá. „Při vybavování nedochází k věrné reprodukce uložené informace, ale k aktivaci neuronální sítě, takže se může stát, že něco se dere do popředí víc. U muzikantů hudba,“ vysvětluje Radkin Honzák.

Obvykle nám nějaká písnička začne hrát v hlavě ve chvíli, kdy se naše mysl jen tak potuluje, když se nesoustředíme na to, nač bychom měli, když se naše mysl nudí, když jsme vystresovaní, unavení…

A jak se takového ušního červa zbavit? Zkuste ošidit svůj mozek tak, že jej zaměstnáte úlohou s jasným koncem. Vyluštěte si křížovku, pobavte se slovní přesmyčkou nebo si na chvíli čtěte. Zkrátka vyberte si jednoduchou činnost, kterou zaměstnáte svůj mozek. Nesmí však být až moc jednoduchá.

Kterou písničku jste naposledy nebyli schopní dostat z hlavy?