Ještě něco jiného, hlubšího, vyššího

Každá univerzální teorie je krásná. Do doby, než najdete jinou.

Pamatuji si živě pocit nadšeného osvícení, když jsem kdesi poprvé narazila na jednu moudrou a obecně aplikovatelnou úvahu. Postavila jsem na ní později svou vlastní hypotézu, nazvěme si ji pracovně „pravidlo nepoužívané polévkové mísy“.

To máte doma polévkovou mísu. Krásnou, zdobenou, porcelánovou, starožitný kousek po babičce. Nebo nekřesťansky drahou, minimalisticky moderní, koupenou ve značkovém designovém obchodě. Anebo sklenice na víno z tenoučkého křišťálového skla. Anebo jídelní servis.

Cokoli, co je příliš cenné na to, aby to bylo běžně používáno – a tak je to bezpečně uskladněno a odsouzeno k čekání na speciální příležitost, kdy to bude moci být použito. Třeba o Vánocích. Pro všední dny je té mísy (sklenic na víno, jídelního servisu) škoda. Mohly by se rozbít, nakřápnout, mohlo by se z nich oloupat zlacení a nedočkaly by se jednou za čas svého velkého dne, kdy budou použity se vší pompou.

A tak čekají a šetří se. Ve vitríně, v hloubi skříňky, na polici v komoře… A my si polévku nakládáme do talířů přímo z hrnce a ranní kofein pijeme ze šálku bez podšálku, případně i bez ouška, nebo z reklamního hrnku od dealera kávovarů.

Moudré myšlenky jsou spíše jen čárkami v souvětí o hledání pravdy, začínajícím narozením a končícím smrtí člověka.

Proč vlastně? Proč to děláme? Na co čekáme, my a naše designové mísy a kávové hrníčky a stříbrné lžičky a křišťálové skleničky na ultratenkých stopkách? Na jakou událost je odkládáme? Jaká příležitost je významnější než třeba právě ten dnešní, obyčejně neobyčejný den? Musíme onemocnět potenciálně nevyléčitelnou nemocí, musíme mít dny sečtené, abychom pochopili, že právě dnes je svátek? Že právě dnes je důvod k oslavě? Nejlepší příležitost k použití babiččiny mísy na polévku, stříbrné cukřenky a vůbec toho nejdražšího, co máme?

Dneska je ten den

Krásné a významné zjištění. Jak říkám, bylo to pro mne tehdy takové malé osvícení, tato velká pravda o lidské pošetilosti. Jeden z momentů, které mění pohled na svět. Jenže v historii lidského umu zatím žádná velká myšlenka nebyla a nejspíš ani nebude konečným vysvětlením všeho. Žádný chytrý závěr neposkytl věčně a obecně platnou pravdu a doživotní návod na žití. Žádné moudro nebylo tečkou za lidským poznáním. Moudré myšlenky jsou spíše jen čárkami v souvětí o hledání pravdy, začínajícím narozením a končícím smrtí člověka.

9. září 2020

Slova ve vztahu nestačí (přednáška)

Pavel Rataj

Na cestě životem je mnoho okamžiků, kdy vnímavý člověk pocítí záblesk poznání. A půjde zase dál a dozví se ještě něco jiného, hlubšího, vyššího či širšího na téma život. Předchozí pravda neumírá, jen se stává součástí rozsáhlejší pravdy o světě a o nás. A i kdyby umřela – nevadí, splnila své poslání na daném místě, v daném čase, pro daného člověka.

A tak je to i s polévkovými mísami. Je možná pošetilé schraňovat je ve vitrínkách a skříních a sklepech a opatrně oprašovat, abychom je vytáhli na světlo světa a slavnostně použili ve dny, kdy nám to káže kalendář, nebo abychom je dokonce nepoužili vůbec nikdy. Je možná neprozřetelné a hloupé nepoužívat vzácné věci a čekat na zítřek, když by nám už dnes mohly vnést do života tolik nevšednosti, krásy a svátečnosti.

Jenže ono to je, jako všechno, ještě i jinak. Každá pravda má mnoho rovin. Polévku si také můžeme klidně nabrat do talířů přímo z hliníkového papiňáku a ranní dávku kofeinu vypít z reklamního hrnku od dealera kávovarů, a nemusíme proto být méně šťastní.

Využívejte celý web.

Předplatné

Může se nám to tak dokonce víc líbit; můžeme si vysloveně užívat usrkávání polévky ze starého plechového hrnce, stojíce u sporáku, v županu nebo v trenkách. Nebo nám to může být prachobyčejně jedno. Třeba nám jde o jídlo a pití, ne o nádobu, ze které je budeme konzumovat. A kdybychom chtěli, mohli bychom o tom vymyslet moudro, které by si v ničem nezadalo s tím o polévkové míse.

A možná, kdybychom jednou nedejbůh nečekaně zjistili, že máme dny opravdu sečtené, nejspíš pro nás ty mísy a šálky a servisy nebudou podstatné. I když to polévkové pravidlo zní tak moudře a životaznale. Život totiž, moudro‑nemoudro, nestojí a nepadá na nádobí. Naštěstí.

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Články k poslechu

Jak to bylo?

Pamatujete si události jinak než ostatní členové rodiny? Přečtěte si, jak odlišné vzpomínky vznikají.

10 min

Vykolejení

Co se s námi děje ve chvílích, kdy se necítíme být sami sebou? Kam to …

26 min

Konflikt není konec

Děti si nemyslí, že se hádáte kvůli nim. Co tedy potřebují slyšet? Povídáme si s …

19 min

Životní mapa

Naše touhy a sny se mohou realizovat, pokud stojí na pevných základech.

17 min

Vyhořet ve vztahu

Navenek se dlouho nic neděje, pod povrchem se ale hromadí frustrace a nespokojenost.

11 min

Otevřít audio sekci