Téma k poslechu: Kdy už je to porucha
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Jak ustát kritiku

Když vás někdo kritizuje, je přirozené cítit ohrožení. Ničemu to ale nepomáhá.

Nela G. Wurmová

Nela G. Wurmová

22. 10. 2018

Ve vypjatých situacích, kdy je rozrušený buď váš komunikační partner, nebo vy sami (případně oba dva), se vyplatí následovat jednoduchý komunikační princip: nejprve uklidněte sebe a pak svým klidem nakazte druhého.

Kritika je svého druhu vyjednáváním – druhému vlastně říkáme „chci, abys něco dělal jinak“, „chci, abys akceptoval můj postoj“, „chci se obhájit“. Pro její úspěšné zvládnutí můžete využít stejná pravidla, jaká platí pro vyjednávání s únosci či teroristy.

Couváte, nebo se ježíte?

Zkuste se teď na chvíli zamyslet nad situací, kdy se k vám naposledy dostala nějaká kritika. Ať už oprávněná nebo neoprávněná, konstruktivní či nekonstruktivní. Klidně těch situací může být i víc.

Máte? Výborně. Zkuste si vybavit i to, jak jste na příchozí kritiku reagovali. Co byl váš první pocit. Co jste cítili v těle. Jak jste se pak zachovali, co jste řekli.

Základní a přirozené reakce na kritiku jsou v zásadě dvě:

  1. Naježíte se. Dostanete vztek. Začnete se bránit a obhajovat. V horším případě se urazíte a myslíte si o tom druhém, že je to pěkný idiot. V těle to vypadá tak, že vás to táhne spíš „dopředu a nahoru“ – do útoku.
  2. Začnete couvat a krčit se. Všechny výhrady akceptujete, začnete se omlouvat, stydíte se nebo dostanete strach a začnete vnitřně šikanovat sami sebe – kristepane, úplně jsem to zvoral, to je strašný, už bych se nejradši nikdy do podobného úkolu nepouštěl, prostě jsem úplně levej. V těle se vám spíš chce stáhnout se „dozadu a dolů“, zmenšit se, schovat se, zmizet – do útěku.

Tentýž princip funguje ve spoustě konfliktů, konfrontací nebo názorových nesouladů. Která z popsaných variant u vás převládne, to záleží na vaší povaze, na situaci a taky na tom, kdo se do vás kriticky pustil. Zamyslete se sami, k čemu máte typicky blíž.

Obě varianty vám každopádně zatemní myšlení, vymažou nadhled nad situací a prakticky způsobí, že téměř přestanete být schopni slyšet a vnímat cokoliv z toho, co vám říká ten druhý.

Kritika znamená hrozbu odmítnutí, odmítnutí zase hrozbu vyhnání ze společnosti a komunity. Vaše amygdala hrozbu rozpozná a začne vás „zachraňovat“, váš prefrontální kortex se utlumí, přestanete vidět kontext situace.

Projevit zájem a budovat vztah

Naštěstí existuje ještě třetí varianta. Sama od sebe nastane, když máte s druhým tak bezpečný vztah a sami se sebou jste tak v pohodě, že vás přicházející kritika pocitově neohrozí. Ale můžete jí dosáhnout i tréninkem.

Vypadá to tak, že nejdřív sice přijde jedna z popsaných reakcí, ale podaří se vám zastavit ji, zadržet ji, zklidnit se. Snahu zachránit se nahradíte snahou porozumět druhému a situaci ustát. A to se nejlépe podaří tak, když budete s druhým po miniaturních krůčcích budovat vztah.

Zastavit okamžitou urgenci začít se obhajovat nebo se stydět je náramně těžké. Ale někdy opravdu stačí zastavit automatickou myšlenku, dát si nádech a výdech a zapojit trochu disciplíny. Říct si: Neplaš a poslouchej. Každopádně vaše první zodpovědnost je uklidnit sebe a svoji amygdalu do té míry, abyste znovu začali být schopni slyšet a dobrat se toho, o co druhé straně jde.

Každý je rád vyslechnutý. Každý rád vidí, že ho berete vážně a opravdu vás zajímá jeho názor. Už samotný váš zájem a pozorné naslouchání otupí na druhé straně hroty. A o to jde.

Více se o komunikaci ve vypjatých situacích dozvíte v článku inspirovaném vyjednávacími postupy FBI.

Diskuse 0

Nejlépe hodnocený komentář: