Někteří lidé ani přes vážnou nemoc či hendikep neztrácejí svůj životní optimismus. Ba právě naopak. Vnitřní síly a motivace mají na rozdávání, a to i přesto, že své nelehké situaci musejí čelit, ať chtějí nebo ne. Jste v situaci, kdy by se vám takováto vnitřní síla hodila? V našem miniseriálu se podíváme na to, co se můžeme naučit od lidí, které potkala vážná nemoc, a oni v sobě dokázali najít vnitřní sílu. Jak se vlastně dokážou poprat s nepříjemnými zprávami, které jim navždy mění jejich životy?

Zpráva o vážné lékařské diagnóze bývá často nečekaná, náhodná, překvapující a mnohdy zdrcující. Nemocný se dozvídá, že od teď už jeho život nebude jako dřív. Nejde z toho utéct, nejde dělat, že problém neexistuje, nejde jeho řešení delegovat na někoho jiného. Je to váš problém, a vy sami (za pomoci lékařů) ho teď budete muset řešit.

Nikdo se neptá, jestli jste připraveni, jestli se vám to zrovna teď hodí a jestli to vůbec dokážete zvládnout. Sedíte v ordinaci s mlhavou představou o tom, že něco asi nebude úplně v pořádku, a ten, kdo sedí naproti vám, teď této mlhavé představě dává velice ostré kontury.

Přesto máte možnost volby – je jen na vás, jak se k této zprávě postavíte. Nemocným lidem v danou chvíli jde o mnohem víc než o to, že se s nimi chce partner rozvést, že je podvádí, že přijdou o práci anebo třeba že jejich firma právě zkrachovala. Jde jim často o život. Jejich vlastní život…

Pravidlo 1: Pozorně naslouchejte a nedělejte ukvapené závěry

Silní lidé si diagnózu i její vysvětlení pečlivě poslechnou a nedělají ukvapené závěry. Ostatně mohlo být hůř – nemuseli už třeba dostat možnost si vůbec nějakou svoji diagnózu vyslechnout.

Stejně jako jakýkoliv jiný vážný problém, i vážná nemoc si žádá určitý čas, abyste tuto informaci byli vůbec schopni vstřebat. Jen málokdo dokáže takové sdělení pojmout okamžitě a bez mrknutí oka. Důležité je nepropadat panice. Ostatně, pokud se nejedná o důsledek nějaké nehody nebo úrazu, tak se svojí nemocí už nějakou dobou beztak žijete.

Je to tak trochu jako když se dozvíte o nevěře svojí partnerky anebo se vám dostane do ruky výroční zpráva s katastrofálními finančními výsledky. To, že se to dozvíte, rozhodně neznamená, že situace se najednou nějak změnila. Nikoliv. Změnilo se jen to, že vy už teď víte, jaká je.

Psychika je přitom, nejen při nemoci, extrémně důležitá.

Pravidlo 2: Pokud se musíte okamžitě rozhodnout, nebojte se ptát

Ordinace rozhodně není místem, kde by se měly dělat nějaké okamžité závěry o tom, jak to od teď bude až do konce vašeho života. Jistě, existují i výjimky, kterými jsou akutní stavy. Ve skutečnosti ale většinou není třeba obratem rozehrávat v hlavě katastrofické scénáře o tom, jak váš život skončil. Jednak by to nebyla pravda, jednak by to nikomu neprospělo, zvláště vám samotným.

Mnohem lepší je se v takové situaci zhluboka nadechnout a poslouchat. Soustředit se na to, co je tady a teď, a ne na to, co všechno bylo a už třeba nikdy nebude, anebo na to, co proboha jen budete dělat. Čelíte nové, neznámé situaci, a proti vám sedí člověk, který pravděpodobně o dané situaci ví víc a má s ní zkušenosti.

Co tedy dělat? Určitě je na místě získat co nejvíce informací. Důležité je nebát se zeptat, což je asi jeden z největších strachů tady v Česku. Pokud se máte rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, potřebujete informace, a potřebujete jich dostatek. Na strachy, které se náhle jeví jako banální, už není prostor.

• Jaké jsou možnosti? Co obnášejí?
• Existuje ještě nějaká alternativa?
• Jak je to s pravděpodobnostními charakteristikami jednotlivých scénářů?
• A zejména, co to bude znamenat pro můj další život?

Pravidlo 3: Nemalujte čerta na zeď

Víte, na čem jste, není vám dobře ani po fyzické, ani po psychické stránce. A co tedy dál? Čeština je plná obrovské moudrosti, kterou málokdo poslouchá. Úsloví nemalujte čerta na zeď je krásným příkladem. Pokud si před operací mozku budete říkat, že „určitě umřete“, anebo aspoň „co kdyby to nevyšlo…“, tak to sice na výkon operatéra nebude mít vůbec žádný vliv, ale zato vám to dokáže perfektně znepříjemnit čekání na operaci. Vím, o čem mluvím.

Psychika je přitom, nejen při nemoci, extrémně důležitá. Příkladem může být placebo efekt. Ten u některých diagnóz dělá velké věci (a část pacientů placebo dokonce i vyléčí). Poslední, co tedy v danou chvíli potřebujete, je negativita.

Připomeňte si třeba těžké okamžiky, co jste v životě dokázali překonat. Úspěchy, kterých jste dosáhli. Pátrejte po lidech se stejnou diagnózou (nebo ve stejné situaci, pokud vás tíží něco jiného než nemoc), kteří dnes žijí normální život a třeba i v rámci svých možností sportují nebo dělají něco jiného, co je baví a bez čeho byste do budoucna nechtěli být ani vy.

Jste na startovní čáře závodu, který jste nechtěli nikdy běžet. Cesta zpět neexistuje. Přesto se ale toho závodu můžete zúčastnit se ctí a třeba i vyhrát!

V příštím dílu si povíme o tom, jak se rozhodovat mezi dvěma zly a jak se vyrovnat s nelehkou situací.

Psycholog Dalibor Špok nabádá čtenáře k zajímavému experimentu: Odložte ten batoh plný křivd