V minulém dílu jsme prozkoumali hranici mezi ruminací a zpracováním problému. Toto rozlišení je pro psychologickou práci klíčové a obtížné. Zásadní význam má nejen pro každého, kdo se chce zlepšovat na cestě seberozvoje, ale i pro ty, kteří na této cestě doprovázejí druhé z titulu své profese. A zde se bohužel setkáváme s nepříjemnou situací.
Přístupy mnoha terapeutických škol a psychologů považují samotnou přítomnost negativního mentálního obsahu (vzpomínky, emoce, nerozhodnosti, problému) za důkaz, že něco není zpracováno, že něco je ještě potřeba s obsahem na úrovni jeho zpracování učinit. Někdy to pochopitelně potřeba je. Někdy je však potřeba učinit pravý opak a naučit klienta, jak daný obsah opustit, nikoli jak v jeho nastolování pokračovat, byť prostřednictvím psychoterapeutických technik.