Když vás život vyhodí ze zajetých kolejí, je přirozené přát si vědět, co bude dál. Než ale uděláme zásadní rozhodnutí, potřebujeme se v nové situaci trochu usadit, umožnit své psychice, aby se na nové podmínky adaptovala. Jen tak můžeme dělat realistická a zdravá rozhodnutí ohledně své další budoucnosti.
Tento článek napsala pro ukrajinské čtenáře Psychologie.cz psycholožka Olga Kosiak. Po redakční úpravě jej nabízíme i v české podobě, neboť popsané psychické zákonitosti mají obecnou platnost. Věříme také, že text může pomoci nahlédnout do toho, co prožívají lidé, kteří tu dnes žijí s námi.
25. února jsem otevřela dveře auta a vyšla se synem do neznámé pražské ulice. Upřímně jsem si přála, aby mě někdo vedl, poradil mi, řekl, co mám dělat, na co si dát pozor a co očekávat. To všechno člověku pomáhá trochu se uklidnit a zorientovat – nejistota v tom, co bude zítra, je první potíží při adaptaci na nové místo.
Lidská psychika se dokáže přizpůsobit poměrně rychle, ovšem jen v případě, že jsou pro to příznivé podmínky. Co když takové štěstí nemáte? Ve chvíli, kdy je třeba začít opravdu žít, a ne jen přežívat, to může být problém. Pro přechod z jednoho režimu do druhého totiž naše psychika potřebuje čas.
Proto se objevuje přejídání, dlouhé vyspávání nebo naopak nespavost a nechutenství, náladovost, nemotivovaná agresivita, změny nálad. To vše jsou normální lidské reakce na extrémní změny v životě, které vždy přinášejí určitou regresi. Během několika týdnů by se nálada měla stabilizovat a spánek vrátit do normálu. Pokud se tak nestalo, je to signál, že vaše psychické zdroje nestačí a potřebujete pomoc odborníka, abyste se se změnou vyrovnali.
Další fází je společenská aktivita v novém prostředí, a nejde jen o práci nebo její hledání. Pravidelným zvykem by se měly stát procházky, návštěvy kaváren nebo muzeí, samozřejmě podle vašich preferencí a možností. Pokud máte v hlavě něco jako jinde trpí lidé a já tu piju kávu, je to hlas nepřítele, jehož jméno je vina.
Tato vina je zcela iracionální a neopodstatněná. Být v bezpečí je základní lidskou potřebou: pokud není uspokojena, pak mohou nastat právě popisované problémy s jídlem a spánkem. Žít dál není zrada, ale nezbytná péče o sebe. Pokud bude každý člověk pečovat o své potřeby, budeme všichni mnohem silnější.
Uvědomit si, že všechny plány jsou v takové situaci krátkodobé, také pomáhá. Je třeba se znovu zaměřit na život dnes, tady a teď. Nesnažte se předpovídat budoucnost.
Nabízím vám tedy žít v neznámu? Vůbec ne: navrhuji vytvořit si oblasti, ve kterých předvídat a ovládat stále můžete. Takovou oblastí je váš život, práce, čas s blízkými. Pokud se příliš zaměříte na globální plán, s největší pravděpodobností to povede k pocitům bezmoci a dezorientace.
Vše, co nyní potřebujete, jsou malé krůčky. Dopřejte své psychice pohodu a čas. Toto období trvá až šest měsíců.
Přijde moment, kdy si uvědomíte, že už jste se přizpůsobili. To bude vidět na zaběhnutém způsobu života. Všimnete si, že to začalo být i trochu nudné. Protože všechno je již známé: běžec v parku, sousedka se psem, podle které byste si mohli každý den nařídit hodinky, a v tom podniku s výbornými burgery se vyměnil číšník. Když zaznamenáte podobné věci, ukazuje to, že se svět stal předvídatelným a vy jste si na něj zvykli.
Uplynulo dost času, aby vědomí mohlo změnu zpracovat. Vaše mysl je klidná, protože všechno je předvídatelné. A to je ten okamžik, kdy se můžete ohlédnout a přemýšlet o tom, co se stalo. Nyní bude tento proces bezpečný a přiměřený. Poté se můžete konečně rozhodnout, co dělat a kam jít. Rozhodnutí učiněná poté, co si uvědomíme přítomnost a zpracujeme minulost, jsou mnohem efektivnější a realističtější.
Je také důležité pamatovat na to, že neexistují chybná rozhodnutí. Máte pocit, že nemůžete zůstat v novém místě, nebo že se nemůžete už nikdy vrátit zpátky? Obojí je v pořádku: záleží na tom, na co se zaměříte a co chcete. A na co se soustředíte a co chcete – to není ani dobré, ani špatné, prostě to je. Touha žít důstojně a bezpečně vypovídá o psychickém zdraví, nikoli o tom, že jste zrádci, protože trpíte příliš málo.
Snažíte se pochopit, jací lidé jsou dnes kolem vás? Jaký je jejich příběh, jejich touhy, plány, sny? Co je to za kulturu? Učit se jiný jazyk a prozkoumávat ulice nového města, setkávat se s lidmi a navazovat přátelství, to všechno je dobré, protože to zlepšuje adaptační zdroje vaší psychiky.
Dobrou praxí je ptát se sami sebe. Nemusíte vždy odpovídat. Někdy stačí správně formulovat otázku.
